Tábor on-line 2014
14.DEN
23.8.2014
A to je konec ... dá di di da dá ....
A je tu zase konec. S odstupem času píšu tyto řádky a je mi smutno. A nejsem sám. Smutní dospěláci, stejně jako děti – tedy alespoň některé. A jako každý rok bych rád v následujících několika řádcích shrnul celých těch našich 14 dní.
CTH (aneb celotáborová hra) – autory a zároveň programovými vedoucími byli Bobr s Kepem (opět). Letošní „Zlaté údolí“ se i přes nepřízeň počasí nakonec vydařilo, i když jsme museli kvůli dešti oželet spoustu pěkných a tematicky zaměřených her. Počasí však neporučíš. O to víc jsme si osvěžili staré dobré „indoorové“ hry a některé další Kepča vymyslel nebo „vygoogloval“.
Počasí – déšť, déšť, déšť. Bleeee. Takhle teda prosím příště ne. Zatím co v minulých letech jsme si užívali veder a nadávali, jak je dusno, letos se počasí otočilo o 180 stupňů a vedra vystřídal déšť. Nebylo snad dne, kdy by nesprchlo. Bohužel terén byl rozmáčený, takže i když nepršelo, tak se toho moc hrát venku nedalo. Děti měly špinavé všechno už po týdnu, takže jsme mohli pomalu vyhlásit soutěž o největšího bahňáka. No ale i s tím jsme se doufám dobře poprali. Příští rok si tak zase užijeme více sluníčka!
Základna – není co řešit. Osvědčená klasika Jedovnické základy nám vyhovuje. A vyhovuje i Krajské hygienické stanici, stejně jako dětem. No přiznám se, že to pohodlí splachovacích záchodů, koupelny s teplou vodou, elektřinou a dalšími vymoženostmi vyhovuje i nám, dospělákům. Zažili jsme však i tábory zcela bez elektřiny (Pístovice) nebo s kadiboudama. A nemyslete si, taky to má něco do sebe ;-)
Děti – a o nich to celé je. Měli jsme letos zase nějaké malinkaté nováčky a kupodivu jsem rád, že všichni vydrželi celých 14 dní. Pár Studnických „srabíků“ odjelo už po týdnu (jak to bylo s některými domluveno), ale snad se do příštího roku zocelí. Jako každý rok tu byli malinkatí tahouni, inteligenti, vyčůránci, prudiči, zašíváci, mamánci, zálesáci, drsňáci, bitkaři, tvrďáci, pařmeni … Nemyslím to ve zlém, ani v dobrém. Myslím to z legrace, protože tohle všechno byli po těch 14 dní „naše“ děti. A právě ta rozmanitost v dětských duších a hlavičkách je to pěkné na těchto táborech. Všechny jmenované máme prostě rádi. Bez nich by to nešlo. A s nimi a jejich náladami, nářky ale především s jejich radostí jsme tu žili. A byl tu smích. A nebylo ho málo. A bylo nám fajn ;-)
Instruktoři – z posledních let nám zbyl jen Mira. Letos jsme udělali takové poloinstruktory ze dvou starších chlapáků a myslím, že se pro příští rok osvědčili. Takže pokud budou chtít (a budeme chtít taky my, jako že zatím chceme), pravděpodobně budou příští rok součástí našeho instruktorstva, které za poslední roky opravdu zeštíhlelo.
Kuchaři – Toma Michal. Myslím, že nejlepší akce za poslední roky. Jídlo bylo včas, bylo ho dosti a bylo moc dobré. Nic tak nepotěší jako to, že dojdou prcci a řeknou: „Tady se vaří líp jak ve školní jídelně“. Nebo: „Tome, ta pomazánka je taááák dobrá“. Samozřejmě, najedou se i tací, kterým občas něco nechutná nebo něco nejí. Ale myslím, že v globále jsme si moc nestěžovali. Samozřejmě. Já si stěžoval furt. Ta pažitka Tome prostě chybí. Bez pažitky ani ránu. To je jasný. Takže pro příští rok Tome. Pažitku prosím. Jasný? Jo a taky ty nudle Tome … ty nudle!
Dospěláci – bylo nás dost. Ale ani dost není nikdy dost. Nejvíc nám dávají zabrat ti nejmenší. Ti většinou potřebují „osobku“ – tedy jednoho z dospěláků, který se o ně vždy postará a připraví je na výlet, koupání, hru. Ten jeden ale pak chybí jinde. A tak je to stále. Nicméně makali jsme všichni a teď ještě dlouho budeme dospávat. MelMan s Máslem mají po kurzu a tak mohli mít už každá vlastní oddíl. Háša už je osvědčená klasika a o Gabce ani nemluvím. Míša stavěla do latě děti a o stejné se občas pokoušela u dospěláků - zlobidlo :-). Bobr zase vyhrožuje, že už je „staré“ a jezdit nebude (blé blé blé). Kepa makal do roztrhání těla a Tom s Michalem vhodně doplňovali naši dospěláckou směsici spoustou vtipných akcí a poznámek. Zuzka nemohla přijet na celý tábor, ale i její občasná podpora hodně pomohla. A já? Já jsem dokonalej (téměř) jako vždycky ;-) hi hi hi
Suma Sumárum
Tábor je za námi. Bohužel. Někteří z táborníků nás opouštěli se slzami v očích. My (dospěláci) jsme na tom byli stejně. Teď se ještě pár dní, stejně jako v minulých letech, budou objevovat na facebooku fotky a vzpomínky na letošní tábor. Pak vše postupně utichne. Po Novém roce už ale pomalu začnou přípravy na rok 2015. A na to se všichni už těšíme. Děti, doufám, že s námi zase pojedete. Rodičové, doufám, že nám své ratolesti zase svěříte. Já věřím, že náš tábor je totiž výjimečný. Výjimečný je v tom, že ho dělají lidé ze svého osobního volna. Dělají ho za 60 minut na hodinu, tedy zdarma a bez nároku na odměnu (na kterou stejně nezbyde). A co to znamená? Znamená to, že každý z nás dospělých tu je z jiného důvodu než přivýdělek. Je tu proto, že ten tábor nám svou atmosférou dává něco, co jinde nenajdeme – neuvěřitelné množství legrace, skvělých zážitků a někdy i strachu o ty malé „prcky“. Znamená to, že tábor děláme z „lásky“ k dětem. Snažíme se jim dát péči, kterou jsme kdysi na táborech dostávali i my. Všichni vedoucí jsou našimi vlastními odchovanci. Všichni z nich jezdili na tábor Severka od útlého věku. Víme, co jsme si vychovali. Víme, kdo jsme. Víme, proč na táboře jsme. Jsme prostě skvělá parta. A budeme rádi, když to tak zůstane. K tomu potřebujeme vaše děti a vaši důvěru. Oboje jste nám dali a my vám za to děkujeme. Kdybyste měli na srdci jakékoliv připomínky, prosby, žádosti a doporučení, budeme velmi rádi, když nám je sdělíte. Vždy je totiž co zlepšovat. Na závěr vám patří také díky za všechny nepovinné věcné dary, které jste nám navozili. Melouny, brambory, sladkosti či jiné „životabudiče“ a drobnosti byly k užitku. Díky, díky, díky. A co tedy na závěr? Klasicky.
