Tábor on-line 2016
Tábor on-line 2016
Čtrnáctý den
27. 8. 2016
Poslední noc proběhla v naprostém pořádku. Dnes jsme vstali hodně brzy. V půl sedmé už pískáme budíček. Rozcvička dnes není. Jen ranní hygiena, snídaně a pak už balení věcí na cestu domů, úklid stanů a tábora. Od rána jste pak postupně odvezli všechny děti. Letos nikdo nezůstal :-) V deset předáváme základnu majiteli a dospěláci odjíždí na poslední oběd do zdejší restaurace, kde rekapitulujeme, vzpomínáme a plánujeme další tábor. A jak se tedy zpětně dívám na ten letošní?
Po dlouhé době jsme měli letos „vyprodáno“. Setkali jsme se tak s dosud moc nevídaným jevem, tedy s tím, že musíme odmítat děti pro plnou naplněnost termínu. Odnesli to bohužel i ti, kteří s námi jezdili roky, a kteří jsou zvyklí platit tábor na poslední chvíli – ke konci daného termínu. Ani nevíte, jak je smutné odmítat děti. Bohužel, táborová základna není nafukovací a datum platby nám dává jasnou indicii o tom, kdo pojede a kdo je už pod čarou. I přesto jsme se snažili a vzali víc dětí, než jsme měli kdy v plánu a táborovou základnu jsme tak využili na 100%. Více dětí přináší také větší požadavky na dospěláky a pochopitelně na čas. Všechno trvá déle a museli jsme tomu přizpůsobovat program. Zajeté časy a limity, na které jsme zvyklí a se kterými jsme počítali, najednou nestačily a tak se částečně při hrách muselo improvizovat.
CTH, kterou připravil Kepča byla letos opět moc pěkná, dobře promyšlená a pro některé z nás docela komplikovaná. Děti se v ní ale docela dobře orientovaly a dokázaly podle toho skvěle pracovat. Rytíře zakládáme do našeho pomyslného šuplíku a určitě se k nim za pár let zase vrátíme.
V dospělácké části tábora se toho taky pro letošní rok něco změnilo. Míra byl prvním rokem oddílář a zvládal to skvěle. Přibyla nám Verča, která s námi kdysi jezdila jako dítě a letos se po letech vrátila jako plnohodnotná vedoucí. Přinesla s sebou nové pohledy, nějaké nové hry a především učitelský přístup, který mi občas přišel docela legrační, ale který perfektně zapadnul do naší smíchu plné skupiny. Verča je super! Na místech zdravotníka letos fungovaly po jednom týdnu Miška se Zuzkou. Obě na jedničku (samozřejmě). Seznámili jsme se taky s Leňou, která občas doplňovala náš kolektiv. Je to skvělá holka, která si umí získat naše mlsné jazýčky a nejen proto bych s ní chtěl počítat na příští rok. Tentokrát na „plný úvazek“. Ostatní z nás už jsou ostřílení veteráni a můžu je jen ve zkratce pochválit.
Instruktor nám zbyl už jen jeden. Laďa je pracant a poslouchá na slovo :-) Zároveň ale potřebuje občas trochu „přítáhnout“, což jsme ze začátku nedělali a trochu to zavrzalo. Nakonec jsme si ale všechno vysvětlili, prokonzultovali a upravili mantinely a měřítka. Takže dobrý. Další instruktory jsme si chtěli po dohodě letos prověřit. Někteří to zvládli, jiní bohužel ne. Takže na příští rok snad počítáme s dvěma novými tvářemi v řadách instruktorů. Tak uvidíme, jak se jim bude dařit.
Počasí nám letos taky vyšlo. Jeden den zapršelo, takže se děti dočkaly i „svých“ kaluží. Jinak bylo převážně polojasno nebo slunečno. Co si víc přát? Snad jen aby ty noci byly teplejší. S dobrým spacákem to ale není problém. I rodiče se letos poučili a děti byly vybaveny lépe, než tomu bylo v předchozích letech. Takže tady dobrý.
Táborová základna nám poskytnula dobrý komfort a ani nás letos neotravovali žádní opití jedinci, kteří zde řádili loni. Super.
Obdrželi jsme opět nějaké sponzorské dary. Částečně finanční od firmy CORA PLUS a pak také nějaké fyzické, v podobě různých dárků pro děti, buchet, sladkostí nebo ingrediencí na vaření. Všem, kteří nám jakoukoliv formou přispěli, děkujeme!
Děti byly letos skvělé. Opravdu. Bylo méně těch úplně nejmenších dětí (6, 7 let) a řada z ostatních menších táborníků s námi už byla v minulosti, což znamenalo trochu méně „práce“ a více času pro ostatní. Bylo tedy méně stýskání a žádné čtení pohádek :-) Velcí rošťáci z loňský let, byli letos klidnější a noví „kousci“ byli zase živější, takže se to krásně srovnalo a celkově to bylo fajn.
Jako každý rok jsme hodně fotili. Fotky celého tábor už nedáváme na DVD, protože jsme přesvědčeni, že si je dnes může každý volně stáhnout z našeho webu. Takže pokud je chcete – s chutí do stahování :-)
SUAMA SUMÁRUM:
Opět jsme prožili hezkých 14 dní. Dětí bylo víc než v předchozích letech, což jsme při naší práci znatelně pocítili (všechno, hrami počínaje a koupáním konče, se oproti předchozím letem protahovalo). V průběhu tábora se mi konečně podařilo doplnit webové stránky o kroniku, fotky dospěláků a další, už léta slibované, drobnosti. Super. Jako každý rok teď ještě pár dní, možná týdnů, budeme nosit v srdcích spoustu vzpomínek na letošní tábor. Stejných pár dní bude tábor žít na facebooku. Budou se zde objevovat nějaké ty táborové fotky, probíhat diskuse a bude se vzpomínat. Pak vše utichne do dalšího léta, do dalšího tábora 2017. Už se těšíme. Děkujeme dětem za všechnu radost a smích, který jsme si vzájemně dali.Za všechny dospěláky Mild@.
