vice také na: videotábor on-line
Náš příběh z roku 2023 :-)
13. DEN
18. srpna 2023
Tak tu máme poslední táborový den. Zítra už jen sbalit švestky, předat ty vaše zázraky a alou zase zpět do pracovního, školního či jiného stereotypu. Takže poslední otevření obchůdku, poslední bobří kancelář, poslední vyzvednutí pošty, poslední večerní nástup. Uteklo to jako voda.
Poloinstruktorům jsme včera večer splnili jejich přání. Rozdělali si oheň a mohli se k němu nastěhovat, aby si užili táborovou noc pod širákem. Večer jsme kolem půlnoci seděli s nimi a povídali si o dalším táboře, o jejich životě, strastích, škole i láskách. Docela jsme se nasmáli, zvláště u některých perliček, o kterých musím pomlčet.
Dopoledne jsme strávili dohrávkou BANGu. Pak, jak jsem uvedl výše, otevřeli jsme bobří kancelář a dorozdávali poslední bobříky. Mezi ně patří také bobřík ušlechtilosti, který obdrží jen někteří táborníci, kteří se příkladně chovali v průběhu tábora, pomáhali a vůbec byli fajne. Letos tohoto ocenění dosáhlo 9 táborníků.
Na oběd byla dnes čočka s vejcem a chlebem a taky brokolicový krém. No, čočka jim moc nelezla, asi měli strach, že zase dojde k nějaké prdní přestřelce, zvláště pak, když se chystáme odpoledne na cestu za pokladem. Ta byla pojata letos trochu jako závod, což pro ty nejmenší bylo trochu obtížnější. Starší táborníci si však se situací poradili skvěle. Nejmenším baťůžky pobrali, některé dokonce nesli. Skvělá spolupráce. Cesta to byla relativně klidná a ne tak dlouhá, jako obvykle. Přece jen už jsou unavení, což jsme viděli na středečním celodeňáku. Všechny úkoly a indicie byly postupně nalezeny a tak jsme po návratu do tábora mohli udělat poslední nástup, stáhnout vlajku a vyslat je pro zaslouženou odměnu. Vedoucí si však letos připravili trochu pomstu. Víte, jak jsem povídal o té velké louce, kterou okupuje nějaký brouk? Tak jsme jim řekli: „Poklad máte někde na té louce (v té metrové trávě).“ Pak už stačilo je odstartovat. Nakonec to netrvalo tak dlouho. Z dálky vidíme, jak vítězoslavně nesou černé pytle, narvané pokladem. Najednou Viki bác ... ztratil se v trávě. To byl placák, jaký ani na koupáku nevidíte. Super, takže poklad máme. Teď nastává ten správný čas na porcování medvěda. Každý táborník dostal svou část pokladu.
Teď už zbývá jen závěrečný karneval. Takže po večeři jsme se sešli v klubovně. Někdo měl masku dovezenou, kdo neměl, tak improvizoval. Měli jsme tu koně, princeznu, mimozemšťana. Originální byli dva v igelitovém pytli a další. Viktor byl prý indián, ale v davu ho spíš přezdívali „bezdomovec s čelenkou“. Vedoucí Láďa byl ve svém tradičním kostýmu se dvěma markytánkami. A z davu se opět ozývaly komentáře: „Pasák“. No kde na to chodí, nevím. V průběhu večera se taky vyhodnotili MISS a MISSák tábora. MISS se stala Bělča, MISSákem Jarda. MISS sympatie pak Lucka a MISSák sympatie Viktor. Taky jsme vyhlásili nejlepšího táborníka roku a tím se stal zaslouženě Ondra.
Teď probíhá závěrečné disco. Poslední rej všech kamarádů. Rozdáváme svítící náramky, venku se střílí světelnými praky. Skvěle to tu žije a my jsme veselí a šťastní. Mrkněte na poslední videa.
Zuzanka kreslí ... ale nevím co ...
Cesta za pokladem ...
Porcování medvěda ...
Láďa v obležení ... chtěl ukrást poklad ...
Maškary 2023 ...
MISSáci tábora ...
MISS tábora ...
Připravujeme náramky ...
Poloinstruktoři po ránu ...
BANG ...
Míra je střelec ...
Vašík řídí tatru - nebo tatra Vašíka?
A zase jedna BANGová ...
Už jsme unavení ...
Kluci si dobrovolně udělali letecký den ...
Není se čemu divit ...
Vrátil jsem se z odvozu věcí a měl jsem stan obmotaný i uvnitř touto kouzelnou páskou ...
Bobří kancelář ...
Hledáme poklad ... (nebo brouka) ...
Kluci táhnout medvěda (poklad) ...
Porcování medvěda ...
Doba kamenná se vrací ...
Nechte to koňovi ...
Fotekča pouhá, pro rodinu ...
12. DEN
17. srpna 2023
Včerejší den jsme zakončili poloinstruktorským ohněm se Slavíkem a vizí, že děti za odměnu můžou spát pod širákem. Začalo se ale blýskat a kapkat, tak z toho spaní nic nebylo. Další šance je dnes, tak uvidíme.
Ráno jsme natáhli budíček, čehož táborníci bezezbytku využili. Dopoledne se neslo v poklidném tempu poznávacích her. Nic zvláštního a zásadního se nedělo. Na oběd jsme si dali vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky a rajskou omáčku s těstovinami a švédskými masovými kuličkami. Jídlo nemělo jako obvykle chybu. Malá Zuzka šla dokonce do kuchyně a povídá: „Klucííí, máte to moc dobrý, moc dobře vaříte.“ Mimochodem večer jsem jí namazal chleba s máslem a salámem a ona mí říká: „Hm ... to mi moc nechutná. Ty neumíš vařit.“ Tak jen abyste věděli, jak tady na tom jsme a co se jídla týká, máme ho dostatek a je to opravdu mňamka. Já vím, že to často opakuju, ale kluci z kuchyně si to zaslouží.
Odpoledne se děti vydaly pro vodu. Boj proti suchu. Každý člen tlupy měl k dispozici igelitový sáček a musel ho naplnit vodou z potoka nebo rybníka. Potom ten sáček museli donést do tábora s tím, že se dělaly různé úkoly, jako dřepovat se sáčkem, dojít se svázanýma rukama apod. Úkol zněl, donést co nejvíce vody. Největší úspěch však měly malé rybičky, které ulovili táborníci v přepadu místního rybníka. Bylo to tady, jako v akvárku.
Ještě proběhla jedna spontánní akce. Řešilo se, jestli bílý šíp odveze všechny táborové děti najednou. Takže jsme to museli zkusit. Nebudete tomu možná věřit, ale do Kubova auta jsme narvali všechny táborníky (teda bez vedoucích a instruktorů, zato s řidičem). A jde to. Dobře vědět. Příští rok je můžeme na výlet odvést jedním autem.
Další pokračování odpoledne bylo v duchu táborového Missáka a Miss. Tradičně se jednalo o úvodní představení každého táborníka, pak volná a povinná disciplína a hlavně, nezapomenutelná promenáda v plavkách. Co se volné disciplíny týká, tak tam jsme viděli leccos. Zpívalo se karaoke, zpívalo se bez doprovodu, malovalo se, byl i nějaký ten tělomrsk. Jako povinnou disciplínu jsme zařadili country tanec. Tomu předcházelo obnovení této dovednosti za vedení Jandě (mrkněte na videa). Mno ... je to pravda ještě takové kostrbaté a vyladit už to moc nestihneme, takže příště musíme s výukou začít dřív ;-)
Promenáda v plavkách pak byla výstavou muších, teda chtěl jsem napsat mužných, těl našich táborníků, jejich vypracovaného svalstva nebo naopak spokojených vaniček. Každému, jak se hodí a líbí. Dámy zase prokázaly výsostnou eleganci v jednodílných i dvoudílných plavkách nebo také v tričkovo-teplákových modelech. Miss a Missák byl přerušen pouze večeří, protože se nám to všechno pěkně protahovalo.
Miss a Missák průběžně navázali na večerní zábavu. Původně bylo v plánu odehrát další BANG a pak pokračovat noční bojovou hrou. Ale tady to vzalo takový nějaký vlastní spád. Děti začaly tancovat na muziku, kterou tady instruktoři a vedoucí pouštěli a bylo nám líto dobrou zábavu přerušit. Tak jsme dali povel k zapálení poloinstruktorského ohně a nechali to tady kontrolovaně žít. Myslím, že to bylo fajn, nechat je udělat si večer vlastní program. Vzali jsme kytary a šli si zahrát k ohni. Kdo chtěl se přidal, kdo nechtěl lítal po táboře s nejrůznějšími světýlky nebo šel dřív spát.
Akorát se nám tu už lehce šíří rýmička, zatím mezi dospěláky. Občas nějaké to bolavé bříško a jeden táborník má pěkně otlačené palce na nohou, protože má o dvě čísla menší boty. Navrhl jsem botám odstřihnout špičku, ale nesetkal jsem se s pochopením, tak si hold musíme poradit jinak. Doléhá na nás pomalu fakt, že zítra nás čeká poslední celý den ...