Děkujeme dětem za všechnu radost, kterou jsme si vzájemně dali. :-*
Za všechny dospěláky Mild@
PS: Tábor 2015 bude pravděpodobně opět v Jedovnicích a to v termínu 16. 8. - 29. 8. 2015 (takže zakroužkovat v kalendáři a pomalu naplánovat dovolené).
1. oddíl
2. oddíl
3. oddíl
To je oddíl :-)
Zleva: Bobr, Tomík, MelMan, Mira, Michal, Mild@, Kepa, Rozárka, Máslo, Háša, Míša, Zuzka
Maškary
All in one 2014
13. DEN
22. 8. 2014
Záverečná
Včera večer jsem měl fajn nápad, jak si usnadnit to ranní vstávání do práce. Všechny věci, do kterých se ráno převlékám, jsem si narval do …. do spacáku. A ráno jsem se do nich rovnou v tom spacáku převlékl. Geniální! Jsem, pravda, trochu pomačkanej, ale přechod z tepla do zimy nebyl tak hroznej. Dnes bylo po ránu totiž jen 6 stupňů. Když píšeme, dejte dětem teplé spacáky, tak víme, proč to píšeme. Ale někteří nedbají našich rad, že J a pak dospěláci trpí, protože své spacáky dávají dětem, aby nezmrzly. To jen takové pošťouchnutí pro příští rok ;-)
A protože dnes konečně zase nepršelo, tak jsme mohli vyhlásit dopolední táborovou olympiádu. Huráááá. Soutěž o nejlepšího táborového olympionika byla dost drsná. V tuto chvíli jsou rozdány poslední dolárky, táborový obchod skoro vyprodaný a diplomy rozdané. Na oběd bylo kuřátko na paprice. Zase taková laskomina. Málem jsem o ni přišel, ale kousek mi schovali. Teď probíhá příprava na zlatý hřeb tábora. Miss a Missák Jedovnice 2014. Před vstupní halou je narolován červený koberec, z klubovny se ozývá vážná hudba, hosté se pomalu schází a soutěžící plni nervozity postávají kolem. Oblečeni ve svých posledních čistých věcech, které si po celý tábor schovávali. Ale nebojte. Co je čisté, do zítřka bude špinavé. Před MISS akcí jsme je všechny vykoupali. Ale jestli chcete zítra přebírat čisté děti, tak byste si měli přivést čisté oblečení J Jsou věci, které prostě neovlivníme. Mno. Více méně jako každý rok jsem byl nominován na moderátora tohoto slavnostního odpoledne. Přemýšlím, jestli si mám obléct sváteční oblečení. A jdu do toho. Obul jsem si sváteční kanady, vzal si sako a pěknou šlajfku s duchama a hurá do víru slavnosti.
Boj o MISSáka a MISS tábora byl opravdu urputný. Úvodní představení, následně povinná disciplína (skládání čehokoliv z papíru s časovým limitem), pak volná disciplína a nakonec tradiční promenáda v plavkách.
Po urputných bojích byly vyhlášeny výsledky. MISS tábora se stala Natálka a MISSákem Matěj. Tyto MISS zvolila porota, jejíž předsedou nebyl nikdo jiný než kožichový Leoš Háša Mareš. Šanci zvolit si svého Sympaťáka a Sympaťačku tábora dostaly také děti. MISS sympatie se tak dle jejich hlasování stala Nikolka a MISSákem sympatie Adam. Vítězům blahopřejeme. Hlavní cenu – zájezd domů na jeden rok obdrželi od sponzora tábora všichni zúčastnění.
Po MISS následuje příprava na závěrečný maškarní karneval, který v tuto chvíli graduje. Na začátku probíhá soutěž o nejlepší masku tábora (viz. fotky). První tanec pak patří MISS a MISSákovi tábora. Nádherný pár J
Nesmí chybět tradiční šampáňo. Dnes připíjíme Leně, která musela včera tábor opustit pro nemoc. Tímto ji zdravíme. Je nám moc líto, že nemůžeš kalit dnes s námi. Jsem přesvědčen, že v soutěži o MISS tábora bys ještě zamíchala žebříčkem J Připíjíme také na celý letošní tábor, stejně jako na tábor příští.
Na diskotéce, která maškarák provází, rozdáváme svítící náramky, takže na place to je jako na nějaké svítící párty. A to ještě není všechno. Teď jdu nachystat na louku malý ohňostroj. Tak se zatím mějte a zítra kolem 9h se uvidíme.
Olympiáda - výdrž ve visu
Cpeme se melounama od rodičů
V porět MISS zasedl i Leoš Mareš
Úvodní rozhovor s uchazeči o MISS
Volná disciplína MISSák tábora - Kuba valí break
MISSák "Bury" a dva vícemistři
MISSák sympatie - Adam
MISS tábora - "Naty" a dvě vícemiss
MISS sympatie (volily děti) - Nikolka
Porcování medvěda
Nadílka do stanu
Vítězná maska - skupiny (Arab s koněm)
Nejlepší maska jednotlivci - Transformers
Všechny naše masky
Šampáňo na karneval patří
Rozlévačka - to je vždycky rvačka
MISS a MISSák tábora
Sólo pro MISS a MISSáka
12. DEN
21. 8. 2014
Za pokladem
Tak si ráno spím, probudím se a slyším, jak kapky vody bubnují do mého stanu. Můj spacák značky Laurin a Klement příjemně zadržuje teplo. Je mi fajn. Ideální počasí na spaní. Otočím se na druhý bok a ve spánku spokojeně pokračuji. Za 30 minut mě však probudí něco děsného! Na táboře nic děsnějšího není, ale letos se to prostě jinak udělat nedalo. To děsné je budík. Budík oznamující, že musím jet do práce. Né, že bych neměl rád svou práci. Ale víte co. Opustit vyhřátý spacák, obléct navlhlé svršky, vyčistit zuby, umýt se studenou vodou, sednout do auta a vyrazit. Navíc v dešti. A to jsem málem neodjel, neboť můj ocelový oř se trochu zabořil do provlhlé země. No co se dá dělat. Tábor teď bude řídit Kepa.