Fotografie z tábora jsou v sekci "Ke stažení".
Tábor 2017 se bude konat v Jedovnicích 13.8.-26.8.2017.
All stars
Zleva: Verča, Miška, Laďa, Kepa, Lucka, Tom, Bobr, Mild@, Leňa, Jana, Mira, Zuzka, Háša
1. tlupa
2. tlupa
3. tlupa
Třináctý den
26. 8. 2016
Poslední celý den tábora :-(
Program posledního dne je také stálý a v podstatě neměnný. Dopoledne poslední vyhodnocování soutěží, bobříků, poslední rozdání dolárků, otevření obchůdku a výprodej všeho „zboží“. Pak taky „porcování medvěda“ (tedy dělení pokladu), MISS a MISSák tábora a závěrečný karneval. Někdo má masku z domu, někdo si ji tady provizorně vyrobí. V průběhu dne už dospěláci i děti pomalu balí nějaké ty své věci. Na dospěláky padá smutek. Po 14 dnech balíme. A teď zase rok čekat na další tábor. Ach jo. Nechci dnes moc psát, protože si chci tu táborovou atmosféru ještě trochu užít. Dřív než naposledy sundáme vlajku ze stožáru a rozjedeme se do všech koutů naší republiky. Rytířské republiky. Bohatší o spoustu zážitků, bohatší o nové malé kamarády. Bohatší ...
Teď mě napadá, že tohle do dnešního on-line nepatří. To bude obsahem zítřejšího, závěrečného on-line, které bude tradičním vyhodnocením letošního roku. Takže zpět k dnešku.
Mimo to, že se prováděl počáteční úklid tábora, se vyprodával obchůdek. Děti už od rána chodily a „štvaly“ Bobra neustálými dotazy: „Kdy bude otevřený obchůdek? Bobře? Otevřeš obchůdek?“ Bobrovi chudákovi slézají poslední zbytky vlasů (furt jich má ještě míň než já). Dnes mají děti taky trochu volnosti. Lítají tu po táboře (mají si připravovat masky) a někteří se už bojí odpoledního MISS a MISSáka tábora. Ha ha ha. Vzhledem k počtu dětí nám celý den sviští a nestíháme. Je jich letos opravdu moc, a tak se vše protahuje.
MISS a MISSák tábora je vrcholem tábora. Já už vítěze znám a vy si ještě počkejte. Volili jsme klasicky MISS a dvě vícemiss a MISSáka s dvěmi vícemissáky. Stranou nezůstane ani sympaťák a sympaťačka tábora. MISS má 4 části. Představení, povinná disciplína (navržená porotou), volitelná (děti si samy zvolí svou prezentaci) a pak promenáda v plavkách. Promenádu jsme nakonec vzhledem k časové tísni zrušili. V rámci povinné disciplíny jsme si připravili lavor s vodou, protože jsme očekávali, že si děti budou dělat zase nějaké ty skládačky z papíru. Lodě jsme proto chtěli vidět plavat :-) Výsledek byl leckdy děs a hrůza :-) Každopádně se všichni dobře pobavili. No dobře, nebudu napínat:
MISS tábora je Bělinka, 1. vícemiss Stellinka, 2. vícemiss Adélka.
MISSákem tábora se letos stal Adam, 1. vícemisák je Vašák (fakt!), 2. vícemisák Ondra.
Sympaťák tábora je Bury a sampaťačka Zuzka.
Pak jsme také vyhlásili nejlepšího lovce bobříků. Tím se stal Bury a obdržel nejcennější chlapskou odměnu tábora – speciální outdoorový nůž. Doufám, že se s ním ještě do konce tábora nepořeže.
Oslavili jsme další narozeniny – vše nejlepší Zuzi.
Teď probíhá závěrečný karneval. Nechybí spousta masek, prskavky, zářící náramky a šampaňské na připití. Doufám, že ten nářez sladkostí (z pokladu) a šampáňa z karnevalu přežijí táborníci bez blinkání :-)
Je to krásný večer. Chce se nám brečet. Někteří i brečí. Vládne atmosféra plná lásky a přátelství. Všichni, co na táboře zlobili i ti, kteří byli zlatíčka, jsou tu dnes nastejno. S některými se budeme potkávat často, s některými výjimečně. Některé uvidíme až příští rok a jiné třeba už nikdy. To k tomu patří. Je poslední den, poslední noc tábora. Jdeme si ji náležitě užít. Do konce týdne vyjde ještě poslední článek on-line 2016 s celkovou vzpomínkou a hodnocením. Přečtěte si ho, stejně jako informace k táboru 2017, které se zde brzy objeví. Dobrou noc, dobré ráno, hezký den (podle toho, kdy to čtete).
Zhasnulo se pro tanec. Lucka říká: „MISSák vyzve MISS k tanci.“ Po chvíli Adam říká: „Ty vole, já ji nemůžu najít.“
Tak ukažte, jak vám ty loďky plavou ...
Vrakoviště ... lodí ...
Ty klávesy tu měly být už dávno ...
A trocha gymnastiky ...
Kačenky ...
Gymnastika v DUO podání ...
Kdo vytřepe největší veš ...
MISS tábora ...
MISSáci tábora ...
MISS a MISSák ...
Uklízečky při "porcování medvěda" ...
Poklad byl tak velký, že si jej strkali všude ...
Porcování medvěda ...
Jedna taková pěkná ...
Naše letošní masky ...
Odpalujeme rychlé špunty ...
Rozlévání šampaňského ...
Milda září štěstím ...