To se tam nevejde, ále vejde ...
Celý tábor v jednom autě ...
A ještě pohled zezadu ...
MISS a MISSák tábora shora ...
Ranní rozcvička ...
A zase ty mapy ...
A buzoly ...
Rostlinky tentokrát fyzicky ...
Střelbu musíme pilovat stále ...
A plníme sáčky vodou ...
A další skupinka ...
Neseme vodu do tábora - a pěkně na kačenku ...
Tak kdo tam má ty rybičky?
MISS a MISSák tábora ... to je ale krásná uvaděčka ...
Borci ukazují své svaly ...
Dámy zase svou krásu ...
A ještě nějaká ta póza, to jsou body navíc ...
A pěkně všichni spolu ...
Porota ala Teletubbies ...
Volná dispciplína v rámci MISS/ák ... no borci - pití by vám šlo ...
A další scénky z MISS ...
Jedna kruhová fotka ...
Máme tu i artisty ...
Zase kráska a zvíře ...?
Náš tábor je dost zajímavý i pro kolemjdoucí ... možná se kouká nový táborník ...
Country tance v akci ...
11. DEN
16. srpna 2023
Dnes je den celodenního výletu. Den akce „kulový blesk“. A o co vlastně jde? Každý rok se snažíme vzít děti na jeden velký, celodenní výlet. Letos jsme chtěli do Punkevních jeskyní, protože je to moc pěkné, atraktivní pro děti a dlouho jsme tam nebyli, protože je potřeba skupinu objednat s dostatečným předstihem (řádově měsíce). Letos jsem tedy nenechal nic náhodě a termín objednal už v únoru. Blbé na tom je, že nevíte počasí a ani ostatní případné nuance. Běžně bereme na celodenní výlet nasmlouvaný autobus, ale s ohledem na aktuální ceny letos autobus nezaplatíme. Měli jsme tedy plán, vzít tam děti běžnou linkou. Časově by to byl asi kvapík. Přesuny po svých, pak se modlit, aby IDS řídil „ochotný řidič“ a bylo málo lidí. Všechno by muselo skvěle navazovat a i tak by to bylo na knap. Takže Kečpa využil svých skvělých managerských schopností a včerejší odpoledne věnoval čas plánu této akce, jejíž účelem je využít našich osobních vozů k přepravě tábora na Skalní mlýn. A to není tak jednoduché to celé naplánovat. Tábor čítá 50 táborníků, protože i dospěláci a instruktoři chtějí „na lodičky“. Podle výšky, váhy, věku musí být táborník v sedačce, na bobku nebo stačí běžné připoutání bezpečnostním pasem. Žádné riskování, žádné ústupky, co se týká bezpečnosti. Vše, podle vyhlášky. Takže co máme? 3 velké autosedačky, jednu malou, 4 podsedáky, 2 bezpečná osobní auta, a jednu dodávku, kterou Kuba vybavil všema sedačkama a stal se z toho 9ti místný bílý šíp. Pak jsme vzali metr a měřili a vážili. Dle dispozic vozidel, fyziologických parametrů táborníků a dostupných sedaček se následně udělaly 3 skupiny táborníků, kteří se vždy ve třech autech přepravovali na Skalák. Museli jsme ráno vstávat brzo, protože otočit 3x3 auta, aby byl celý tábor v 10:20 před jeskyní, nebyl úplně jednoduchý úkol. Takže budíček v 6:30, bez rozcvičky, rychlá snídaně, nabalit, narvat do aut a už to frčelo. Vše jako po drátku. Ale ... nastala chyba. Ukázalo se, že i přes velmi intenzivní plánování došlo k chybě, která se stává max. 1x za 10 let. Při posledním sledu nám jeden táborník přebýval. No, co s tím. Ochotně se nám drápal do kufru, že to „dá“. Ale riskovat nebudeme. Fajne – jedna cesta navíc, ale stihli jsme to. S Kepčou jsme pak nechali jednou auto na Macoše a šli k Punkevkám z druhého směru. S táborem jsme se potkali včas a všichni jsme si mohli užít pěknou prohlídku Punkevek i s lodičkama. Byli jsme nadšení.
Po Punkevkách jsme se nasvačili a vydali se na Macochu. Bylo teplo a bylo to do kopce. Někteří brblali fest. Mnooo, nakonec jsme na Machou vylezli. Nastal čas na mikroakci „krmení dravé zvěře“. Kuchaři v době, kdy jsme se kochali krápníkama připravili v táboře buřtguláš. Sebrali ešusy, které jsme od dětí vysbírali včera po večeři, vzali pečivo, naběračku, naložili ten bufet (jídlo) a co dalšího bylo třeba a vyrazili směr Macocha. Bílý šíp, který převážel děti, se rázem stal zásobovacím vozidlem. No však jsme zásobování, tak šup – rovnou k chatě. Tam už čekali cestou vyhladovělí táborníci. Takže než vás rozpustíme po obchodech, tak nejdřív napapat. No měli jste vidět všechny lidi kolem, když kluci vytáhli kýbl s buřtgulášem, vytáhli, naběračku, ešusy, děti udělali štrůdl a už se nandávalo. Všichni kolem byli vyvalení jako japončíci před Orlojem a nevěřili vlastním očím. My jsme si ty pohledy užívali. To koukáte, jak se umíme postarat :-) Některým se očividně sbíhaly sliny, protože to kolem zavonělo tak, že by si nejraději stouply taky do řady. No legrace náramná.
Jak se všichni najedli, naházeli špinavé ešusy zpátky do auta, tak jsme posbírali některé mrtvoly (malinkaté, větší kulhavce a simulanty) a odvezli je do tábora. Zbytek osazenstva zamířilo směr tábor po svých s několika mezipřistáními po cestě. Ono totiž z Macochy do tábora to žádná hitparáda cesta není. Taková nudná, dlouhá a v tom vedru. No brblali.
Večer jsme jim spravili náladu. Pečené kuře s rýží po celém dni byla pecka.
Letos tu máme pár poloinstruktorů, což jsou odrostlé děti se zájmem o instruktoření na našem táboře. Kňourali, že chtějí spát pod širákem. Tak fajn. Připravíte oheň a dostanete 3 sirky. Když ten ohěn zapálíte třema sirkama, můžete si oheň nechat a spát pod širákem. Jestli ne, jde celý tábor spát. To byla výzva. No, když jsem viděl, jaký oheň připravili, tak jsem si říkal, že naši nejmenší by to zvládli líp, ale dobře. Došlo na zapalování. První sirka. Chytla. Vzali si kancelářský papír (ten teda moc nehoří) a samozřejmě chytil, a za chvíli zhasnul. Přišla na řada druhá sirka. Ta chytla a hned jim zhasla. No vida. Bude brzo večerka! Takže poslední sirka, zase kancelářský papír (prostě se nepoučí). Tak mi to nedalo a říkám: „Celý tábor nechce jít spát. Fakt chcete znovu zapalovat kancelářský papír?“. Najednou zamyšlení: „Nooo ... Mildooo máš noviny?“ Nemám. Poraďte si. A najednou nějaký táborník, že má noviny. Šup, šup a byly tam. Poslední sirka. Chvilka napětí. No, když jsem viděl, jak to škrtají, tak jsem si říkal, jestli se jim ta sirka nezlomí teď, tak už nikdy. Ale měli štěstí. Sirka chytla, noviny od ní a pak i celý oheň zaplál. Hurááááá ozývalo se táborem.
Co s načatým večerem? Uděláme táborového Slavíka. Je to boj o medaile, ocenění a taky o bobříka zábavy. A uděláme ho u toho ohně, ať je to trochu netradiční. Takže se ustanovila porota, moderátoři, vyndala se největší vařéka a už to jelo. Jeden interpret za druhým nám zpříjemňovali středeční večer. Hvězdou večera byl rozhodně Kuba. Sice měl přípravu na záchodě a prosil, ať ho nerušíme, že potřebuje soukromí, ale nakonec se odhodlal a řekl bych, že to byl nejlepší výkon za posledních 5 let. No jukněte na videa.
Málem bych zapomněl, že jsme si ještě zpříjemnil den výletem do nemocnice v Brně. Jeden z táborníků nešikovně upadl a narazil si žebra o pařez. Není čas na hrdinství, radši jedeme. Rentgen, sono a naštěstí z toho nic nebylo. Alespoň jsme pokoukali po pěkných sestřičkách.
Teď už jedeme klidový režim, koukáme na radar, jestli se nám bouřky vyhnou a můžeme je nechat spát venku. Ráno posuneme budíček, aby si přispali a půjdeme vstříc dalšímu skvělému dni.
Kuba hvězdou táborového slavíka
Zase v jeskyních ...
Punkevky jsou krásné ...
Na dně Macochy ...
Macocha ...
Lodičky v Punkevních jeskyních ...
Masarykův dóm (bo jak se to jmenuje) ...
Krmení dravé zvěře ...
Není nad oběd po širým nebem ...
To máme krásné tábornice ... (hlavně ten chleba skoro na zemi) ...
Dlabeme, dlabeme ...