Budíček se kvůli dešti trochu opozdil. Děti si myslely, že při dešti nebude rozcvička, ale to se dost mýlí. Rozcvička bude. Teda byla. Pěkně do klubovny a už to valíme. Po „S“ jsme hráli hry v klubovně. Jak se trochu vyčasilo, tak jsme dětem nalepili na čela obrázky a hrál se trbum. To je vždycky dost srandy. Člověk by nevěřil, kam jsou děti schopny strčit hlavu, aby svůj obrázek ukryly před zraky jiných táborníků.
Na „O“ byly stehýnka mladých buvolů s rýží. Mňam. To aby měly děti dost energie na cestu pro listinu práv na pozemky ve Zlatém údolí. Po cestě sice všichni trochu zmokli, ale žádný strach. Po příchodu jsme s Kepem zatopili v krbu a jako bonus vymysleli speciální sušák na mokrou obuv a svršky (viz. foto). Děti nám teď pěkně schnou. I přes neuvěřitelně špatné počasí letošního tábora nám až předposlední den onemocnělo první, a snad i poslední dítko. Tímto zdravíme Leňu a doufáme, že se brzo vypulíruje. Poslední zástupce Studnické dynastie tak zůstává Kuba a já.
Na véču je dnes čočka s ježkem a chlebíkem. Večer budou střelby aneb soutěž o největší prd. Každopádně dneska už začínáme pomalu smutnit, páč zítra už je poslední celý den. A pak zase rok čekání … chjo.
Dnes jsem si pro vás připravil takový typický příklad, jak chystáme dítě na výlet. Popisuje to skutečnou situaci, kterou jsem ale musel zkrátit, protože byste možná usnuli než to dočtete. Opravdu - takhle to nějak funguje.
Typické připravování dítěte na cestu (a to prosím berte v úvahu, že obdobné chystání probíhá prakticky denně). Nabídne se nám konkrétní dítě, o kterém již víme, že je nutné dohlídnout na přípravu a sbalení na cestu. Vezmeme ho tedy do jeho stanu, protože zde nefunguje věta „Jdi se nachystat a dej di do batůžku věci xy“. Odpověď totiž běžně zní „Nevím kde mám batůžek a věci xy nebo věci xy mi došly nebo věci xy jsou již špinavé nebo v nehorším případě dítě neodpovídá a nereaguje na žádné podněty. Nicméně vraťme se k tomu stanu. Zde bych rád uvedl, že někdy je nutné dítě do stanu i odnést neboť opět nereaguje na žádné podněty typu „jdeme do stanu se nachystat“. Dále pokračuje asi následující stereotyp:
Vedoucí (V): „Kde máš baťůžek“.
Táborník/ce (T): „Nevím“ nebo „Nemůžu ho najít“.
V: „Co to máš pod tou postelí?“
T: „Jůůůů, to je baťůžek“ (někdy i vlastní).
V: „Podej mi ten batůžek“.
Táborník zachrastí a zakřičí: „Áááá, je tam ušák. Fůůůůj na to nechytnu“.
Zkrátím to: batoh musel být obrácen naruby, prohledány všechny kapsy, vyklepán veškerý obsah a možná tam byl i ten hledaný ušák.
V: „Kde máš flašku na pití“.
T: „Já žádnou nemám“.
V: „Dobře“ (vedoucí si řekne, že flašku vyřešíme později)
V: „Kde máš boty?“
T: „Tady, ale jenom jednu“.
V: „Kde je ta druhá?“
T: „Nevím, nemůžu ji najít už dva dny“.
V: „To není možný, kecáš“.
T: „Ne, fakt. Se podívej“. (následuje pět minut hledání ve stanu)
V: „Konečně, jednu jsem tady vzadu našel“. (v tom se objeví spolubydlící táborníka (ST nebo T2) a vloží se do konverzace:
T2: „Jé to je moje bota, tu jsem hledal“ (dalších 5 minut hledání té správné – původně hledané boty)
T: „Asi jsem ji nechala u krbu, kde se sušily boty“.
V: „Tak se jdeme podívat“. (následně je dítě s jednou botou odneseno do klubovny ke krbu, kde se sušilo; bota nenalezena; následuje návrat do stanu a pokračování v hledání; nakonec bota nalezena v kufru – ovšem v kufru spolubydlícího T2)
Následuje hledání pláštěnky.
V: „Kde máš pláštěnku“.
T: „Nevím“ (v tuto chvíli V odpadává a předává situaci k řešení dalšímu vedoucímu – V2).
V2: „Kde máš pláštěnku? A proč máš na nohou ty mokré boty? Vem si jiné!“
Následně se smyčka dostává opět na začátek (pro IŤáky tzv. boot loop)
Děti si mysleli, že když prší, tak nebude rozcvička ... ha to se dost spletli :-)
Bezdomovec usnul v koši
Ten stožár položím čelem
Když prší, hrajeme si indoor
Jedna osobní
Speciální sušák na boty
Bodování stanů - raději beze jmen, ale podle čísel stanů víte, že :-)
11. DEN
20. 8. 2014
Celodeňák
Konečně nám dnes zase něco vyšlo. Ráno bylo příjemné, ale chladné polojasné počasí. Předpověď opět vypadala nepředvídatelně, nicméně jeskyně už byla objednaná, takže nezbývalo než vyrazit. Před odchodem jsme zkontrolovali povinnou výbavu táborníků. Nejnutnější součást byla samozřejmě pláštěnka. Následně se rozdaly klasické turistické potravinové balíčky na cestu a mohlo se vyrazit. Plán byl následující. Pěší přesun z tábora do Jedovnic, nalodění se na plechového oře a přesun do Křtin. Následně pěší putování k jeskyni Výpustek a pěší pochod zpět do tábora. První problém nastal hned na startu. Dívám se dívám a vidím, jak jsou děti oblečené do svých táborových tepláčků a kraťásků, které jsou samozřejmě celé od bláta. Bylo zaveleno – převléct do čistého (pokud máme, že). Na to kdosi z dospěláků povídá Kepovi: „Hele, je to dobrej nápad je převléct už teď? Než se vyjde, tak se zase zaprasí.“ Kepa s klidem: „To zvládnou.“ No, jak kteří to zvládnou. Za pět minut už první čistě oblečený táborník proletěl největší kaluží s přistáním na břicho. Dalších pár kousků následovalo. Takže jsme rezignovali a rovnou raději vyrazili. Cesta proběhla dle předpokladu bez větších problémů. Stejně tak i následný přesun k Výpustku. Přišli jsme přesně na objednaný čas. Paní z Výpustku nám schovala batůžky, pak rychle vyčůrat, teple obléct a šup do jeskyně. Jenže, to by nebyly děti. „Já se nepotřebuju oblékat. Mně stačí ta mikina.“ No prohlídka trvala cca 75 minut a můžu vám říct, že ke konci jsme byli zmrzlí všichni. Děti proto, že podcenily množství oblečení a dospěláci proto, že část svých svršků obětovali malým zmrzlíkům. A za sebe můžu říct, že to byla oběť opravdu velká. Má krásná, drahá nová funkční mikina, kterou jsem měl na sobě jen dvakrát, byla znárodněna jednou malou tábornicí. Když jsem pak viděl, jak si rukávkama otírá soplík z nosu, tak jsem jen zaskřípal zubama a radši utekl na konec skupiny utřít slzu J
Někteří táborníci rovněž podcenili vliv chladu na svůj močový měchýř a před cestou do jeskyně se nevyčůrali. Kepa v půlce prohlídky v jeskyni povídá: „Hele, malej už to nevydrží, vem ho někam vyčůrat“. No co už. Nenápadně jsme se oddělili od skupiny a v nestřeženém okamžiku o pár mililitrů zvýšili množství spodní vody. Zbytek prohlídky už proběhl v poklidu.