Dvanáctý den
25. 8. 2016
Končí CTH (celotáborová hra). Dnes se vše dorazilo a vyhodnotilo. Vítězem CTH je:
1. oddíl (Háša a Verča)
Hurá, sláva vítězům, čest poraženým. Na základě výsledku CTH vyrazily jednotlivé oddíly hledat zasloužený poklad. Tábor se pěkně vylidnil, a tak tu byl klid, ideální na rozjímání o táboře příštím. Co by se vám tak líbilo za téma? Klíče od Pevnosti Boyard (Rakovan) nebo Čtvero ročních období (je super slavit Vánoce v srpnu). No uvidíme.
Cesta za pokladem je protkána indiciemi, luštěním šifer a dalšími drobnými úkoly. Výsledkem pro každý z oddílů bylo nalezení klíče. Teprve všechny tři klíče otevřou truhlu s pokladem. Dle úspěchu v CTH obdrží každý z táborníků svou část kořisti. Všechny oddíly zvládly svůj úkol skvěle. Jen 2. oddíl (Janďa s Mírou) ještě teď bloudí někde u Prahy :-) hi hi hi
No co už. Není každý den posvícení. Krupičná kaše pro děti na večeři a zbytek sekačky z oběda pro dospělé je taky super. Dnes už na nás padá nostalgie. Je to předposlední celý den tábora, a tak pociťujeme první smutné pocity. Tábor se blíží ke konci. Zítra nás čeká Miss a Missák tábora, dokončení posledních bobříků a závěrečný karneval :-(
Hm ... :-(
Při hledání pokladu - už jsme z toho na hlavu...
Takhle vypadá mapa CTH - herní plán ... vlaječky ala obsazené území ...
Přes hory, přes lesy ... přes vody ... hledáme klíč k pokladu ...
To je kořenů ...
Jedna skalní ...
Skřet ...
Vašák má mapu - no to nás chraň ...
Přetahovaná ...
A jedna ještě z tábora ...
Jedenáctý den
24. 8. 2016
To byl dneska den. Malý Martínek se pozvracel Tomovi v autě, pak se nám pozvracel jeden táborník v autobuse a mě při cestě do tábora naboural nějaký zoufalec v autě. Dál Míše ujel autobus a musel jsem zase do Brna (brrrr). No prostě libovej den.
Jak víte, dnes jsme jeli na celodenní výlet. Plán zněl jasně! Vstávali jsme v půl sedmé. Rychlá rozcvička, hygiena, snídaně, nafasovat balíčky s jídlem a v půl deváté už nás autobus veze na Macochu. Koukli jsme se do té díry a pokračovali jsme pěšky směr Skalní Mlýn. Původní plán navštívit zase Punkevní jeskyně s lodičkami jsme museli změnit na Kateřinskou jeskyni, protože do Punkevek je nával a objednává se na dlouho dopředu. U „Kateřinky“ jsou první shopy a automaty. A už to jelo. Suvenýrky, nákupy pití (horké čokolády) z automatu atd. Myslel jsem, že budou blinkat už v jeskyni. Ale zatím vydrželi. Kateřinka je malá. Prohlídka rychlá a mě to moc nenadchlo. Po jeskyních jsme pokračovali do Domu přírody (nebo jak se to jmenuje), což je nová expozice nedaleko Kateřinky. Tady se děti ve dvou patrech proháněly a užívaly si interaktivního prostředí této moderní budovy. Pěkné. Pak přesun na Skalní Mlýn. A tady už to jelo. Hranolky s kečupem, ledňáky, párky v rohlíku. Cesta na Perštejn bude dlouhá. To nemůže v autobuse dopadnout dobře! Kupodivu to zvládly a posádka zatím drží. Po cestě většina prcků spí. Na Pernštejně jsme absolvovali kratší z prohlídkových okruhů a musím říct, že to bylo moc pěkné. Děti opět jako kobylky přepadly jídelní a upomínkové stánky. Obchodníci museli mít velkou radost. My při cestě zpět bohužel menší. Zuzka rozdávala kinedryl do autobusu: „Kdo chce kinedryl? Já, já, já! Tak a kdo má kinedryl, tak si sedne dopředu.“ To se ozval Ondra, že to ne, že ten kinedryl vlastně nechce a bude sedět vzadu. No tak fajn. A samozřejmě se v autobuse pozvracel. Bléééé. Naštěstí jsme byli připraveni a blicí pytlíky byly po ruce, takže autobus zůstal netknutý. Malá Terezka (ta chromá) jela na výlet taky. Jela limuzínou s osobním řidičem (se mnou) a osobním lékařem (Miškou), protože přechody v rámci výletu by asi nezvládla. Myslím, že se jí naše péče opravdu líbila. Do schodů ji nosili vedoucí, takže nepřišla vůbec o nic. Pěkné. Jinak jsme udělali taky jeden dobrý skutek (svezli jsme staršího pána, kterýmu ujel autobus). Pak Miška nestihla BUS do práce, takže jsem celý nadšený jel do Brna. Při cestě jsme potkali jiného důchodce, který se držel volantu takovým způsobem, že byl příčinou drobné dopravní nehody, které jsem se, ač nerad, zúčastnil. Děda si odbočuje bez blikání a přitom prudce brzdí. Já jsem ubrzdil, ale ten za mnou bohužel ne. Takže se nám chtěl podívat do kufru. Ještě že tam mám kouli :-)
Po návratu do tábora jsme měli připravené pečené kuře s rýží, no a teď máme diskotéku a paříme, čímž dnešní náročný den zakončíme. I přes drobné nepříjemnosti to byl moc pěkný den. Myslím, že jsme si ho všichni užili. Velký dík patří našemu letitému sponzorovi, firmě CORA Plus a její majitelce paní Šťastné, která se významnou měrou podílela na úhradě nákladů za celodenní výlet. Děkujeme!
Další prima hláška:
Přišel Šimon a stěžoval si na večerní diskotéce: „Ona mě nechce přijmout. To se nesmí!“ (vyzval tábornici k tanci a ona ho odmítla, přičemž Kepa řekl, že nikdo nesmí odmítnout výzvu k tanci).