Odvoz nejmenších ... výlet je zmohl ...
Z auta stačilo jen pohodit do stanu ...
Pře vstupem do Punkevních jeskyní ...
Čas si krátíme hrami ...
Putování na Macochu ...
Vedoucí bojují o body pro oddíl ...
Na táboře je spousta legrace ...
Poloinstruktoři zapalují oheň ... 3 sirky ...
Porota na táborového slavíka ...
A jedna hrníčková ...
Originální mikrofon ...
10. DEN
15. srpna 2023
Dnes je nějaká taková krize. Od rána všichni tak nějak polehávají, vypadá to, že jsme je konečně unavili a že včerejší protažení kostí do Rudice přineslo své ovoce. Oni unavení jsou už tak nějak všichni, i vedoucí. Chtělo by to asi nějakou soutěž na spaní. To by bylo čupr. Dneska se ten den tak nějak vlekl. A mě už to psaní taky tak nějak nejde.
Dopoledne proběhly vědomostní soutěže na louce a jinak jsme jim s ohledem na viditelnou únavu nechali relativně volno. Všichni si dle uvážení mohli plnit bobříky. Těch je tradičně deset: ušlechtilosti, záchrany, zručnosti, odvahy, zábavy, uzlů, bystrosti, mlčení, míření, mrštnosti. Jsem zvědavej, kdo dokáže všechny získat.
Na oběd byla špenátová polévka a holanďan se šťouchačkama. Brambory zmizely, řízečků pár zbylo, takže je dospělácká část spořádala k večeři. My vůbec moc rádi dojídáme, když to jde. V Anglii mají čaj o páté, v Itálii siestu a my na táboře máme polévku o dvaadvacáté, rizoto (těstoviny, gulášek) o třiadvacáté apod. No zbytky nemáme rádi, takže když zbyde, večer jako když to najdeme.
Odpoledne jsme opět zařadili nějaké vodní radovánky. Konečně je teplíčko. No a Bobr říká, že je hrozný vedro. Když bylo pršno, tak zase říkal, to je hrozný, jak furt prší a když bylo chladno, tak zase to je hrozný, jaká je zima. To víte, důchodci, furt nespokojení.
Dnes už se taky chystáme na novou akci „kulový blesk“, ale podrobnosti vám povím až zítra, abych vás zbytečně nevyděsil.
Zítra nás čeká další táborový den. Pojedeme na celodenní výlet, takže jsme dnes provedli preventivní dezinfekci táborníků (nahnali jsme je do sprchy), protože nápor ublácených smraďochů by nemuseli do jeskyní pustit. Jen doufám, že každý z táborníků alespoň vytasí ještě nějaké čisté oblečení.
Microtáborníkům očividně chybí déšť a bláto. Oni jsou vůbec poněkud flexibilní. Když ty jejich oblíbené kaluže nejsou, tak si hold vytvoří vlastní. Mrkněte na fotky. Dospěláci se radují, že je konečně sucho a nemusíme převlíkat gatě 3x za hodinu a najednou taková spoušť.
Na večeři dnes byla krupice. A víte, co to znamená? Áááá ano ... míchači a nemíchači. Dvě nesmiřitelné strany. A jako vždy se tu vyptávali, kdo je míchač a kdo nemíchač. Pro nové členy našeho čtecího funclubu musím uvést, že krupičná kaše podávaná s kakaem, cukrem a máslem, se dá buď zamíchat a následně konzumovat, a nebo nemíchat a pěkně si po kousku ukrajovat. No každý preferuje něco jiného, a tak jim to přeřvávání vydrželo i po večeři, kdy se táborem ozýval řev míchačů slovně napadajících nemíchače a naopak. Ale stala se z toho taková pěkná tradiční hašteřice.
A večer se konaly country tance. Janďa je skvělý učitel a nadchla jak malé, tak velké táborníky. No já bych se to učit nechtěl, ani do tanečních jsem chodit nechtěl, ale tohle si užili i ti nejmenší, kteří tu poskakovali jak ještěrky. No mrkněte na videa, jak jim to šlo. Dnes žádné ponocování, protože ráno se brzo vstává, abychom ten výlet v pohodě zvládli.
Kaluže nám očividně chyběly ... tak jsme si je vyrobili ...
Plazením, plížením vpřed ...
Bereme to i po čtyřech ...
Příprava na akci "kulový blesk" ... vymetáme ...
To auto se bude lesknout jako psí kulky ...
Distribuce vody na táboře ...
A ještě z druhé strany ...
A zkusíme to ještě poslepu ...
Vodní hrátky, vodní balónky ... pohoda ...
Nápřah a pal ...
Přilej, přilej, ať to čvachtá ...
Protahování tričkem ...
9. DEN
14. srpna 2023
Včera večer jsem nestihl dopsat informace ohledně stezky odvahy, tak to dnes hned ze startu napravím. Stezka odvahy k táboru patří. Řada táborníků si na ní honí ego, jak to zvládnou a pak často ti nejvíce výřeční končí „v náručí“ oddílářů a nepůjdou a nepůjdou. Musím ale říct, že to všichni zvládli bravurně. Dokonce i ti nejmenší stezku prošli (někteří za lehkého dohledu tatínků, poskakujících opodál). Letos stezku navrhl Kepča a oproti standardu to byla zásadní a o dost složitější novinka. Žádná pěkná rovná cesta mezi rybníkama. Pěkně zarostlý, lesem, s nerovným terénem. Uprostřed stezky byla lebka s kloboukem a miskou nábojů a každý, kdo prošel, musel vzít jeden náboj a donést ho do cíle. Bohužel jsem neměl po ruce foťák, abych vám to krásné aranžmá vyfotil.
Dneska jsme dopoledne hráli hru „krádež vlajek“. Tady se poznalo, kolik máme mezi sebou neférových hráčů. Ve zkratce, kdo je trefen míčkem (vybitý), ztrácí život a musí si jít nový život dobít. Někteří si mysleli, že v tom chaosu se to nepozná a na své cestě byli vybiti i několikrát, aniž by se pro nový život vrátili. K tomu je tady ale nevedeme, a proto byli hříšníci, resp. jejich oddíly, potrestáni odebráním bodů. My chceme hrát fér!
Taky jsme si nechaly ukrást duše. Určitě víte, že indiáni se neradi fotili, protože věděli, že jim fotoaparát krade duše. Takže jsme to taky museli vyzkoušet a zdá se, že duše zůstaly tam, kde byly, což je super. Doufám, že do konce tábora nám výsledek naší snahy přijde.
Dneska jsme měli na oběd úžasnou Zelňačku a pak další pomstu vedoucím – nudle s mákem. To si sice dospěláci rádi dají, ale spíš jako takovou sladkou tečku. O to víc jsme se teda nakufrovali tou zelňačkou, což samozřejmě nezůstalo bez odezvy (prdělo se o sto šest).
Odpoledne jsme vyrazili rýžovat zlato. No co by to byl za western bez zlata? Kepča vyrazil jako předvoj a hlídač našeho zlata, které bylo umístěno v Jedovnickém potoku v Rudickém propadání. Plán byl, dojdou tam, vyzují se nebo budou sbírat ze břehu. U těch starších to jakštakš fungovalo, ale nejmenší, to byla jiná. Jedno malé brouzdaliště jsme vyhradili pro děti 7 mínus a tam jsme pustili ty nejmenší. Sice byli někteří táborníci vybaveni hybridními botami, ale nedomysleli jsme, že si k tomu sbírání v potůčku čupnou. Sice jsme reagovali rychle, ale i tak už bylo pozdě. Takže během prvních deseti vteřin měli dva první malí táborníci mokré zadky a to tam nebylo moc vody. Paráda. Povídám, no já jsem nějaký dvoje tepláčky a dvě mikiny vzal, kdyby bylo zima. Zuzku jsem teda i přes relativně teplé počasí narval do tepláků a do mikiny bez trička, ohrnul rukávky, aby se kolemjdoucí na nás nedívali až tak divně a šlo se zpět do tábora. Stejný komfort jsme nabídli i Terezce. Ta souhlasila, že půjde teda v tepláčkách (po Mildovi), ale víte, životnost čistého oblečení u těch prcků se počítá na minuty, takže i ty tepláky byly lehce lízlé nějakým tím blatíčkem. Prostě jsme se do kostela nechystali. Jak Terezka uviděla lízlé tepláky, takovým pohledem „no to nemyslíš vážně, tohle já na sebe nedám“ řekla, že zůstane u Kepčova provizoria, a bylo jasné. To mimochodem spočívalo v tom, že prckovi sundal mokré věci, vzal svou mikinu a ovázal ji kolem pasu. Gabka se teď jistě při té představě dost směje ... já jsem se taky smál a v duchu si říkal, no jestli tento model je lepší než lehce mázlý tepláky, tak OK.