Hlavní akce však nastala po opuštění jeskyně. „Rozchod“, který většina malých táborníků využila k nákupu pochutin ve zdejším bufetu. Proč se cpát salámem z balíčku, když si můžu dát hambáč, smažák, langoš nebo něco jiného? Ale hlavně. Něco teplého do žaludku. Třeba teplou čokoládu nebo čaj.
Po cestě zpět do tábora jsme se ještě stavili ve Křtinách v obchodě. A tady si táborníci pro změnu nakoupili PETky se slazenými vodami. I když v táboře mají pitný režim zajištěn po celý den, dětskou Colu jim tu nečepujeme. Klasickou Colu, stejně jako energetické drinky jsme zakázali, takže zakoupili cokoliv z ostatního. Někteří si koupili dvě dvoulitrové PETky. To jsou 4 kg do těch jejich malých batůžků na cestu cca 7 km zpět do tábora. Čím menší táborník, tím větší zátěž si pochopitelně koupí. Některým se to do batůžku nevešlo, tak si svůj nákup nesli v lepším případě v igelitce, v horším přímo v „teplejch“. A můžu říct, že cesta zpět pak stála za to. Pomalu jsme je museli kopat, abychom vůbec došli. Ale v zápalu boje svou zátěž nikdo neodhodil a nakonec jsme i s ní do tábora dorazili. Teď tu frčí brambůrková párty ve stanech. Jsem opravdu zvědav, kdo zase bude večer blinkat.
Po večeři jsme se věnovali ještě několika drobným hrám. Přetahování na lanech pak proběhlo taky děti vs. vedoucí. Vedoucí nakonec malé táborníky rozdrtili.
Taky jsme tu dnes měli jeden významnější den. Jedna naše malá tábornice měla narozeniny. To se musí řádně odhoblovat. Pěkně jsme popřáli a pokračovali v načatém večeru. Protože dnes počasí opravdu vyšlo, musíme toho využít a zařadili jsme na noc ještě oblíbené bludičky. Chudáci vedoucí. Zásada je, sundat všechny hodinky, řetízky, mobily, protože jinak můžete o vše rychle přijít. Když se na vás ta banda vrhne, tak to občas i dost bolí.
A to je dnes už snad všechno. Tak zase zítra.
Máme kybernetické děti - táborník sedí na malém žlutém autíčku a dělá: bluetooth, bluetooth, bluetooth.
Táborník: „Kepooo, může se mnou na chvíli“. Kepa: „Počkej chvilku“. Táborník: „Nemůžu čekat, pojď prosím hned“. Kepa: „Tak co je“?Táborník: „Já jsem se počůral a mám počůraný gatě a nevím co s tím“. Kepa: „A to ses počůral ve spacáku“? A prohlíží spacák. Spacák suchý. Kepa: „Hele a kde máš mokrý spodky“? Táborník: „Nemám“. Kepa: „Tomu nerozumím, máš počůraný gatě a nemáš počůraný trenky“? Ty jsi byl naostro“? Táborník: „Naostro“? (neví o co jde). „Tak jak ses teda počůral“? Táborník: „Já nevím“. Nic jinýho už z něj Kepa nedostal. Taková záhada. Kepa říká, že to vypadá, jako by si sundal tepláky a následně je počůral. Takže kdo ví.
"Kepooo,tady jsou hřiby. Můžeme je vydloubnout"? Kepa s vražedným a opravdu důrazným pohledem: "NE!!!" Lup, lup, lup a byly všechny ven.
Rozkoukáváme se v jeskyni
Chráním táborníky před vetřelci
Z vymrzlé jeskyně k teplé čokoládě
A taky k hranolkům s kečupem
A vracíme se zpět do tábora
Hamburgery
Soutěž v přetahované
Hoblujem
Jak se loví bludička
10. DEN
19. 8. 2014
Bu bu bu
Překvapení? Nikoliv. Ráno zima a déšť. Takže po snídani hnedky zase zavřít do klubovny. Bohužel. Nedá se nic dělat. Letošní tábor nám co do počasí moc nepřeje. Takže jsme museli vymyslet další hry do klubovny, které jsme ještě nehráli. Začíná to být kumšt. Takže jsme valili Bingo, malovali, a hráli deskové hry.
Na oběd dnes Tom udělal smažák s bramborem. Smažák. Smažák na táboře. To je snad svátek. To se máme. Letos nás Tom s Míšou pěkně rozmazlujou.
Po „O“ jsme zatopili v krbu. Pohled do ohně, teplíčko, kafíčko – to je lepší než televize. Jen co jsme zatopili, tak přestalo pršet. Pár minut na to vylezlo sluníčko a svítilo až do večera. Paráda. Krb jako zahaněč špatného počasí. To jsme měli vědět dřív. Tak už jsme topili až do večera a sušili tam své věci.
Pěkné počasí jsme hned museli využít a vydali jsme se do lesa zahrát si dračí ocasy a sběr motýlů. Gabka na pobavení přítomných přivezla svého hafana. Dobrák to od kosti a děti měly zase nějakou zábavu. Dorka je pěkně potahala, děti potahaly Dorku a všichni byli spokojení.
Taky se soutěžilo o pozemky v rámci CTH (celotáborové hry – kdo to ještě neví). Úkolem bylo rozdělat oheň za předem stanovených podmínek, což se ne všem oddílům podařilo.
V podvečer jsme valili dál. Toaleťák, WC, zácpa a průjem. Kdo by hádal, že je to jedna z oblíbených her. Úkolem je vyfasovat od záchodové báby kus toaleťáku a přenést ho na WC. Po cestě se musí vyhnout zácpě a průjmu. Pokud zácpa nebo průjem někoho chytne, musí záchoďák odevzdat a přijde o jeden z životů. Jsme se zase nasmáli.