I na Macoše musí být selfie ...
Tož taky na Macoše ... čučíme ...
V jeskyních ...
Stalaktity, stalagmity, stalagnáty ...
Z Kateřinky zamáváme domů ...
Expozice "Domu přírody" ...
Kde sedneme, tam dlabeme ...
Sál rytířů ...
Pernštejn ...
Takt to vypadá na cestě do tábora ...
A zase dlabeme ...
Desátý den
23. 8. 2016
Celý den jsem nebyl v táboře. Sledoval jsem totiž TV Mňau, což je super kanál ve zdejším lazaretu. Je tak super, že tu jejich nekonečnou smyčku už znám nazpaměť. Koťátka, pejsci, papoušci ... brrr ... vrrrr ... Zase jsme si otočili Brno 2x. Nejdřív povinná ranní kontrola (furt to samé) a po příjezdu do tábora mi oznámili, že jedu znovu, protože jedné tábornici přes noc opuchlo koleno. Takže jsme rovnou přiložili další kulhající a jeli. Naštěstí to nevypadá na nic vážného. Ale asi si na příští tábor otevřeme pobočku dětské nemocnice přímo v táboře. Myslím, že jednoho felčara na plný úvazek bychom uživili.
To, co se mezitím dělo v táboře, vím jen z doslechu. Takže. Ráno se hledaly diamanty a následovaly hry ze dne Svátku slunce. Tradiční píšťalku lovenou v lavoru jsme letos nahradili výdrží pod vodou, protože na ty slinty ve vodě nikdo z dospěláků letos neměl žaludek :-)
V průběhu dne se stále plní bobříci a teď navečer se hrají drobnější hry v klubovně. Na večer byla plánovaná noční bojová hra – bludičky. Jelikož se jedná o potencionálně destruktivní hru a zítra nás čeká celodenní výlet, tak jsme je nakonec zrušili. Já totiž dnes potřetí do lazaretu nejedu! Ne a ne a ne!!!
Den svátku slunce ... výdrž pod vodou ...
Stání na kúlu ...
Stání na kůlu 2 ...
Hra s názvem Camel nebo Dromedár ...?
Krmení dravé zvěře ...
Bobříci ...
Večerní hrátky v klubovně ...
Devátý den
22. 8. 2016
Dnešek začal chladnějším zataženějším počasím, které se ale přes den pěkně spravilo na slunečný den. Proběhla rozcvička, snídaně a pak se začalo bojovat mezi tlupami v rámci CTH, protože předchozí propršený den jsme boje museli omezit. Vytáhli jsme taky baseballovou pálku, švihadla, balóny. Prostě boje s trochou přidané všehochuti. Největší atrakcí jsou kaluže. Není možné projít, aniž by se prošlo skrz. A když už neprocházíme, tak se v tom alespoň rýpeme. Přitom si sedneme pěkně na studenou zem, aby zdravuška měla o zábavu postaráno. Chjo! Náročná byla také hra „balónky“, protože dospěláci museli nafoukat „ručně“ více než 100 kousků. Ještě teď mám hlavu sám jako balón. Akce se nakonec zúčastnila i chromá Terezka, která dostala vlastního koně (mě).
Odpoledne patřilo turnaji v BumperBallu. Včerejší oprava byla úspěšná, a tak jsme provedli zatěžkávací zkoušku. No nasmáli jsme se opravdu dosti. Při vyřazovacím turnaji rozděleném do tří věkových kategorií nás někteří favoriti zklamali a někteří „lehčí“ jedinci zase překvapili, protože tělesná váha je v tomto sportu docela důležitý faktor. Já osobně jsem knockoutoval Janču. Kotníček. Ale dostala kolíček a bude v pohodě. Největší potupou v Bumperballu je postavit soupeře na hlavu. Z této pozice se ani lecjaký dospělák nedovedl sám dostat, takže je to ideální poloha k vydírání :-)
Teď probíhají další drobnější hry a dospěláci připravují stezku odvahy – nejobávanější večer tábora. Jako povinnou výbavu na cestu jsme zadali dvoje spodní prádlo. Tak uvidíme, kolik z táborníků ho nakonec použije. A už tu máme první večerní bolení břicha, bolení hlavy ... no prostě takové ty bolesti od strachu. No jsem zvědav.
Na nástupu, když chtěli prodat hlavase, Milda povídá: „Vy jste prodejní, smrdutí skunci!“ A oni: „Ne, my jsme jen komerční děti.“
Nejlepší si sednout "holým" zadkem do trávy ...
Balónková párty ...
Zlobivé děti řešíme rázně ...
Terezka má vlastního koně ...
Balónky sem, balónky tam ...
BumperBall je Kepovi nějaký malý ...
Nejepodlejší BumperBallová poloha ...
Kdo vydrží sedět ...
Osmý den
21. 8. 2016
Prší a prší. Od rána. Hned první fotka demonstruje zdejší deštivě zabarvenou náladu. Je po velkém ohni, takže je prodloužený budíček. A když už jsme viděli, jak ráno prší, neváhali jsme a prodloužili jej ještě o trochu víc :-)
No a první repelentované stany samozřejmě propouští. První činnost proto spočívá ve vytažení všech dostupných celt a jejich aplikace na postižené stany. Ještě že jsme je předloni koupili.
Vzhledem k počasí jsme zařadili na program táborového slavíka, který se tak stal hlavní náplní dne. Už část dopoledne dostali táborníci na výběr a nacvičení svých vystoupení. Na oběd byl kuřízek. Mňam. Po krátkém odpoledním klidu se začalo zpívat. Vzhledem k velikému počtu zpěváků se nám to pěkně protáhlo. Moderátorem byl Mira, v porotě zasedli Bobr, Melman, Leňa, Máslo a Verča. Klání to bylo opravdu tvrdé. Střídali se zdatní borci a borkyně s těmi, no řekněme, méně zdatnými. Ale o legraci bylo postaráno. Slavicí tábora se stala Martina. Raperem tábora se stal Ruda. V podvečer už nepršelo, ale vzhledem k podmáčenému terénu jsme se rozhodli pro hry v klubovně. Zároveň špatného počasí využijeme k další očistě našich rytířů. Jak se totiž rozlezla dnešní vlhkost, tak teprve vylézají „na povrch“ ty jejich smrádky (botičky, ponožečky ... mňam). Člověk by nevěřil, jak takové malé děti můžou smrdět.