Zlata se nakonec narýžovalo habakuk. A tak jsme se při cestě zpět zaslouženě zastavili na nějakého toho ledňáka. Zato v táboře nás čekalo překvapení. Janďa si nechala na posteli ve stanu své drahocené ponožky. A to nejsou jen tak ledajaké ponožky, ale jsou to kouzelné ponožky. Mají průplet i mezi prsty na nohou a prý to slouží k tomu, aby se napravovaly nohy nebo prsty. No já už nevím. Každopádně, když přišla do stanu, tak ponožky nikde (a to se na ně moc těšila). Tak pátrá, co to jako má být. A najednou jednu našla pod postelí na druhé straně stanu. No a pátrá a pátrá a najednou vidí druhou už zataženou kamsi pod podlážku stanu. Řádila tady myška nebo plch. Protože tady plchy máme. No co to bylo už nezjistíme, ale i Tom říkal, jestli to nebude ten jeho podnájemník. Tak nevím.
Večer jsme ještě dali malou bojovku, protože bojovky mají děti rádi. Přepadení po setmění. A opět perlili naši nejmenší. Úkol zněl jasně. Vplížit se do tábora ke světýlku uprostřed, nepozorovaně, skrytě před strážci vybavenými baterkami, kteří střílí světelné kulky. Koho zasáhnou, je ze hry. Vysvětlili jsme princip i těm nejmenším a šlo se na to. Z ponurého ticha tábora, v plné snaze všech táborníků se nepozorovaně doplížit se najednou ozve: „Tatííí ... tatíííí ...“ a pláč ... následně s dovětkem: „Bééé ... a ..áááá ... budou střílet doopravdýýýý ... béééé ... . Taky jsme tu měli i jiné perličky, které byly hned ohodnoceni „dvaceti“. Jako když už téměř teenager do stejného ticha zařve po zásahu „To si děláte p....“. No tak takhle teda ne! A další z prcků po ukončení kola hry: „Néééé ... a to jsem byla tak blízko“. No jako pozorovatelé jsme se pobavili skvěle. A to je vlastně už pro dnešek všechno.
Rýžování zlata ...
A skupina nejmenších a jejich "tůňka" ...
Ve stejném lavoru se myjeme instruktory ;-)
Večerní BANG v rámci CTH ...
Mira bojuje o body pro svůj tým ...
A tady bojuje Laďa ...
A Janďa ...
Bitva o vlajky ...
Vytřepu z tebe duši ...
Tomu se říká "poctivě namazanej" ...
Není nad to, když chtějí nejmenší udělat radost ... ala umyli jsme ti auto ...
Country tance Janďa a starší ... a pokročilí ...
Country tance pro nejmladší ...
8. DEN
13. srpna 2023
Dneska jsme měli avizované prodloužení budíčku po včerejším ponocování u ohně a perseidů. Přišlo nám to k duhu, i když na ranní rozcvičce polovina tábora vypadala jako zombie. Včera nás přijela navštívit Maki, takže ranní rozcvička s Janďou byla v duchu hudby. Byla to zase příjemná změna.
Po rozcvičce a snídani jsme plavili koně (balónky v potoku museli pošťuchovat na čas jistým úsekem). Už najít si dostatečně dlouhý klacek, aby se nám táborníci neodplavili sami byl nadlidský úkol, protože zdejší lesy, luhy a háje jsou s ohledem na každoroční táboření vysbírané. Mezitím se v táboře připravovala opičí dráha, pro letošní rok nazvaná dráha rychlého kovboje.
Na oběd byly dneska řízečky s brkaší. Na výběr vepřový, kuřecí a bezlepkový ;-). A jak sedíme a dlabeme, tak se Kepča zamyslí, dívá se na svůj talíř, v ruce bagr a říká: „Proč já vlastně tady bagruju?“ Bagr, pro ty, co nebyli na vojně, znamená lžíce. Bagrovat = jíst lžící. Tady to vidíte, Kepča jí z talíře jen lžící, když by mohl použít příbor. Na druhou stranu opravdový táborník si užívá retro styl starého hliníkového ešusu. No zkuste si umýt nerezový ešus a hliníkový ešus, třeba od mastnoty takového řízku. Zlatej hliník.
Odpoledne proběhly soutěže s vodou, protože bylo teplo a tyto aktivity jsou samozřejmě nejoblíbenější. Jak můžou někoho polít, namočit, skropit a tím ho táborově ponížit na vodníka, tak se neznají. Nejmenším stačí dát kýbl vody doprostřed tábora a máte na pár hodin vystaráno. Tak třeba u hry „vyschlá studna“ dostali táborníci za úkol naplnit KGčko (trubku) vodou. Problém byl, že byla navrtaná a měla 30 děr. Takže záleželo na taktice – ucpat díry prsty a zároveň nosit vodu. V poslední minutě se mohli přidat vedoucí svých oddílů. Takový Laďa byl tak nažhavenej, že začal pomáhat jinému oddílu. Další hry taky byly o vodě. Někteří táborníci se 2x převlíkli, než pochopili, že je lepší jít do plavek. No pobavili jsme se náramně. Zvláště pak u pití půllitru (mladší dvoječky). Někteří prokázali své sklony k budoucí konzumaci piva a dali půllitr vody stejně rychle jako nejrychlejší dospělák. Z dospěláků kraloval Adam, což by se dalo i očekávat vzhledem k jeho mohutnosti, má největší splávek. Ono vůbec, tento typ soutěže úplně rád nemám, protože slabší jedinci ve snaze podat ten nejlepší výsledek buď neodhadnout nebo prostě nerespektují svou záklopku a potom to občas skončí větším či menším ublinknutím. Právě z tohoto důvodu je tato disciplína dobrovolná a zásadně se doporučuje se nepřecenit. Ale nebojte, zdravotník je vždy k dispozici.
Večer se odehrála další část BANG a otevřela se také bobří kancelář, kde se na základě výkonu udělovali bobříci, které si táborníci ulovili. Večer pak proběhla obávaná stezka odvahy. O té ale asi až zítra, protože už je pozdě.
Ranní rozcvička ...
Co myslíte, protáhne se tu i kuchař Adam?
Boj o bobříky ...
Plavení koní ...
Dráha rychlého kovboje ...
Naplňte trubku ..
Kdo rychle leje - vyhraje ...
Tady máme jinou taktiku?
Hej ... co ten kýbl na hlavě? To je nějaká nová taktika ...?
Tak přátelé a držte ...
Už dochází síly ...
Oblíbené "hrady" ...
Účel - pořádně se zmáčet ...
Vodní střelba ...
Výlov balónků bezrukého bandity ...
Starý způsob přenášení vody ...
Další palné zbraně ...
Pití půllitru na čas ...
Další způsbo přenášení vody na čas ...
7. DEN
12. srpna 2023
A je to tady zase: Guten Morgen Sonnenschein zase frčí. Když si to pustíte a zavřete oči, budete s námi na chvíli na táboře ;-) Nana Mouskouri - Guten Morgen Sonnenschein - YouTube
Dnešní noc byla nejteplejší co jsme tady. 16-17 stupňů už jde považovat za libovku. V noci jsme všichni „postaru“ zalezli oblečení do spacáků a za pár minut jsme vyhazovali tepláky, pak termo, pak ponožky, pak mikinu a nakonec byl člověk rád, že spí jen v trenclách. Vůbec je fajne večer sedět venku u ohně jen v tričku. Mělo by to prý i vydržet.
Víte, co je strašně zajímavé na táborech? Jídlo. Ono tady fakt všechno tak strašně chutná a člověk se tu snadno přejí. Třeba doma, v běžném stereotypu, si dám na snídani rohlík, dva a jsem plnej, tady na táboře, věřte, nevěřte, je člověk schopný zbaštit 6 nebo i 8 rohlíků. Stejně tak obyčejný chleba se strouhaným sýrem tady chutná jak oběd v Kontíku. Když se podíváte kolem na dospěláky, tak každý vám řekne, že je to divné, ale je to tak. I ty nejjednodušší jídla si člověk dokáže užít jinak než doma. Proto se taky po táboře vracíme o jedno, dvě kila těžší. Taky je radost vidět, jak šmakuje dětem.
Sobota je jinak tradiční den velkého ohně. Půlka tábora za námi, půlka před námi. Dopoledne tak vyžadujeme od táborníků manuální práci. Cože? Pracovat? Já jsem malej (malá). Dřevo? Prooooč? Radši vylezu osmitisícovku než přesvědčovat prcky o smysluplnosti přípravy dřeva na otop, v našem případě na velký táborový oheň. V průběhu sběru jsme si taky předávali drobný zajímavý hmyz, který jsme potkali. Každý si chtěl pochovat kudlanku, černého brouka (jehož jméno je mi neznámé), takže lesní fauna si s námi taky užila. Dobrá věc se nakonec podařila a dřeva máme na dvě velké fatry. Díky patří Kubovi a Adamovi, kteří oheň za našeho mentoringu postavili ;-) Díky taky poloinstruktorům a instruktorům, případně dalším táborníkům, kteří přiložili ruku k dílu a upravili okolí ohniště.