Večer patří hřebu tábora – stezce odvahy. Podívejte se na fotky. Jestli dnes někdo neupustí do kalhot, tak už do konce tábora určitě ne. Teď když píšu tyto řádky, tak se z lesa ozývá hrozivý řev a jekot. Ječí strašidla a řvou děti. Ti, co už dorazili zpět do tábora, s nadšením popisují své strašidelné zážitky a já se už těším, až budou všichni zpátky ve stanu a my si s dospělákama zahrajeme na dobrou noc u toho rozehřátého krbu. Dneska se nebude hrát moc dlouho, protože ráno brzo vstáváme vstříc celodennímu výletu. Tak jestli ještě budete číst tyto řádky, tak se za nás pomodlete. Potřebujeme totiž pěkné počasí.
Táborník po stezce odvahy: „Já se dneska ještě vykadím a mám pokoj“.
Bobr do vysílačky: „Tam si pustil asi něco do kalhot, takže bude mít trochu zpoždění.“ Zuzka na to: „Tak ať to vysype a jde rychle do tábora.“
Zatopili jsme v krbu - lepší než televize
Hrajeme si deskové hry
A malujeme si
Když neprší, lítáme po lese
Canis terapie v táboře
Rozdělávání ohňů
Přenes záchodový papír na WC, vyhni se zácpě a průjmu
Maskérna před stezkou odvahy
To je sestava na stezku odvahy ... jestli někdo nepustí kokino dnes, tak už nikdy
9. DEN
18. 8. 2014
Rudice navštívily opice
Dnes ráno byla zima. Odhadl bych to tak na 8 stupňů. Nejlepší na tom bylo, že jsem musel odjet do práce, takže se mi chtělo vstávat opravdu moc a moc. Fakt! Čestný pionýrský. Moje dnešní absence na táboře se podepsala na nedostatku fotografií pod tímto dnem. A kdo za to může? Já říkám, že můj zástupce Kepa a Kepa říká, že za to může Gabka. Gabka jen mlčí a směje se. Tak nevím. Každopádně z dnešního pěšího výletu do Rudic nemám ani fotku. Ani jednu fotku z mobilu. Nic. Prostě, když jim neřekneme „foťte“, tak jsou tak zabraní do péče o děti, že prostě nefotí. Vrrrr.
Dnes jsme měli den chemických pokusů. Varování! Tohle doma nezkoušejte! Předně. Koupili jsme dětem opravdu kvalitní med od velmi hodného pana včelaře a rozhodli jsme se jej kombinovat s kvalitním margarínem (značku nepovím- nebudeme dělat kvalitní reklamu zadarmo). Pokud se však nezdařil. Nějak se nám to nespojilo. Margarín vyfiltroval vodu z medu a med z margarínu. No alespoň pro příště víme (ale tak hrozný to zas nebylo) J
Dopoledne jsme využili pěkného počasí a hráli si „hrady“, přetahování na laně a další drobné hry. Po „O“ (rizi bizi) děti vyrazily do Rudického propadání. Tam měly najít a dešifrovat vzkaz. Některým hledačům museli nakonec oddíláři trochu poradit, protože jinak by hledaly, myslím, ještě teď.
Po příchodu oddílů zpět do tábora byla připravena večere. Každý vyfasoval špekáčků, co hrdlo ráčí a dostal možnost opéci si ho dle vlastních představ – raw, rare, medium nebo well done. Já si ho dal raději well done. Pak na to přišla děsivá kombinace. Kdosi vytáhl „maršmelouny“. To jsou takové ty pěnové, měkké věcičky, které spolu se špekáčkem tvoří velmi zajímavou chemickou kombinaci. Takže dnes večer očekáváme velké věci J
A co čert nechtěl. Když už jsme měli ten tábor pěkně vysušený. Přišlo co? Přišla bouřka a slejvák. Takže zase klasicky zalézt do klubovny. Chjo. A to máme nachystaných spoustu nočních bojovek, na které děti čekají. Chjo. Do čertovy brány.
Malá tábornice: „Luci? Můžu si vzít maršmeloun?“ Lůca: „ Jo můžeš.“ Tábornice: „A co je to vlastně ten maršmeloun?“
A dnes ještě malá technická vsuvka. Pokud v níže či výše uvedeném textu uvidíte nějaké pravopisné chyby nebo překlepy, pak to není moje vina – viz tento zajímavý článek. To píšu kvůli "rejpalům" u mě doma, co nemají co na práci a rejpou do mých hrubek ve zdejším textu :-) (hi hi hi) Takže já nic (viz. článek). Nicméně musím zmínit, že texty po mně opravuje Gabka a Zuzka J A na ty se výše uvedený článek nevztahuje. Gabka se jen tiše mračí a usmívá. A kroutí hlavou. A takovej já jsem kámoš :-)
Michal po přečtení výše uvedeného odstavce: „Tak ty Gabku tak kritizuješ za korekturu a ona ti tak pěkně radí!“ Mild(a): „Já ji nekritizuju, já jen ze sebe smývám odpovědnost za ty chyby, co tu nasekám.“
Hrajeme zase pyramidy
Krmení dravé zvěře
Hrajeme taky oblíbené hrady
Špekoně
8. DEN
17. 8. 2014
Slavnostní oheň znovu
Konečně jsme se dostali k pěknému počasí. Ráno to sice moc nevypadalo, ale nakonec se počasí umoudřilo a dočkali jsme se vytouženého sluníčka. Huráááá!
Dopoledne bylo ještě zataženo, chladno a občas mžilo. Proto jsme trávili čas v klubovně výukou tábornických dovedností. Jak se postupně vyčasilo, tak jsme začali hrát Ariadninu nit. Část se odehrála ještě před „O“ a část až po „O“. Dneska jsme si pěkně dopřáli. Tomík s Míšou nám uklohnili kuřízky (kovbojské podrážky). A to jsme ještě nevěděli, jaké překvapení nám uklohní na mezisvačinu. Palačinky s marmeládou. Tak to je teda něco. Kobylky nás málem ubily.
Po „O“ přijelo pár rodičů, omrknout svoje ratolesti. Děkujeme za dobroty, co jste nám přivezli. Na svačinku totiž byla bábovka, perníková buchta a čokopiškoty. Prostě všehochuť, kterou jste nám přivezli.
Počasí bylo dobré, takže jsme oslavili sluníčko dnem svátku slunce. To je taková směs tábornických disciplín. Neoblíbenější je lovení píšťalky. Bez použití rukou vylovit z kastrolu naplněného vodou píšťalku a zapískat na ni. Rekord tábora byl 2,85 vteřin. Nejhorší výsledky byly kolem dvou minut. Konečně jsme taky mohli vytáhnout chůdy. Další věc, na které můžeme blbnout.
Dnes nám taky odjelo pár „týdenních“ táborníků. Ti na táboře nikdy nebyli a tak jeli na zkoušku jen na týden. Škoda, že pobyt neprodloužili. Jeden z nich se nám však vrátil. Rodiče museli po pár kilometrech auto otočit, protože chlapákovi se zastesklo po všech kamarádech. Hurá.