Jinak jsme dnes zahájili léčbu mou, tzv. kolíčkovou metodou. Některé tábornice totiž bolí bříško vždycky, když je potřeba se něčeho zúčastnit nebo něco dělat. Víme...
Taky jsme si vyslechli zajímavý rozhovor táborníků. „Milda, ten je hlavas, ten má tak 13 tisíc (myšleno 13 tisíc za tábor). Vedoucí mají tak 11 tisíc a Laďa ten má pět, protože je jen instruktor.“ Na to došel Tom (kuchař) a povídá mi: „Hele, Mildo, když to tak počítám a všechny nás vyplatíš, tak nemáme za co vařit.“ Docela jsme se tím pobavili, protože jak všichni víte, jsme tady zadarmo a jedinou odměnou je dobrý pocit z vykonané práce ...
Klasik by řekl: "Ch.... a ch...."
Potřebujeme novou pláštěnku - zde pytel vzor 2016
A dlabeme - v dnešním pochmurném počasí se česnečka šikne ...
Zlobíme v klubovně ...
Jedna z klubovny ...
Sedmý den
20. 8. 2016
Den táborového ohně bývá volnější (to je jako dnes). Jednak se oheň staví a pak si k němu děti připravují program. Letos máme práci ulehčenou, protože oheň jako takový máme nachystaný už od včerejška (jak víte). Přes den si tedy děti pouze připravují scénky a hry, které si večer zahrajeme. V průběhu dne taky jezdí rodiče na návštěvu, takže jakékoli pokusy o nějaký řízenější program jsme už v minulých letech vzdali – respektive omezili. Alespoň zase všechny pěkně protáhli sprchou, takže při návštěvě některých rodičů byli pěkně voňaví a čistí (teda za předpokladu, že si vzali taky čisté věci). Přesto jsme měli na odpoledne připraven turnaj v BumperBallu, ale bohužel došlo k poškození jednoho kousku, které si vyžádalo lepení minimálně do druhého dne. Škoda. Přesto jsme nějaké menší hry zvládli i tak. Ráno jsme ještě byli na jedné preventivní kontrole v lazaretu (všechno OK, ale pro jistotu prý ještě na jednu kontrolu přijet máme). Ale aby toho nebylo málo, odpoledne jsme jeli do lazaretu ještě jednou, protože nás bolí už druhý den jedno bříško a nechtěli jsme tedy ponechat nic náhodě. No, tentokrát nám tam moc nepomohli – prý dietka a klídeček. Tak jsme po cestě do tábora dokoupili dietní stravu a jsme v klidu.
Večerního zapálení ohně se zhostila Verča a kupodivu vzplanul pouze ten táborák (nikdo jiný). Zopakovala si tak zapalování z roku XY (už ani nevím a jsem fakt línej to hledat), kdy jako táborové dítě dostala stejnou „čest“.
U táborového ohně hrálo opět kytarové trio BoMiKe (Bobr, Milda, Kepa), které doplnila naše dlouholetá táborová vedoucí Renča, která spolu s dalšími bývalými táborníky přijela podpořit naše řady. Na závěr dne, před večerkou, ještě proběhlo kulturní vystoupení v podání Jandě. Ohnivá show měla úspěch. A pak už se šlo spát.
Ranní rozcvička v pohybu ...
Bobr si vaří ...
K zapálení slavnostního ohně byla nominována Verča ... zopakovala si to po X letech ...
Po zapálení ohně ...
Nevypadá to jak Klaus ...?
I já se zúčastnil táborového programu ...
Kytarové trio k ohni ...
Janďa a její ohnivá show ...
Úžasný kousek do kroniky - komiks jsme tu ještě neměli ...
Šestý den
19. 8. 2016
Čeká nás Velký slavnostní oheň, který je vždy plánován na sobotní večer. Přestože příprava této slávy připadá vždy na sobotní dopoledne, letos jsme vzhledem k měnící se předpovědi počasí nenechali nic náhodě a vrhli se na stavbu ohně už dnes (dokud je suché dřevo a klestí). Hned po snídani jsme tedy vyrazili do lesa, aby se nasbíralo potřebné množství „materiálu“. Jednak s ním naplníme připravovaný oheň a část zároveň poslouží jako palivo na fakle. Musím nás pochválit. Letos jsme nemuseli rytíře pobízet tak moc jako jindy. Byli pracovití a skvělí. Dřeva jsme do tábora dovezli nakonec dostatek, takže se dospěláci mohli pustit do práce. Děti k tomu moc nepouštíme. Doby, kdy oheň připravovaly výhradně děti, jsou již dávno pryč, protože dnes by si spíš uřízly ruce.
V rámci dne probíhá kromě drobných her na zabavení především lov bobříků, a tím i rytířských hodností. Zdá se, že nás to hodně baví, protože stále někdo „otravuje“, že chce „lovit“. Super. Odpoledne jsme zase okoupali část tábora a taky si udělali malý nákupní výlet do Jedovnic. Brouci si nakoupili kupu sladkostí a jsem moc zvědav, koho bude večer bolet bříško. Teda – já už to vím ...
Teď probíhají hry v klubovně a chystáme se na další večerní bojovku.
Stále se nás někdo ptá, jestli může být instruktor. Pro všechny potencionální instruktory jsem tedy zavedl novou položku na našich stránkách – instruktoři. To proto, že se za tou funkcí neskrývá jen to dobré a fajn, co jde vidět na první pohled (jistá privilegia), ale také spousta práce (negativa).