Odpoledne jsme si připravovali oddílové scénky a hry k ohni. V mezičase se spíš volně poflakovali a plnili bobříky. Rád bych vám opepřil zprávičky nějakou specialitou, ale je klid. Nic zásadního se nedělo. Akorát Barča si začla hrát s nejmenšíma na schovku. Po deseti minutách chození po táboře začala být nervózní, že neví, kde jsou. To musela být panečku schovka!? Nebo třeba hláška: „Řeší se malý holky a velkej pavouk.“ Anebo Terezka, která se svěřila mamince, že jí bolí trochu v krku. A na otázku maminky: „A řekla jsi to tatínkovi nebo třeba zdravušce?“ „Ne neřekla, já se bála, že bych musela jet domů.“ Ale máme tu i opačný názor. Po odpískání budíčku se ozve ze stanu (starší táborníci): „Další den máme před sebou, nevím, jestli to zvládnu.“ Z druhé palandy se ozve: „Ale včerejšek jsme zvládli.“ Zpátky zase: „Další den jsme blíž odjezdu.“ Taky občas večer čteme pohádky nejmenším, to je taky taková pěkná zvyklost. Prostě se máme fajn a je tu příjemná pohoda.
Na oběd nám kluci připravili „kuchařovu pomstu“. Jako snesu hodně, ale polévka hrachový krém a k tomu pak mexický guláš s fazolema, to je hodně. To smrdí dalším blatem na hřišťu a jestli k tomu dojde, tak necháme kuchaře si to uklidit. Na druhou stranu můžeme večer uspořádat soutěž o největší prd v Eldorádu. To naženete táborníky do stanů, zavážete je (ty stany) a komu se podaří vyprdět si dost na to, aby se stan zvedl, vyhrává. Po večerce zůstali vedoucí u ohně a vyhodnocovali výsledek této netradiční soutěže. Vítězem byli, dle očekávání, vedoucí, ale to proto, že večer si dali repete toho, co zbylo po obědě, takže měli v podstatě nabito 2x víc než malí táborníci.
Táborový oheň zapálila letos Eliška, protože si to zaslouží. Oheň chytl, nikdo neuhořel a scénky měly stejnou úroveň jako obvykle. Překvapili instruktoři, kteří si připravili scénku ala život na táboře. Je to takové zrcadlo našeho každodenního chleba. Mrkněte do videotábora online, kde najdete i tradiční show Jandě a Maki.
Na večer nám slibovali perseidy. Měli jsme velká očekávání, ale nic zásadního se nekonalo. Pár kousků spadlo, ale čekali jsme víc. Pak došel mrak a bylo po srandě. U ohně jsme zůstali dlouho, a tak budeme ráno vstávat později.
Jo. My jsme moderní tábor. Razítka používáme elektronická, takže kdo chce nějaké potvrzení (a dosud ho tu nenechal po příjezdu), tak mi pošlete požadavky na mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Jak budete vyzvedávat děti, tak bude potvrzení přiloženo, ju.
Příprava táborového ohně ...
Kluci vyrábí fakli - tavení kalafuny ...
Rodiči na nečisto ... Laďa s Natkou zkouší, jak by to bylo hezký mít vlastní holčičku ;-)
Sedací akce ...
Kluci dohlíží na sběr dřeva ...
Těžká práce sběrače ...
Zdenka ...
Máme rádi zvířátka (a hmyz) ...
Ke svozu dřeva používáme mechanizaci ...
To má být prý Titanic ...
Práci strojům ...
Příprava programu k ohni ...
To je jak z hororu ...
Další oddíl v přípravě programu na oheň ...
Balónková párty ...?
Balónková v praxi ...
S balónkama jsme si vyhráli ...
A zapalujeme ...
Hry při táboráku ...
Pozor, ať neuhoříte ...
Krmení dravé zvěře ...
6. DEN
11. srpna 2023
Tak jak se dnes máte? U nás dobrý. Dnešní noc byla trochu, ale ne o moc, teplejší než včera. Dnes jsme trochu protáhli budíček, protože jsme měli plán, do kterého nám to časově pasovalo. V nedalekém Kulířově je ranč Kopaniny a jako na každém pořádném ranči mají koně. A protože jsme letos ten BANG tábor, teda kovbojové, tak se nám podařilo domluvit dětem malou projížďku na koních. Zásadní otázka byla, jak tam? Přece jen, 9 km tam a případně zpátky už je pořádná procházka, zvláště pak když řada z táborníků není moc zvyklá šlapat. Kde by si taky zvykli, že. Když řeknete, půjdeme pěšky, tak stojí, kroutí hlavou jako bejk před kopcem a přemýšlí, jestli to je jako vtip, nebo to myslíme vážně. Ale když jim slíbíte, že je po cestě pustíte někam do obchodu, tak to je jiná, to se jim očka rozzáří při vidině brambůrků, popcornu, gumových nesmyslů nebo zmrzliny, to jsou ochotni i pár kroků udělat (ale né moc, jen tolik, aby to vyvážilo benefit na konci tunelu).
Takže fajne, bude to kombinace. Pěšky na zastávku do Jedovnic, pak IDS do Kulířova a pěšky na Kopaniny. Potom to samé zase zpět s tím, že se stavíme u Ťonga a Ňonga, kde můžou prcci utratit nějaké ty svoje drobné. A to máte ty brambůrky, tyčinky, ledňáky, gumové bonbóny, marshmellouny ....
Pro jistotu jsem volal na IDS, že nás pojede trochu víc. Jaké to bylo překvapení, že máme nahlašovat takové akce alespoň 10 dní dopředu! „Paní, tohle 10 dnů dopředu nenaplánujeme, a už vůbec ne na čas spojů. Záleží na počasí, obsazenosti ranče.“ Paní na to: „No tak to alespoň rozdělte na dvě skupiny (ve smyslu, ať jedeme dvěma spoji v různý čas). Nedalo mi to, a tak jsem paní poškádlil: „To je vlastně dobrý nápad. Tak my ty dvě skupiny uděláme. Jedna bude nastupovat na zastávce na náměstí a druhá bude nahoře u garáží. A máme to vyřešené.“ Paní se chytla: „No tak jsem to nemyslela, já myslela, že máte jet dvěma spoji.“ Víte co? Povídám: „Tak my si s tím poradíme podle aktuální situace.“ Úkol pro vedoucí a instruktory zněl jasně. Pokud bude řidič prudit, použijte své ženské zbraně, ukažte mu cokoliv, co uznáte za účinné, ale hlavně ať všichni odjedou. Pokud na to přijde, apelujte na cestující a instruujte děti, ať začnou plakat, že budou muset jít pěšky. Případně řekněte, že umíme komprimovat – na dvě sedadla dokážeme dostat až 6 dětí a další narveme i pod strop místo bagáže. Takže jedeme za provozu, buď nás řidič vezme, nebo taky ne, a případně budou v záloze auta.
Cestu jsme nakonec zvládli dobře. Řidič řekl, že jestli se vejdeme (do i tak přeplněného autobusu), tak nás vezme. Provedli jsme tedy vpád ala sardinky a jeli. Na ranč už to byla pohoda. Teď už jen udělat skupinky, nasadit helmy a nechat naše průvodce povodit koníky s naším nákladem. Každému pěknou fotku, ať je na co vzpomínat, pohrát si na místním minihřišti a pak alou zpět. Vše proběhlo podle plánu, jen těch koníků jsme si užili opravdu jen zlehka. Ale nejsme tábor na koních a hold, každá sranda něco stojí a rozpočet je neúprosný (a nevím jak vy, ale my se tu radši dobře a dosyta najíme).
Do tábora nám došly polomrtvoly. Jak vypadá taková polomrtvola? Nohy se jen tak ledabyle plandají, do stanu ani nedojdou a po příchodu sednou na cokoliv co vidí (tráva, lavička, špalek), ti nejhorší rovnou lehnou. Přitom melou, že to bylo hrozný. Po pár minutách vytahují svůj nákup a zaplují do stanu, aby ho celý spořádali. Na večeři pak dojdou s polovičním apetitem a ještě do večerky se ti nejvýkonnější poblijou (omlouvám se, pozvrací). Ti uvědomělí někde za stan, ti méně uvědomělí do stanu, ideálně napřič přes spolubydlu (když už, ať je co řešit). Každý rok je to stejné, ale nakonec jsme rádi, že to nespustí lavinový efekt, to by byla teprve legrace.
Jelikož včera proběhla debordelizace, dnes proběhla hygienizace. Takže jsme je narvali zase pěkně do sprch a zkusíme je udržet alespoň do rána čisté. Vím, že nejvíc každého zajímá jídlo (nás taky), takže na oběd byla dnes česnečka a „čína“. Super.
Dnes se poprvé otevřel táborový obchůdek. Za aktivitu v rámci tábora (hry, oddílová činnost, práce) dostávají děti naše BANG dolary a za ty si můžou vybrat odměnu, jakou budou chtít z našeho táborového vetešnictví. Hodím nějakou fotku, jak to vypadá před obchůdkem. Fronta jak za komančů na banány nebo před Tuzexem :-)
Na závěr ještě zpráva o celkové zdravotní kondici. Kupodivu, přesto, že jsou noci chladné a první tři dny pršelo, tak stav nemocných je zatím 0. Byly tu sice dva, tři náznaky zvýšené teploty a potencionálního náběhu na nemoc, ale nakonec se nic zásadního neodehrálo. Doufám, že nám to vydrží.