Hlavní akce dneška, však přišla v podvečer. Ze včerejška odložený, slavnostní táborový oheň. Děti si v průběhu podvečera ještě doladily zábavný program a kolem půl deváté jsme mohli slavnostně zapálit. U slavnostního ohně si hrajeme a zpíváme. Jako malý bonus nám Janča ukázala něco z ohňové show. Taky jsme vypustili balónek štěstí. Rád bych věděl, co si kdo přál.
A to je v globále vše. Tak pěkný den.
Soutěž ve škrábání brambor s Bobrem
Ariadnina nit
Po palačinkách se jen zaprášilo
Takhle trestáme děti - přivázat ke kůlu a nechat týden viset :-)
Na sváču dary rodičů ... no nemáme se dobře?
Hod kládou - den svátku slunce
Lovení píšťalky
Konečně jsme vytáhli i chůdy
Hry u slavnostního ohně
Bavíme se skvěle
Další vypečené hry
Vypouštíme balónek štěstí
7. DEN
16. 8. 2014
Slavnostní táborový oheň aneb počasí nás zase vypeklo.
Po ránu sluníčko. Huráááá … Po snídani (vánoční překvapení Krvavé Mery) jsme začali stavět slavnostní táborový oheň. Ten se koná uprostřed tábora a je jednou z nejvýznamnějších akcí tábora. Akt radosti, přátelství, jednoty a táborového života. Oheň staví dospěláci a děti si na něj připravují program – hry, soutěže nebo scénky. Touto činností se většinou zaplní celý den. Sobota proto bývá volnější. Dřevo jsme však tentokrát přinesli už včera a tak nám zbyl prostor pro střelecké odpoledne.
Po „O“ (sekačka Divokého Billa) se tedy vybalily vzduchovky, foukačka, prak, šipky, míčky a luk a soutěže v těchto disciplínách mohly začít. Boje to byly těžké a zjistili jsme spoustu zajímavých skutečností. Předně. Nejlíp jim šla foukačka. To mají asi natrénované ze školy. Bohužel prak, tradiční vesnická zbraň, jim nešla vůbec. Trefili se snad jen dva. Budeme na tom muset zamakat.
Počasí se nám v podvečer zase horší. Občas zaprší a tak na základě strategických dat z meteoradaru – tedy na základě předpovědi starého indiána, rušíme plánovaný oheň a odkládáme jej na neděli. Jako náhradní program proběhne táborový slavík. Tradiční soutěž ve zpěvu. Tady se ukázalo, jak se děti umí vzájemně podpořit a vyhecovat. To jsem nečekal. I ti, kteří zpívali trošku falešně, se dočkali aplausu „UMÍ“. Opravdu bylo moc pěkné se dívat, jak drží pospolu. A chcete vědět, kdo vyhrál? Tomáš Šimek (za starší) a Ondra Doležel (za mladší - Studnicéééé joooo). Taky koukáte co? Jak kluci letos holkám vypálili rybník – teda vlastně westernový klobouk. Porota byla ale spravedlivá a tvořená také nezávislými porotci světového formátu, takže soutěž byla maximálně objektivní. Všem, kteří se povinně zúčastnili, však patří velký dík. Dokázali pobavit všechny kolem, stejně jako sami sebe. Tyto výsledky ještě děti neví. Tedy neví je teď, když je píšu. Až budete číst tyto řádky vy, budou už oficiálně vyhlášeny. Děti se teď při čekání na vyhlášení baví hraním zábavných reklam a pantomimou .… docela prča J
Jeden z nejmenších táborníků dnes přišel za nejvyšším táborníkem Kepem (tedy největší výškou – jinak jsem největší táborník samozřejmě já), chytne se ho za nohu (jeho výška hlavy nedosahuje ani Kepova pasu) a povídá: „Můžu ti vytrhnout zub? Kepa nevěřícně: „Co“? Prcek: „No můžu ti vytrhnout zub?“ Kepa: „Proč bys to dělal?“ Prcek: „Protože tě to bude bolet“. J
Studničáci ... do toho!
Střelecký den bez vzduchovek - to by nešlo.
Střílíme i z foukačky
Kdo s lukem ještě neumí, toho naučíme.
Střelba z praku - hustýýýý
Rozpouštíme smůlu na fakli
Horkou smůlu musíme uplácat na fakli; moji práci letos zastal Tom
Soutěžící ve slavíku a jeho uvaděči
Vítězové slavíka v kategorii mladší
Vítězové slavíka ve starší kategorii
6. DEN
15. 8. 2014
Hygienický den
Hned po ránu nás dnes přepadla kontrola. A nebyl to nikdo jiný, než obávaná „hygiena“. Teda obávaná v obecné rovině. My zatím máme s těmito kontrolami jen ty nejlepší zkušenosti. Už víme, co se má nebo nemá dělat, a tak jsme v klidu a pohodě. Paní říkala, že nám prý přivezla sluníčko, což se opravdu ze začátku zdálo. Kontrola byla jako vždy důkladná, řekl bych „od sklepa až po půdu“ J a dopadla nejlíp, jak mohla. Náš tábor by mohl být vzorem ostatním táborům J.
Jak jsem psal, ráno svítilo sluníčko. To v nás konečně vzbudilo naději na lepší počasí. Vytáhli jsme spacáky a sušili i ostatní věci. Využili jsme příležitosti a vyhnali děti do lesa, aby natahaly klestí na slavnostní táborový oheň. Bohužel okolí už je docela slušně vyklizené, takže jsme se museli pustit hlouběji do lesa. A tady se ukázal pravý charakter našich táborníků. No, makat se jim nechce J. Až na světlé výjimky nám dalo daleko víc práce je ukecat k práci, než to raději udělat sami. Děs, běs. Ale nakonec se pár pěkných kup poskládalo, tak jsme je mohli naložit na můj geovůz a vyrazit směrem k táboru. Dřeva teda máme už dost.
Po O (Čína) začalo klasické letošní počasí. Prostě zase pršelo. A to tak, že řádně. Jakmile se počasí zase umoudřilo, tak jsme jako odměnu za práci zvolili malý výlet do Jedovnic na nákupy. S tím nás ukecávali už jakou dobu. V průběhu nákupu se zase trochu rozpršelo, takže jsme byli rádi, že jsme dorazili v pláštěnkách zpátky do tábora. S malými přestávkami pak déšť vydržel až do večera. Zase to tu čvachtá. Děs, běs. Chjo. To nám ale nebránilo hodit do placu ještě nějakou tu kratší hru po lese.