Měli jsme dnes taky první klíště. Bylo nám ohlášeno slovy: „Mám klíště na koulách.“ Provedli jsme odstranění vetřelce a způsobu oznámení se smějeme ještě teď. Hi ...
Než jsem se dostal na konec psaní, tak už probíhá ona noční hra. Právě kolem prolétl první rytíř a než se ho Janďa stačila na něco zeptat, se slovy: „Já musím kadit, já musím kadit,“ proběhl dveřmi stejně rychle jako Ayrton Senna cílovou rovinkou. To bude materiál ...
Tak to vypadá, když pustíte děti nakupovat ...
Tak se staví ... sen ...
Fotka roku ... (Pat a Mat) ...
Zvířátka my rádi ...
Bobr ve sprše ...
Pátý den
18. 8. 2016
Ráno nám začalo výletem do lazaretu z důvodu provedení kontroly včerejšího incidentu :-) Vše je v pohodě, takže jsme ještě udělali drobný nákup a vrátili se do víru dění. Dopolední program byl věnován učení – zdravověda, buzoly – orientace mapy, stopy zvířat, rostliny a uzly. Vše z uvedeného naši osadníci využijí při lovení odznaku zdatnosti – tzv. bobříků. Odpoledne jsme zase věnovali pohybovým aktivitám, protože Bobr řekl, že už bychom mohli začít rozdávat nějaké ty diplomy. Tak Kepča vymyslel takovou malou pohybovou olympiádu. Když Bobr zjistil, kolik je tam disciplín, tak vykulil oči a zhrozil se, kolik nakonec těch diplomů budeme muset vydávat. Střílelo se ze vzduchovky, probíhal člunkový běh, hod kládou, hod míčkem na cíl a skákání přes švihadlo. Korunu všemu nakonec nasadil Kepa, který po armádním vzoru uspořádal disciplínu „sedy-lehy“. Myslel si, že jsou táborníci zdechlinky, jako jsou v armádě, a po pár, v lepším případě desítkách, cviků se sesypou a bude odcvičeno. Jenomže naši rytíři nejsou žádná ořezávátka, a protože výkon nebyl omezen časovým limitem, zvládli někteří borci řádově stovky sedů-lehů. Jak je to možné? To je mi záhadou. Rekord byl 485 sedů lehů. Také se vám toto číslo zdá být nereálné? Mně taky. Takže jsem Kepovi přispěchal na pomoc, protože to počítání se mu pěkně protahovalo. Hned na úvod jsem dostal desetiletého borce, který jich udělal 180. Netvrdím, že byly udělány nějak předpisově, ale máknout si musel. Perfektní výkon!! Čučíme!! Na druhou stranu, zítra asi Kepovi všichni poděkujeme. Míša (zdravuš) už se od případných bolestí břicha distancuje – prý mají přijít za Kepou :-)
Na oběd jsme měli řízek dovezený až z Holandska s brkaší a večer rohlíčky se sýrovou pomazánkou a spoustou zeleniny. Jako minule jde nejvíc na dračku červená paprika a okurčičky. Rajčátka moc nepapáme a zelená paprika je taky na okraji zájmu. No dobře. O zbytky se poperou vedoucí a my těm našim kobylkám koupíme víc té červené a okurků. Mňam.
Počasí nám zatím přeje, že? Tak doufáme, že to tak bude i nadále. V průběhu včerejška a dneška jsem po milionech slibů konečně začal pracovat na stránkách. Doplnil jsem všechny historické kroniky (fotokopie), zkopíroval minulé tábory on-line a přidal aktuální fotky dospěláků (abyste přesněji věděli, kdo se vám o ty prcky stará).
Právě probíhá další noční hra a první upocení rytíři se vracejí do klubovny, takže se jim musím jít věnovat. Tak se zatím mějte pěkně ...
Něco z publikovatelných šplechtů dne:
Janča se ptá dětí na telefonní čísla první pomoci. Následuje otázka: „A kdo zavěšuje první?“ Přihlásí se malá tábornice a povídá: „No přece oni - vždyť je to zadarmo – volám, co nejdýl můžu."
Mapy - makačka na bednu ...
Učíme se stopy zvířátek ...
Na v před ležící terčs kruhy - pěti samostatnými ranami pálit ...
Hop sem, hop tam ...
Takhle vypadá kuchař, když nevaří ...
Vzduchovky jsou tradičně velké lákadlo ...
Sedy-Lehy se zvrhly ve vyhecovanou disciplínu ...
Večerní zpívánky ...
Čtvrtý den
17. 8. 2016
Dnes nás čekalo půldenní putování. Chtěli jsme si vyzkoušet fyzickou kondici našich osadníků. Kupodivu se s tím potýkali velice slušně, což už řadu let nemůžeme tvrdit. Pochopitelně jsme nenechali doma ani malou kulhavou rytířku Terezku a prověřili jsme také její středověký invalidní vozíček. Taky vydržel! Dobrá práce. Putování směřovalo ke Třem smrkům, kde je postavený pěkný altánek s ohništěm. Po cestě se vykonávaly nejrůznější úkoly a hrály se pěkné hry. Skupiny šly odděleně s úkolem si po cestě udělat oběd (špekáčky). Měli jsme štěstí a usnadněnou práci, protože po příchodu první skupiny právě z místa odcházela nějaká jiná cizí skupina, která už měla oheň rozdělaný, takže jsme byli ušetřeni jeho zakládání. Skvělé. Na druhou stranu je škoda, že se děti nemohly pokusit rozdělat si oheň svůj.