Tak se zatím mějte.
Na Ranči Kopaniny
Jako za dob Tuzexu - fronta před táborovým obchůdkem
Obchůdek je plný zboží ...
Kdo je ten třetí ksichtík?
Jedna večerní ze včerejška ...
Tak co - trefí hřebík nebo prst?
Ranní lesní rozcvička ...
A pěkně jdeme na ranč ... cestou necestou ... polem nepolem ...
Krásky a zvíře ...
Nejmenší táborník v sedle ...
Houpačky máme rádi ...
Když čekáme na koně, tak si spolu hrajeme ...
Naše poklady ...
Svezli se i ti nejmenší ... .
5. DEN
10. srpna 2023
Představte si, co se dneska stalo. Já i několik dalších táborníků jsme si dnes vzali kraťase. Mazec co? Ono přes den bylo dnes teplo, zato noc byla krušná. 6 stupňů (slovy: šest) je opravdu chladno. Ale zažili jsme tu některé roky i 3 stupně (a to už se kouřilo od huby). Na druhou stranu si nikdo zatím zásadně nestěžuje. Na základě včerejšího hnědého poplachu jsme se dnes rozhodli, i s ohledem na příznivější počasí, provést komplexní debordelizaci. Takže jsme prošli tábornické ubikace a všechno mokré, vlhké a špinavé vyházeli ven na sluníčko, aby to alespoň trochu proschlo. Oni někteří nejmenovaní táborníci jsou totiž materiál sám o sobě. Jak jsou všichni zblblí tím počasím, kalužema a gumákama, tak jim takhle obujete polobotky s tím, že tráva schne a přece jen se v tom lépe sportuje a netrvá 3 minuty a táborník dojde s tím, že zapomněl, že nemá gumáky a prošel se první kaluží co potkal. Takže repetééé, čistý a suchý ponožky a gumáky, protože další polobotky nejsou. Odpoledne už mu přišlo na gumáky teplo, tak si sám (chválím) nandal „Keeny“ (hybridní boty, takové pantofle a polobotky v jednom), po českém vzoru si je obul na ty původně čisté ponožky (protože co Čech, to ponožky v sandálech) a akci kaluž zopakoval se stejným údivem, že zapomněl, že nemá gumáky.
V pořadí 3. nejmenší táborník Zuzka (3 roky) zase chodí po táboře a šťourá z hlíny všechny žížaly, co se derou na slunce. Pak s velkým nadšením ukazuje své úlovky všem kolemjdoucím táborníkům, přičemž dámská část našeho osazenstva to pochopitelně rovněž s nadšením vítá. O to větší je legrace, když tato tábornice tvrdí, že házení balónků do huby je pro malý děcka a půjde radši na vzduchovku. Po příchodu ke vzduchovce se zarazila, řekla, že ta zbraň je moc velká a střílet nebude. Pak se zamyslela, řekla, že má ale nápad, rozběhla se zpět do tábora (střílelo se na louce) a doběhla s malou plastovou pistolkou, zcela automaticky a rozhodně zalehla a začala z ní pálit (teda, jakože pálit).
Když už jsme u té louky. Jak jsem vám již psal, louka je teď chráněná. My to ale pochopitelně nevíme, takže pár táborníků využilo trochu slehnuté trávy, aby právě zde připravili malou střelnici. A co čert nechtěl, zrovna jela kolem „městská“ (policie) a už nás hubovali: „To nemůžete, tady ta louka je chráněná.“ Tak jsme trochu pátrali po majiteli, pronajímateli a všechno jsou to prima lidi, ale prý jsou Jedovnice celé zelené a řada lidí ráda udává. No co na to chcete říct. Po 15 letech nás tu omezuje brouk. Já jsem teda přírodomil, ale odsaď, pocaď.
Na druhou stranu, policajti jsou super. Když jela kolem koňská hlídka, tak jsme využili příležitosti. No říká se, tichá huba holé neštěstí, tak Míra zaběhl za hlídkou a poprosil je, jestli by nám koníky neukázali. A oni že jo. Tak si představuji pomáhat a chránit v té správné, lidské podobě. Díky. Jeden z koňů furt tíhnul a očuchával našeho Bobra (jako Honzu – pro ty, co by měli nějaké utkvělé představy). Na to kdosi z táborníků prohlásil: „Bobře ... to je kůň policejní, ten tě očuchává na drogy.“
Jinak se dnes sportovalo. Dopoledne se hrály sportovní hry, protože po dnech zavřených v klubovně jsme lační po pohybu. Na oběd jsme si dali dnes polévku rizi bizi a hlavně oblíbené kuřátko na paprice. To byla mlska. Dnes mi kuchař říká: „A dívej, jak já to tu teď mám. Zahustit musím pro bezlepkáče, tak bych zahustil smetanou ... ale máme tu mlíčňáky (alergiky na mléčnou bílkovinu), takže tou taky nemůžu.“ Takže velký dík Tomovi (šéfkuchař) a klukům Adamovi a Kubovi, že nám hustí na 3x. Ono nechte být, všude je buď lepek nebo mlíko a tak to kluci mají trochu složitější. Zato jsme rádi, že můžeme vyjít vstříc a brát všechny prcky.
Odpoledne byl střelecký den. Co by to taky bylo za BANG, když by se nestřílelo. Takže se připravily stanoviště se vzduchovkami, koltem, luky, šipkami a dalšími nejrůznějšími házedly. Každý táborník si všechny „zbraně“ vyzkoušel. Zároveň se stala hrozná věc! Viktor zlomil můj luk. A to chce být instruktor!? Luk, který jsem měl od svých 5 let, dostal jsem ho od strejdy, prožil jsem s ním celé své dětství. Taková srdcovka. Po mnoha a mnoha letech dosloužil, tak budeme muset někde poshánět nový. Zítra mu uspořádáme tábornický pohřeb s poctami (luku, nikoliv Viktorovi).
Dneska jsme taky vyřešili (snad) další nečekaný problém. Víte, notebooky, telefony...to tu rádi nemáme, ale doba je taková, že je potřebujeme. Většina z nás chodí běžně do práce a musí občas něco pracovního řešit. Taky tábor online bychom bez techniky nenapsali, takže hold internet potřebujeme. Ale tady, u lesa, všude vlhko a budova s plechovou střechou signálu nepřejí. Ať jsme modem dávali kamkoliv, nikde to nejede. Takže jsme vyrobili speciální táborový hotspot ala „TeePeePot“. Potřebovali jsme prodlužovací buben, router, lano, odpadkový pytel a jedno TeePee. Mno a podobným stylem jako Pat a Mat jsme zavěsili vodotěsný model TeePeePotu v.1 na naše TeePee. A světe div se, ono to funguje. Není to stále žádná sláva ala 5G uprostřed Prahy, ale na táborové podmínky dobrý. Můžeme teď lépe uploadovat fotky na naše stránky. Je to malý krok pro vás, ale velký krok pro táborníky (především pro ty mladší generace, které náš hot spot se vděkem využívají k posilňování svého Ega coby tábornického poskoka (instruktora) na YouTube.
Večer jsme ještě udělali oheň, a když už oheň, tak jsme zajeli pro špekoně. Protože takový špekoň na táboře, není špekoň doma na zahradě. A jestli nás dneska zase něco pěkného nepotká, tak by to mohlo být vše. Těšíme se na zítra.
Jo a neptejte se, jestli ten hnědý poplach nebo ustýskánek je ten váš, stejně vám to nepovím, protože my táborníci nepráskáme :-) (teda, když to není nutné a tady to nutné není)
Jo a pošlete jim nějaký pohled, ju? Pravidla pro psaní dětem na tábor viz. https://www.maminka.cz/ (já fakt podobné weby nečtu – ale byl to první rozumný link)
Co napsat do dopisu nebo na pohlednici?
Pravidlo číslo jedna zní: pište jen samé dobré, veselé a pozitivní zprávy. Vyvarujte se informací typu, jak moc se vám stýská, že onemocněl domácí mazlíček nebo že dědeček si zlomil nohu. Nechcete přece dítko rozesmutnit, aby pak v noci plakalo do polštáře. Nemusíte psát dlouhé dopisy, jednodušším řešením jsou pohlednice s kratším textem. Pro menší děti jsou určitě vhodnější, budou se jim lépe číst. Rovněž se nehodí psát věci, které by dětem mohly přijít líto, jako například to, že jste byli na nádherném výletě nebo jak si užíváte nový bazén na chalupě... Pište o tom, jak jste na ně pyšní, povzbuzujte je ("jsi moc šikovný, to já bych se na noční hlídce určitě bála"), ptejte se, co všechno děti dělaly, jakou zažily veselou historku a tak dále.
Pomáhat a chránit v praxi ...
Děkujeme policejní hlídce na koních, návštěva nás potěšila ...
Naše nová herní louka ...
Hřiště na přehazku jsme si půjčili od vedlejšího tábora ...
Luční poletování ...