Na véču jsme měli krupici. To jste měli vidět, jak dlabali. Jak řvali, že mají hlad a jak si chodili přidat. Po V jsme je nahnali zase do sprch. Byli špinavý až za ušima. Některým to čisté prádlo vydrželo asi 3 minuty. Ti lepší ho zvládli znovu zašpinit za 20 minut. To je klasika. Teď jsem jen zvědav, jak to dopadne zítra s tím velkým slavnostním ohněm (počasí). Podělím se s vámi zase o pár prima hlášek. Za den jich tu poslechneme opravdu hodně, ale bohužel do večer máme problém si vzpomenout, jak to přesně bylo. Hold, tady se žije aktuálním okamžikem. Tak dobrou …
Ještě bych zmínil, že ráno kluci ve stanu chytili myš. S těmi si tu užíváme taky dost srandy. Děti je totiž dobře živí, takže nemají potřebu se stěhovat jinam. Dávají jim dobroty na zem a myšky jsou šťastné.
Bobr: „Tak jak se vám to tady líbí? Jde to? My křičíme občas (vedoucí), vy křičíte furt“ (děti).
Kepa: „Tome, víš, jak to loni dopadlo!“ Tom: „Vím, ale to jsem byl ještě dement, teď už nejsem!“
Dnešní mučení zpíváním. Děti chytily jednoho táborníka, kterého přivázaly ke stožáru a rozhodly se, že ho budou mučit. Donesly si zpěvníčky a začaly mu zpívat. Ubožáka to málem stálo rozum.
Lapená myš ... patří zpět do lesa
Ranní rozcvička
Odvážíme dřevo do tábora
A dřevo taky zpracujeme
Tak hlavně že jsme pěkně čistí :-)
Noční ohňová show
5. DEN
14. 8. 2014
Policejní den
Dnes ráno výjimečně nepršelo, nicméně ještě v noci padala hořčice. Naštěstí ne u nás, ale ve vedlejším táboře. Nás to jenom „lízlo“.
Náš tábor čelil nočnímu přepadení. Nějací rádoby vtipálci nás v noci opruzovali. Naštěstí pohotovostní speciální táborové komando zavčas zasáhlo a útočníci se zmohli pouze na vhození dvou vajec do prostoru tábora. Pak už jim nohy téměř nestačily. Po zjištění, že u nás neuspějí, se přesunuli do vedlejšího tábora. Tam hořčicí postříkali několik stanů a aut, která ještě omotali toaletním papírem. Jestli byl papír použitý nebo ne ve zprávě neudávalo. Na stanech však vznikla škoda několik desítek tisíc korun. Celtovina je „citlivá“ na zacházení a hořčice ji poškodí. Z tohoto důvodu byla povolána jak městská tak státní policie a vyšetřování se nevyhnulo ani našemu táboru. Prohlíželi si náš záchodový papír a taky chtěli vidět naši hořčici. Nabídl jsem jim, že můžou ochutnat, aby porovnání vzorků bylo opravdu důkladné J
Jinak den probíhal klasicky s tím rozdílem, že nešel elektrický proud, čímž se i denní návštěva WC stala nácvikem na stezku odvahy. I úklid těchto táborových útrob s čelovkou na hlavě byl malé dobrodrůžo.
Jeden z našich táborníků nosí kalhoty furt na půl žerdi (nikoliv schválně). Takže jsme mu vyrobili pásek, který se však minul účinkem a kalhoty na půl žerdi jsou tak neustále. Zítra musíme vyrobit „šle“.
Specialitou dnešního jídelníčku byl žampiónový krém. Z ovocného čaje jsme kvůli počasí přešli na čaj černý s citrónem. A ten dětem chutná víc. Jedna malá tábornice povídá: „Vy vaříte lepší čaj než doma“. Pak tu máme další potěšující zprávy: „Mě se tu tak líbí, že je škoda, že to je jen na 14 dní“.
Máme taky první rozbitý nos. Už jsme ho narovnali zpátky, ale ještě 2 – 3 tábory a budeme mít nového Klička.
Co se programu týká, tak jsme se dnes dost učili táborovědu (buzoly, topografii, zdravovědu atd.). Prostě jsme se učili vše, co má každý táborník ovládat. Na večer nás ukecali na diskotéku a zase se řádilo a řádilo. Teď už jsou uložení na spaní a dospěláci se vrhají do debat ohledně zítřejšího programu … posílám zase pár fotek …
Takhle vypadá adept na letecký den ...
Pleteme náramky
Učíme se rozpoznávat rostlinky
Topografie
Přepadení cowboys
Jedna taková pěkná "profilovka"
Na hodnocení soutěží se podílí všichni
Zase večerní řádění
4. DEN
13. 8. 2014
Den kaluže
Kaluž kam se podíváte … a v ní vždycky děcko. Tom říká, že to čvachtá i v té trávě. Zuzka zase říká, že děti nechodí přímo, ale jdou oklikou, přímo přes všechny kaluže. Prší … prší - prudký proud přírodního pramene.
Dnes ráno ještě nepršelo, takže jsme uspořádali rozcvičku s Dádou a diskotékou. Pak čajík a chlebík se sýrem a zeleninkou. Po snídani zase začalo pršet. Šup do klubovny a makat na vlajkách a bojových oddílových pokřicích. Když se chvíli vyčasilo, tak jsme šli lovit bizona. Lítání po lese, to by nám šlo. Na „O“ byl vývar z bizona a Tomovo překvapení. Po „O“ chvíli pršelo, chvíli nepršelo, takže jsme operativně střídali klubovnu s venkovními akcemi. Proběhla část přehazky dohrávaná v pláštěnkách J. V mezidobí nás napadli indiáni. Ulovili několik kowboyů a ukořistili také část drahé výstroje. I Kepa se však na mokrém povrchu v zápalu boje trochu vyválel v blátě. Fůůůjjjj …
Náš boj se vší je také velmi úspěšný. Zdá se, že námi naordinovaná „meducína“ zabrala. Takže buďte klidní, museli jsme ostříhat jen polovinu dětí. Pro uklidnění rodičů: služby kadeřníka jsou v ceně „zájezdu“.
Popravdě už by bylo fajn, kdyby začaly zase vedra a mohli jsme stejně jako loni provozovat vodní bitvy. Ono – jedna vodní bitva vlastně probíhá v podstatě neustále, nicméně to opravdu není přesně to, co bychom chtěli.
Odpolední a večerní program byl věnován zpívánkám a hrám v klubovně, protože slejvák byl pořádný. Ale teda zpívají krásně. To jsem ani nečekal. Počáteční stud nových táborníků je pryč a je to super. Je to fajn, je to fajn, je to fajn fajnový, zpívaj se tu hity světový.
Jak je to špatné počasí, má to vliv i na apetit. Dneska nám spořádali 13 „štryclů“ chleba. Tož je toto možné? Ale tak když mají chuť, ať si dají.