Dnes jsme taky vykonali první návštěvu vzdáleného lazaretu s drobným intimnějším problémem bez dalšího komentáře. Pouze konstatuji, že situace pravděpodobně nemá souvislost s činností na našem hradě. Tak buďte v klidu :-)
Po návratu od Tří smrků jsme ještě plnili další úkoly do CTH. Na večeři byla Tomova pomsta – čočka s vejcem!!! Jsem zvědavý, jestli nám v noci neodletí celty ze stanů. Pro jistotu jsem dnes zakázal užívat jakoukoli formu otevřeného ohně.
Taky jsme tu měli prvního stěžovatele. Ráno před osmou totiž probíhala rozcvička za doprovodu hudby středověkých kejklířů. To se nelíbilo osadníkům z druhého tábora (aktuálně jsou tam prý nějaké rodiny s dětmi) a jejich zástupce si přišel postěžovat, jak jsme špatný tábor. To, že používám celý den píšťalku, by prý ještě pochopil. Tu trubku by nám ale nejradši rozšlapal, ale nechápe, proč by děti měly ráno cvičit u hlasité hudby, kterou oni tam slyší stejně jako my tady. Tak ať si to prý ztlumíme. Prý si máme uvědomit, že jsme v lese. Jsme rádi, že nás poučil, jak správně dělat tábor. Vezmeme si z toho poučení :-) a místo píšťalky a trubky začneme používat buben. Ten se snad do lesa bude hodit víc.
Na večer jsme uspořádali malou diskotéku, na kterou se děti ptaly už od prvního dne. Nic dalšího, zvláštního se nestalo. Z drobností snad ještě, že děti taky přejmenovaly Kepu na Kápu (nebo jak se prý jmenuje) a je tu taky pěkná zima. Dokud se nekouří od huby (i to už jsme zažili), tak je to ještě dobré.
Vyrážíme - vlajkonoši jsou v čele skupin ...
Chtěl bych vidět, jak tady projel náš invalidní vozík ... :-)
Selfie tyč pronikla i do středověku ... fuj ...
Další vlajkonoš ...
A opékáme u Tří smrků ...
Tak jsme se tam pěkně sešli ...
To je macek (smrk) ...
Co to je ...?
Jako veverky ...
Chtěl jsem udělat dětem a Kepovi radost, tak jsem koupil špekáčky s 80% masa - jen jsem si nevšiml,
že jsou tak trochu Chilli ... tak to večer zakrmíme čočkou, ať máme ostré prdy ...
Špatných cest se nebojíme ...
Večerní disco-show ... s drobnými hrami ...
Třetí den
16. 8. 2016
Pokračujeme v naší výpravě. Dnes jsme dodělávali výzbroj a výstroj dle zařazení jednotlivých tlup a proběhla prezentace a vyhodnocení jejich kvalit. Hraničáři vyráběli luky a šípy, bojovníci meče, pokladníci pokladnice a brka a vědmy kalichy. Kalichy byly opravdu pěkné, pokladnice taky. Problém byl s meči. Učíme děti neničit přírodu, tak si na ty luky přitáhly z lesa jen to, co bylo na zemi (suché). Takže když Kepa řekl: „Prezentujte luky,“ tak se při pokusu natáhnout tětivu ozvalo jen „křup, křup .... křup, křup ... Dovedete si představit, jak jsme se smáli.
Na oběd buchtičky se šódóóó ... na vedoucí nezbylo, protože se nám děti rozpapali. Neva! Spravili jsme si chuť přírodním řízkem. Ha ha ha ...
Odpoledne byl seminář – bumperball, zorbing (víc názvů, páč se nemůžeme shodnout). Střílelo se z luku a házelo se na cíl. Při bumberballu nám sem přijela jízdní policie – teda na koních. Koníci byli krásní a hned před bránu hradu nám trochu utrousili. Očekával jsem, že policie po sobě uklidí, ale dělali, jako že nic a nechali to na nás. Už vím, proč policejní koně nemají nápis „Pomáhat a chránit“. Nám rozhodně nepomohli. A jestli někdo z vás pochybuje o tom, že se nenajde vtipný rytíř, který by to lejno vzal ze země, tak se teda pletete. Šup, pěkně do teplejch a už že s tím někoho pomaže. To byste nevěřili. Taky nás přepadli loupeživí rytíři a večer jsme si zahráli přehazovanou. Teď chystáme noční bojovou hru – plížení do hradu ... takže psssttt, jdu střežit ...
Zase kadeřnický salón ...
Bumper Ball ... 
Střílíme z luku ... 
Degustace bylinných likórů ...
Bumper ... 
Další rytířské souboje ... 
Přehazovaná ...
Druhý den
15. 8. 2016
Dnešní den jsme už tradičně začali rozcvičkou. Kupodivu se moc nevzpouzeli a cvičili. Jsou totiž ještě „čerství“ a nadšení, takže „binčus“ dělají někteří už od půl šesté. Na snídani byla „Brzda tavena“ a pak už jsme se pomalu pustili do tvorby vlajek do celotáborové mapy. Miška už tu lítá jak čert, protože jí děti na WC připravují pěkné nadílky. Ono, když se nám papír na zadku protrhne, tak malý problém nastane a jak s tím pryč z těch prstů? Jak problém vyřešit? No šup, zeď potřísnit. Pak Miška Savem vše napravit ... musí. No jestli to máte doma tak taky, tak potěš :-) A to jsme tu teprve druhý den. No co už.
Taky bych rád poděkoval rodičům, kteří dětem vystříkali stanové celty repelentem, aby je uchránili před hmyzem. Sledujte teď prosím meteoradar a až tam uvidíte ty žluto-červené fleky nad naším táborem, tak to si vzpomeňte, že vám děti plavou. Repelent = rozpouštědlo na celtovou impregnaci. Některé repelenty dokážou celtu poškodit trvale (cena 5000,- Kč). Děkujeme :-/
Ale zase zpět k věcem pozitivnějším. Dopolední program jsme ještě zaplnili již tradičním hadovým desetibojem, který se nám protáhl až do oběda (Lasovačka – mňam). Verča přitom opět pokouší naše nervy bolavým kotníčkem ... to ať nezkouší, já letos nikam nejedu :-)
Po O jsme se pokusili vysvětlit dětem, co je polední klid, ale byl to marný boj. Zatím bují energií, takže žádný klid nebyl.