Svačinář ...
Zase ty luční hry ...
Kravičky (zavázané oči) a kovboj je má nahánět do ohrady ...
Máme rádi zvířátka (i hmyz) ...
A tady někdo zlobil a nebo použil zakázaná slova ...
Jednou takhle na střelnici ...
Hod do tlamy ...
Lukostřelba ...
Příprava hotspotu TeePeePot_v1
Na případné záškodníky jsme letos připraveni, zbraní máme hafo ... a stelců ještě víc ...
Janďa je šťastná (bodejď, když má tak veselé děti) ...
Podává se večeře, aneb kdo si co uloví (upeče) ...
A ještě z jiného pohledu ...
Adam po náročné směně ...
Další pohled na hotspot TeePeePot_v1 (tohle nám zprostředkovává internet) ...
A ještě jedna střelecká na závěr (viz. Zuzka v textu s malým kvérem) ...
4. DEN
9. srpna 2023
Kaluže ani nestačily vyschnout a už nám zase prší. Čekali jsme to, protože předpověď byla nekompromisní. Nás ale počasí nezlomí!! Ani náhodou. Ráno jsme ještě stihli rozcvičku venku. Pak jsme zbaštili snídani (čerstvé rohlíčky s kakaem) a v klubovně už jsme zůstali. Takže další sada nejrůznějších klubovních her. No to víte, že už jsou protivní jak únorová činže, ale svítá na lepší časy.
Odehráli jsme další hru v rámci CTH, pak klasické hadovky a vědomostní soutěže a už byl oběd. Hrstková polévka všem chutnala tak, že si chodili přidávat. Sekaná ručně připravená (domácí) byla taky výborná i kvůli kombinaci s okurkovým salátem.
Každý rok tu máme alespoň jednoho, dva malé táborníky, kteří jsou na táboře poprvé a stýská se jim. Problémky bývají ráno a večer. Přes den, když jsou zapojení, tak si většinou nevzpomenou. I letos tu jednoho takového máme a po dvou uplakaných večerech jsme možná vyhráli. Včera šel spinkat sám bez pláče. Tak snad nám to vydrží.
Odpoledne se tu rozmohl hazard. Není nad to, zapálit v nich závislost už v útlém věku. Přesunuli jsme se tedy do Las Vegas a v rámci týmové práce bylo úkolem znásobit, tedy spíše, udržet co nejvíce peněz z naspořeného základu. Viděli jste někdy, jak se chová závislák, když nemůže hrát? Zalité oči, zpocené čelo, zrychlený dech. Člověk by řekl, že se o některé pokouší infarkt nebo mrtvice, ale fakt je, že to bylo pouhé napětí ze hry. Dáte si ruletu? Nebo raději Black Jack? Pro ty menší budou lepší kostky. Kdo si pamatuje devadesátky, tak by jistě nedal dopustit na starou klasiku „skořápky“. Člověku by pomalu ukápla slza, jak si zavzpomínal na „staré dobré časy“. Tak jako tak, naše BANGsino je obere jako důchodce při reformě. Některé to chytlo tak, že odmítali akceptovat ukončení hry. Kdyby se nechystala večeře, možná by hráli ještě teď. Chlebík, vejce, zelenina, to zas bude v bříšku prima.
Večer už jsou tu první náznaky fotbalové aktivity, takže jestli to tu trochu proschne, dáme si zápas vedoucí proti dětem. Všichni jsou totiž lační po venkovních aktivitách. S ohledem na obnovené kaluže a aktivované blatíčko, jsme se rozhodli večer už udržet klidnými aktivitami a jít spát pěkně v termínu denního řádu.
To bylo jen drobné, přání. Při večerním programu nás trochu zarazil jistý závan .... Je mi fakt líto, že mám letos samé takové smradlavé příspěvky, ale podělit se o to musím. Jeden z našich táborníků nám tu provedl akci typu „S tebou nás baví svět“, aneb, máme toho dost. No do podrobností zacházet nebudu, ale prý to nestihnul. Neslyšeli jsme něco podobného včera? Prostě, když se daří, tak se daří, ale za ty roky jsme toho zažili. Mrzí mě, že nemám žádnou voňavou perličku, ale zatím ten start tábora, počínaje počasím a hnědým poplachem konče moc nevyvedl. Ale (ťuk, ťuk), hlavně že jsme zdraví. Od zítřka má být sluníčko a s tím přijdou jistě i klidnější časy. Co myslíte?
Tak nějak si baštíme ...
Kaluže, radost každého rodiče ...
Přepadení banditů ...
Hadovky ...
Připravit, pozor ... start ...
Mapy a značky ...
Black Jack ...
Je libo žeton ...?
Skořápky (sice trochu větší ale skořápky) ...
Válka ...
A jedna tvůrčí ...
Ruleta nesmí chybět ...
Usměvavé děti máme rádi ...
3. DEN
08. srpna 2023
To není možné!!! Ráno jsme se neprobudili do deště! Malý zázrak! Teplota v noci klesla na 12 stupňů Celsia, ale kupodivu letos (prý) nikomu zima není. Jsme rádi, že jste prcky dobře vybavili. Nestává se to tak často. Běžně totiž ze spacáků světových značek jako Nguan Li, Šen Či nebo Kudowa-Zdrój, lovíme ledem konzervované polárníky a obětujeme vlastní spacáky ku prospěchu dětí. Absenci vlastních spacáků pak musíme kompenzovat vnitřními zahřívači tekutého typu, kterými nás často zásobujete (za což pochopitelně velmi děkujeme, ač mohou být v hojnějším množství spalovány až v mimo-táborových, řekněme přípravných, časech).
Co se to tu dnes klube z nebe? Nějaká zářící koule, ze které jde i teplo. Co to je? To jsme tu dosud nepoznali. Aha – tak to je to slunce, které je hojně spojováno s létem a tábořením? No to jsem zvědav, jak dlouho vydrží. Každopádně jsme dnes dokonce na pár minut sundali i mikiny a děti si obešly stanoviště se základní táborovou naukou. Ti, kteří jezdí s námi roky, si vše zopakovali, noví táborníci se něco naučili. No, nikdy nemůžete vědět, kdy se vám složí třeba tchýně a bude potřebovat první pomoc. Třeba z někoho bude nový Dr. House anebo Mengele. Kdo ví. Kaluže tu zatím přetrvávají, a tak je stále dost způsobů, jak likvidovat čisté oblečení. No, alespoň jsme je dnes narvali do sprch a provedli řádnou dezinfekci.
A protože dnes pršelo už jen trošku a občas i ten Oskar vylezl, tak jsme se rozhodli trochu protáhnout dětem nožičky a vydali se na malý výlet kolem rybníka. Mezi tím se v táboře připravila echt gamesa. Rozvoj Divokého západu byl spojen s řadou administrativy, a tak jsme se rozhodli, zaučit děti do takového běžného života občana, který potřebuje občas něco vyřídit na úřadech. Při návratu z obchůzky rybníka čekal na táborníky šok. Tábor je obehnán páskou „nevstupovat“ s vystavenými jmény táborníků. Pro vstup je povinnost vyřídit si povolení, to představuje v „našem státě“ opravdu zajímavý problém. Kdo někdy stavěl dům, ví ... Co Vám vytknou nebo chybí vyřídíte, abyste vítězoslavně vše doložili a aby vám následně někdo opět řekl, že vám něco chybí. Znáte takový ten beznadějný kolotoč kvůli snaživému úředníkovi? Nebo ne? Abychom umožnili táborníkovi pobyt, potřeboval potvrzení od od lékaře, cvokaře, otisk nohy pro medicinmana, potvrzení jazykového institutu, musel se nechat zaměstnat, sehnat potvrzení od banky a spoustu a spoustu dalšího. Cvokař byl opravdu expert. Prý: „Řekni 20x mlíko“. „Mlíko, mlíko .... x20“. „Výborně, co pije kráva?“ ..... „Mlíko“ .... skvělé, neprošel jste u cvokaře, vraťte se jindy (zpět na konec fronty). Co takový jazykový institut? Myslíte, že umíte česky? Ne? Tak příště!
Ze začátku je to bavilo, pak přicházely první výlevy vzteku z beznaděje, pak větší a větší ... pak na ně dopadl hlad, chladno a temnost večera. Břicha se jim křivily hladem, těla se třásla zimou a vztekem. Tak jsme je nechali do rána vychladnout na asfaltu příjezdové cesty. Ještě teď tam někteří leží.
Nééé ... samozřejmě, tak kruté to nebylo, to byste nám dali. Ale minimálně v první části tohoto odstavce nelžu :-)
Jinak máme první pořezaný prst. Chvíli se řešilo, co s tím. Zasedla komise a bylo navrženo několik možností, jak se s tím budeme potýkat. Od sešití kancelářskou sešívačkou přes amputaci táborovou sekerou jsme se s úžasem postiženého dopracovali k dezinfekci a běžné náplasti. Ke zklamání všech čumilů se jednalo o řešení dostatečné, nikoliv však dosti morbidní.