Tom na snídani: „Proč nejíš?“ Verča: „Mě ta pomazánka nechutná.“ Tom: „A chutnala jsi tu pomazánku?“ Verča: „Ne“. Tom: „A jak víš, že ti nechutná?“ Verča: „Ta pomazánka mi nechutná.“ Acho jo J
Ranní rozcvička
Lov bizonů
Lov bizonů
Kuk
Přehazovaná
Plácaná
Skákaná
3. DEN
12. 8. 2014
Čekali jsme déšť, ale přišla veš
Dnešní ráno nás velice potěšilo. Čekali jsme déšť, ale meteorologové zase lhali a bylo celkem hezky (alespoň ze začátku). Po snídani (indiánská pomazánka s sherifovou podrážkou) jsme provedli první koupačku kowboyů. Zjistili jsme, že i když má být správný kowboy špinavý a smrdět, už v jejich blízkosti dále nedokážeme fungovat. Některé kusy byly obzvláště vydařené. Při koupání jsme však zjistili drobnou závadu. Velká závada s malou podstatou už nás však nepřekvapí. Jedovnice a vši jdou prostě k sobě. Zachovejte paniku, strojek máme vždy připraven (pro paní v černých kalhotech, jen klid, to je u nás normální). Vykoupil jsem dnes lékárnu a máme dostatek prostředků pro boj s těmito indiány. Bobr říká, že ten šampón moc pěkně voní. Míša zase, že je hnědej. No, každopádně se teď na večerní poradě řeší, jak ten vší šampón voní.
Ale zpátky k programu. Po O zase začalo střídavě pršet a tak jsme se přesunuli do klubovny. Hráli jsme levá pravá, přední zadní a další hry. V podvečer jsme se rozhodli zavést mezi drsňáky trochu kultury. Westernové tance a kurz společenského chování se nejprve setkal s odporem, ale nakonec, po zahození všeho studu, z toho byla příjemná akce. Na večeři byli teplí psi a to jsme ještě neviděli. Z táců to mizelo takovým tempem, že jsme museli likvidovat veškeré zásoby na horší časy. Kobylky jsou proti tomu žabaři.
Za odměnu se večer pustila klasická diskotéka s hity světového formátu. Kalili jsme všichni. Dost dobrý …
Kadeřnický salón
Klubovní činnost
Kaluže ... to je naše ...
Pravá ... levá ...
Country tance ...
Další hrátky v klubovně ...
Country
Židlovaná
Židlovaná
Večerní diskotéka
2. DEN
11. 8. 2014
Ve zkratce
Dnešní den jsme zahájili zhurta. Rozcvičkou. Hlavní cvičitelka MelMen rozpálila zdejší trávu do ruda. Byla to příprava na dopolední hadové soutěže. Na snídani byl „kentus na ntou“ s chlebem, ale bez pažitky, což jsem nesl dosti nelibě.
Nicméně hurá na ty mezioddílové soutěže. V mezičase vedoucí Martin nenápadně zjišťuje, jestli si děti mění prádlo: „Hele, nemáš náhodou takový ten pytlík na špinavé prádlo?“ „Jo to mám“ … zní odpověď. „A máš už v něm nějaký věcičky …?“
Na oběd byli zkrvavení červi z Boloně, po kterých se pěkně zaprášilo.
Odpoledne jsme hledali zapomenuté totemy. Hra trvala asi patnáct minut, nicméně vyhodnocení zhruba 5x tolik (pozn. pod. č.: vyhodnocoval Kepa s Bobrem). A to se vyplatí! Teď tu Tom mává sekerou a říká, že zítra bude sekyrková … tak to jsem zvědavej.
Odpoledne nám zapršelo, tak jsme se přesunuli do klubovny. Kupodivu děti vydržely dlouho na dešti. Některé dokonce už podle tváře poznáme, ale v té pláštěnce je to někdy loterie. Nicméně univerzální jméno „Karel“, funguje perfektně. Když už nevíte, koho voláte, použijete prostě „Hej, Karle“. Na to reagují spolehlivě všichni.
Spolehlivě nás dnes dostal jeden z malých táborníků v klubovně: „Mně je zima.“ „Běž si pro tepláky.“ „A vy jako nebudete topit?“
Otázka v kvízu: „Jak se jmenuje soutěž, ve které si cowboys dokazovali, jak jsou dobří (myšleno rodeo)?“ Odpověď: „Pili pivo“.
(Táborník; 9 let): „Já nejsem teplouš, já jenom nesnáším všechny holky.“
Gabka: „Musíme je vykoupat. Dokonce i malí smrdí.“
(Dvě hodiny ráno; stan číslo XY): „Přesyp si to do hrnečku, ať se ti to líp jí.“ (brambůrky)
Ach jo … miluju tábory J
Ranní hadovky
Ranní rozcvička
Další z hadovek
Pyramidy
Vybíjená
Děti si chtějí hrát i v dešti ... nicméně tohle jsme po chvíli zatrhli ...
Dirigent
1. DEN
10. 8. 2014
Tak už nám řvou po táboře.
Letošní náběh je dost rychlý. Jenom rodiče vytáhli paty z tábora a už to tu žije svým osobitým táborovým životem. A to byl ještě ráno klid J
Jakmile jsme konečně nahromadili potřebný – přihlášený – počet dětí, mohli jsme začít s táborovým programem. Jako již tradičně je první den věnovaný především seznámením se s táborovým životem. Takže? Kdy bude budíček? Kdy bude večerka? Kdy bude papu? Co se může, co se musí, co se nemusí atd. atd. atd.
Taky jsme se vzájemně představili. Dětem jsme rozdali táborové zpěvníčky a v mezičase představování jsme si u kytar pěkně zazpívali. Máme tu spoustu táborníků nových stejně jako spoustu táborníků už letitých. Vzájemně jsme to promíchali a výsledek je směsice nadějných adeptů pro odlovení pokladu, za kterým budou po celou táborovou dobu putovat. Někteří loňští experti jako „TIS“ (táborová informační služba) už se pomalu projevují a tak se smějeme, až se za břicha popadáme …
Přál bych vám vidět tu zmíněnou směsici malých lidských bytostí, kteří jsou bez maminek a babiček a prožívají svoje první, druhé, třetí … táborové dobrodružství. Někteří nováčci jsou ještě trošku zaskočeni, jiní zase řádí, jako by tu působili celý život. Tak je to každý rok. Budeme se snažit, aby se tu líbilo všem. Zaskočení se otrkají, otrkaní se přizpůsobí a budeme tu skvělá banda.
Holky už teď čtou malinkým pohádky na dobrou noc. Za chvíli pískneme večerku a půjdeme plánovat detaily zítřejšího dne. Takže nám zatím držte palce …. tábor se nám pěkně rozjíždí …
Tři pytle (aneb banditi vykradli rodičům auta ... ) ...
Dlabeme první táborovou večeři ... kuřecí párečky ...
Večerní zpívánky s představováním a drobnou kultůrní vložkou od Kepy ...
Zpívánky