Odpoledne jsme si vyráběli meče a pokladny pro jednotlivé výpravné skupiny. To jsou výtvory, že by se mohly prodávat na burze. Po večeři jsme hráli upravenou verzi hry „co do středověku nepatří“ a pak už byl nejvyšší čas sméknout je do postelí. Ještě jsme stihli vyslat Mišku do sprchy a stopnout jí průměrný dámský čas, potřebný na celkovou očistu, abychom mohli normovat čas našim malým táborníkům, protože jich je tu tolik, že jedno takové sprchování může zabrat půl dne ... takže jen tak pro patřičný obraz. S klukama se mazat nebudeme. Sprchování proběhne ala „S tebou mě baví svět“. Taky jsme vytvořili prototyp nového invalidního středověkého vozidla pro naši Terezku – abysme ji mohli více zapojit. Ha – improvizace hadra, ale povedlo se ... čučte ...
A to by bylo pro dnešek všechno ...
Pár hlášek na závěr:
Tábornice se ptá: „Luciííí, můžeš mi zašít medvídka? Má urvanou hlavu. A jak se Ti to stalo? Asi jsem ho tak dlouho kopala, až jsem mu tu hlavu urvala.“
Proč to dítě s berlama nedřepuje?
Už aby byl večer, já chcu něco mlátit mečem ...
Tam? Nebo ne? Jo to je rozcvička ...
"Nehoupat" .... "Nehoupat" ... Paní Lorenc (bez piva) ....
Paní Lorenc se účastní i her ... aktuálně odvoz na "co do středověku nepatří" ...
Prototyp středověkého invalidního kočáru ...
Chytáme vlky ...
Hrajeme špendlíky ...
Maminka říkala, že tam nikde nejsem ... tak už jsi ...
Vrtá se ve vosku ...
První den
14. 8. 2016
Jsme plni očekávání. Letos máme rekordní počet dětí. Jsme už dlouho před uzávěrkou přihlášek "vyprodaní" a zvědaví, protože přijede spousta nových táborníků, které ještě neznáme. Ještě chvilka dopoledního klidu, poslední úpravy zbroje, oběd a už přijíždí první kočáry s rytíři doprovázenými jejich panoši.
Začíná přebírací „chaos“! Předávají se pověřovací listiny, poskytují se hradní pokoje, dolaďují se poslední nedostatky. Tábor začíná! Mezi táborníky máme první raněné. Po loňských zkušenostech si je prý načali už doma a vezou nám je v pomalém rozkladu raději dopředu, ať prý nemáme tolik práce. No děkujeme :-)
Pískáme první nástup. To je znamení, že panoši mají opustit své rytíře, nasednout na své ocelové koně a pá pá pá... Následuje rozdělení rytířů do jednotlivých tlup a povinná „nalévárna“ ve smyslu „vše je zakázáno, nic není povoleno“ (teda skoro). K prvnímu dni jako tradičně patří malý výlet s hrami po okolí tábora (aneb seznámení se s terénem), představování se (kdo je kdo), párky k večeři, rozdání zpěvníčků, zpěv, legenda CTH (celotáborová hra) a další nutné úkony. Hned z rozjezdu jsme také oslavili narozeniny první tábornice... Neloooo... na zdraví (si dají večer vedoucí) a ty dostaneš hobla a malou pozornost.
Teď už ženeme prcky připravit se na večerku... vyčistit zoubky, umýt, vyčůrat, pomodlit a spát...
Letos nám zraněné rovnou vozí ... prý abychom měli s likvidací míń práce ...
Seznamka v klubovně a první čtení legendy ...
Nela má narozeniny ... my máme přání jediný ...
Nultý den
13. 8. 2016
Vedoucí rytíři dnes hrdinně obsadili "Hrad Rakovan" a v rámci připrav na 14 denní rytířské dobrodružství začali upravovat hrad k obrazu svému. Vládne zde dobrá nálada, protože dobití hradu je spojeno s oslavami zrození dvou nových malých táborníků - dnes třítýdenního krásného kluka "mini" Mildy III (Mild@) a dvouměsíční Rozárky (Kepa & Gabka). Celodenní veselí bylo opravdu bujaré a oba noví přírůstci jsou opravdu pořádně zapiti. Takže ještě jednou - na zdraví Mildy a Rozárky!
Když jsme šli nad ránem spát, tak jsme netušili, že budeme mít ještě ranní návštěvu. Někdy kolem páté se tu objevil cizojazyčně hovořící individuum, které se lámanou češtinou/ruštinou/maďarštinou čí nějakou kombinací uvedeného dožadoval pomoci. Víte, jak jsme byli rádi, když nás po těch oslavách někdo budí na pokraji spánku? A ještě nejsme schopni se domluvit na tom, co po nás vlastně chce. Byl lehce "líznutý" a o to horší ta komunikace byla. Nakonec jsme pochopili, že se ovínil a že nás prosí, abychom osedlali naše ocelové koně a odvezli ho zpět do kempu k jeho rodině. Začal vytahovat bankovky, že prý zaplatí ... Vtipálek ... Tak jsem mu ukázal cestu ... a vyzval ho slovy "Route - GO" severozápadním směrem :-) Pochopil a vyrazil ... tak snad i dorazil ...
Celkově jsme si užili krásného klidného dne. Jsme šťastní, že jsme zase tady. Těšíme se na děti. Na letošní dobrodružství. Na legraci, práci, zábavu a radost. Tak zase zítra ...
Takový klid ...
Překvapení roku ... bumber ball ... dospěláci v souboji ... a já jsem ztratil v zápalu boje hodinky ...
Už se těším, jak do toho navlíkneme děti ...