Právě teď ještě probíhá noční hra. Opět jsme měli dilema, jestli je nechat plazit, nebo radši v poklidu pošlapat kouskem lesa se světýlky. S ohledem na odpolední hygienický očistec jsme zvolili „čistější“ variantu (opět k nelibosti řady záškodníků). Na druhou stranu je to možná škoda, protože je tu blata dost na natočení dalšího snímku RAMBO V – POSLEDNÍ ČISTÝ.
Ještě máme jednu krásnou historku z podvečera. Pokud máte bujnou představivost a jste zároveň slabší povaha, doporučuji níže uvedené přeskočit až ke větě, že to je pro dnes všechno. Máme tu první, jak to říct, silný zážitek. Jdu tak kolem stanu a vidím, na zemi tepláky, v nich trencle a v nich ... no pomněnky to nebyly. Tak si říkám, ááá jéé, máme blato na hřišťu. Není tak těžké zjistit, komu to všechno patří. Tak se nenápadně ptám:
Vedoucí: „Neměl jsi náhodou černé tepláky? Proč máš bíle?
Táborník: „Já nevím.“
Vedoucí: „Hmm. Tak jo, ty ses pokadil?“
Táborník: „No, já jsem si hrál a najednou jsem měl mokro v gatích.
Vedoucí (znalý situace): „No, a nebylo to náhodou kvůli tomu, že se bojíš pavouků a nechtěl jsi jít na záchod, že by tam nějaký mohl být?“
Táborník: „No, jo, no. Ale, já se nepokadil, já to stihnul.“
Vedoucí: „Mnooo mně se zdá, že moc ne.“
Táborník: „Nééé, já to stihnul, šel jsem za stan.“
Vedoucí: „Aha. A čím ses utřel?“
Táborník: „Hm ....“ (je v pasti).
Vedoucí: „Tak fajn, pojď, půjdem se osprchovat.“
Táborník: „Nééé, já nejdu. To není potřeba, já jsem už čistej.“
Vedoucí: „No jasně, ale bude lepší se umýt.“
Táborník: „Ne vážně. Jsem čistej, mám ti to ukázat?“
Vedoucí: „Néééé, jen to nééé. To opravdu vidět nepotřebuju, ale půjdeme se vykoupat.“
Táborník: „Nééé (slzičky), to bych už nestihl tu hru, na kterou teď jdeme.“
Vedoucí: „Víš, co, tak si zahrajeme tu hru, ale pak si dáš teplou sprchu, oblečeme čistý oblečení a už to vyjde akorát do hajan.“
Táborník: „Tak jo.“
Příběh dopadl dobře, ale zážitek je to opravdu silný. Na večerní poradě, když si povídáme historky z celého dne mi Kepča povídá. Ty jo, já jsem šel k holkám do stanu, že tam mají prý smrad. A furt jsem všude čuchal, na zemi, pod postelama, odkud to jde a nikde jsem nic nenašel. Tak už asi chápu, odkud vítr fouká.“
A to je dnes v kostce vše. Těšíme se na další den.
Ranní rozcvička (konečně neprší) ...
Zákaz vstupu ...
Zákaz vstupu ...
Osobní pas a karta ...
Noční kimovka ...
Učíme se stopy ...
Zdravověda ...
Uzly ...
Navigace
Rostliny ...
Navigace ... (bez GPS) ...
Krmení dravé zvěře ...
Taková pěkná fotka ...
Láďa ve výskoku ...
Za to může ona ...
To je ale fešný medicinman ...
Sem fakt nechcete ...
Namažu a otisknu ...
To je náš sheriff ...
I vedoucí hrají o body pro svůj gang ...
2. DEN
07. srpna 2023
Omlouvám se všem milovníkům tábora on-line, ale nestíhám. Navíc se mi pokazil počítač a nemám tu všechny propriety, abych stav uspokojivě vyřešil, proto pracuji v provizoriu a trochu to letos vázne. Když k tomu připočítám deštivé počasí, které z našeho tábora udělalo v podstatě jednu velkou louži, kvůli které jsme začali stavět Archu, tak je toho trochu dost. Ale zima nám zatím není. Psát budu asi po kouskách - jak bude vycházet čas, ale nebojte, žádná krize se tu nekoná.
Taky u vás tak lije? Tady to čvachtá, kam se šlápne. Udržet děti v jedné budově je vždycky složitý úkol. Připadáme si tu jako sardinky v oleji. Naštěstí i dovnitř se dá program vymyslet, takže si oddíly připravovaly vlajky, pokřiky a když se nakonec odpoledne trochu vyčasilo (ve smyslu „nepršelo tak moc“), tak došlo i na malý výlet za pokladem. A co v tom pokladu bylo? Oddílové šátky. Červený, zelený a modrý - pro každou tlupu jiná barva. Na vedoucí zbyla černá, asi proto, že jsme vždy po táboře tak akorát na zakopání.
Hrajete BANG? Pro ty kdo neví, tak je to skvělá karetní hra, která náš tábor provází už řadu let. A právě proto jsme si ji vybrali jako předlohu pro CTH (celotáborovou hru). Na jednu stranu je to hra pěkná, na druhou stranu možná trochu složitá (zvláště pro miniprcky). Takže je také výzva jim podstatu táborové hry vysvětlit a pořádně je taky zapojit. Každý táborník tu musí mít své místo.
Možná jste si všimli, že vedle tábora je velká louka, která je letos pěkně zarostlá. V minulých letech jsme tu trávili hodně času. Letos máme po „vtákách“. Původně jsme mysleli, že to jen někdo neposekal, tak jsme plánovali akci „Z“ jak za komunistů, ale informace z úřadu naši snahu zhatily. No, abych nenapínal, tak tu žije prý nějaký speciální brouk, který si vyžaduje klid. Tak se neseče a my budeme muset najít nějaké jiné prostory pro hry. No kdejaký brouk si tu nárokuje celou louku o několika hektarech a nám, táborovým chudákům tu nenechají ani plácek na nějakou tu hru. Taky by se brouk nezbláznil, ale jestli je mezi vámi nějaký broukomil, tak radši mlčím, abych nedostal čaganem. (PS: broučky a zvířátka my rádi, ale klidně se můžeme zhádat, až si přijedete pro prcky a vést nekonečnou diskusi mezi ochránci přírody a ochránci práv táborníků a já prosazuji ideální kompromis – ale co už).
Určitě vás zajímá, co se tu baštilo. Mno mňamka jako vždycky. Čerstvé rohlíčky s paštikou, meloun na svačinku, zeleninová polívčička s boloňskýma špagetama, keksík a obložené chleby se zeleninou. A protože byl večer seznamovací country bál, tak jsme ještě podávali pozdní večeři všem případným hladovcům, aneb dojezte tím co zbylo.
Výroba vlajek ...
Rukodělky ...
Melounová párty ...
Patláma, patláma ...
Ksichtík dne ...
Kráska a zvíře ...
Vytřepávaná ...
Kruhový vláček nejmenších ...
Herní posouvačky ...
Pyramidy ...
První venkovní nástup ... (hurá)
CTH ...
1. DEN
06. srpna 2023
Ahóoooj ... tak jsme zase tady. Zatím posílám je pozdrav - více (vč. fotek) zveřejníme zítra, protože podmínky jsou letos poměrně složitější a nestíhám. Ono totiž leje jako z konve, všude blato, kaluže a nejmladší účastníci tábora toho pochopitelně chtějí náležitě využít. Takže kalhoty už jsem měnil 3x u slečinky a 2x u panáčka (vlastní ratolesti). Jsem zvědavý, jestli to do rána uschne, jinak budeme mít suché oblečení spotřebováno během zítřejšího dne a to mi nezbyde nic jiného, než je pasovat na vodníky a nechat jim kapat šos.
Ostatní - starší táborníci, už jsou trochu rozumnější, ale i tak nám ten úvod letos moc nevyšel a jen doufáme, že nás vlhké počasí nesloží hned ze začátku. Na druhou stranu, po předchozích teplých letech je to zajímavá změna a zkouška organizačního týmu.
Ničím zásadním vám teď dech nevyrazím. Jedeme klasický první den, takže jsme si převzali ty vaše ratolesti, udělali úvodní nástup, nacpali se párkama na večeři, rozdali zpěvníčky, vysvětlili CTH (celotáborovou hru) a hlavně se všichni řádně představili. Staří táborníci nás moc nepřekvapili, nové táborníky budeme teď poznávat. Tak jako tak jsme šťastní, že jsme tu a začíná 14 dní skvělého dobrodružství.
Tak nám držte palce a sledujte tu, co nového se bude dít ...
Kaluže to mají mazlíčkové rádi ... horší je to s rodiči ...
Tóooo je dlabanec ...
Když nemůže být táborák venku ... zapálíme táborák vevnitř ...
Poznávací hry ...
Vedoucí tří tlup ...
Využíváme i podkroví ...
Láďa to má spočítané ...
Herní nástěnka ...
Vysvětlujeme CTH (teda spíš se snažíme vysvětlit) ...
Kytaristů máme konečně dost ...
Máme rádi veselé děti ...
Poslední poznávačky před spaním ...