Tábor on-line 2017
Čtrnáctý den
26.08.2017
Dnes je škaredý den. Budíček zvoníme dříve než obvykle, protože musíme uklidit tábor. Vysbírat papírky, vypucovat stany, sbalit sebe i děti, materiál přebrat a naložit. Prostě taková rutina posledního dne. Nechce se nám. Rodiče letos vzorně odváží děti. Dospěláci uklízí a s dobrým časem a předstihem máme vše hotovo. Už jen sedím a čekáme až odbije desátá, kdy máme předat tábor. To je super, máme čas na poslední kafe.
V průběhu předávání domlouváme další termín na příští rok. Když to půjde, začneme o týden dřív, ale více budeme vědět až koncem října. Od ledna pak dáme na web přihlášky s přesným termínem.
A teď malý sčot.
Základna: Už nás asi ničím nepřekvapí ; je to pěkné, zmáknuté místo táborového typu; voda teče (a to i teplá), záchody jsou splachovací, klubovna má krásný krb a kuchyň slušné vybavení; díky pionýrům Jedovnice, že nám to každoročně pronajmou
Počasí: Bylo nakonec fajn; zapršelo jen chvíli a krátce, ale jinak bylo fajn. Tedy když nepočítám ty občasné ranní nízké teploty. Stihnuli jsme se vykoupat, opálit se i pomrznout. Co víc si přát?
Děti: Byli fajn. Opravdu. Letos se nachodilo a neprotestovali tak, jak tomu bývalo v předchozích letech. Byli šikovní, hraví a veselí.
Dospěláci: Stará banda je stará banda. Víte co od koho čekat. Všichni jsou skvělí. Verča a její koblihy, stejně jako Jana a Meloun, Běhna je prostě běhna a Míra nám už dorostl ve schopného vůdce oddílu. Kepa nás musel opustit v půlce tábora, ale perfektně to rozjel a na závěr nás ještě přijel podpořit. Program po Kepčovi převzal Háša a po rozpačitém začátku to perfektně zvládal. Bandu v neděli doplnil Honzík, který byl „relativně“ novým hráčem, protože u nás kdysi skončil jako instruktor. Takže fajn návrat. V průběhu tábora nás navštěvovala Miška, jako má zdravotní jistota. Já sice mám potřebné kurzy pro tuto činnost, ale kdo v tom dělá, je prostě lepší volba. Navíc je pěkná baba ;-) Pak tu máme naše nové kuchty. Tom byl ze začátku trochu vyděšenej patron, ale za chvíli poznal, že vařit na táboře není žádná divočina, a že se to dá lehce zvládnout. Sekundovala mu především Pavlínka, která je slunce naší kuchyně a Toma občas (když se nechal) pěkně usměrnila. Příští rok těch 200 dáme, jansný!? Jinak jste vařili skvěle. Na večerní pizzu a langoše nezapomeneme, stejně jako na skvělé utopence. Díky vám všem.
Instruktoři: Byl, resp. byla jedna. Verča. Je to trochu porcelán, ale nakonec to zvládla. Myslím, že postupně dobře zapadla a teď už se těší na příští rok.
Závěrem: Byl to krásný tábor. Díky dětem, že chtěli jet, díky rodičům, že jim to zaplatili, díky i rodičům dětí, které jet nechtěly, a i přesto nám je tam šoupli. Největší dík patří dospělákům, že ty tábory se mnou dělají, protože bez nich by to nešlo. Myslím, že jsme si užili krásných 14 dní a už se těším na další rok. Díky za radost, kterou jsme si všichni dali.
Mild@
All stars tábor Jedovnice 2017
Dospěláci tábor Jedovnice 2017
Verča, Mild@, Verča, Háša,Bobr,Tom,Pavlínka,Laďa,Mira,Kepa,Janďa
1. oddíl
2. oddíl
3. oddíl
Třináctý den
25.08.2017
Dnes je poslední celý den tábora. Dnes už nám odjedou někteří táborníci a jiní s námi budou slavit až do pozdních večerních hodin, abychom zítra společně opustili toto místo, které se nám stalo na 14 dní domovem. Dnes se dohrávaly ještě poslední hry, nicméně stěžejní akcí je dnes večerní maškarní karneval a pak taky oblíbená MISS a MISSák tábora.
Moderování MISS se ujal Honzík s Verčou a mělo to grády. Čtyři standardní disciplíny rozhodují o celkovém vítězi. To máme obecné představení se, povinnou disciplínu (letos skládání básně z vybraných slov), povinně volitelnou disciplínu (tedy co nám kdo chce předvést) a pak nesmí chybět promenáda v plavkách. Každý z jedinců prokázal svou (ne)schopnost se bavit a bavit také publikum. Od různých kouzelnických vystoupení, přes tanec, zpěv a různé kreativní schopnosti až po suché prohlášení „nic nemám, nic neumím“ jsme se propracovali do samého závěru. Výsledek byl zajímavý. MISS a MISSák letošního tábor jsou sourozenci. Kurnik, tolik kvality v jednom rodu. Takže Honzík a Jana dostali zaslouženou „finanční“ a věcnou odměnu, přičemž hlavní cenou byla, jako tradičně, jednoroční cesta „domů“. Po MISS se ještě rozdaly další dolárky za nejrůznější průběhové soutěže a letos byl opět vyhlášen nejlepší táborník, kterým se stal těsně Ondra před Kubou. Titul „nejlepší táborník – tábornice“ je nejvyšší propůjčené táborové vyznamenání, takže gratulujeme.
Dnes jsme také naposledy otevřeli táborový obchůdek, nasadili slevy a vyprodávali. Doufám, že si každý přišel na své. No a pak nás čekal už jen karneval.
Na karneval si děti vozí masky z domu, někteří odvážlivci si je vyrábí na táboře. Kreativitu je nutno ocenit a tak se rozdávaly především věcné ceny (sladkosti). V průběhu večera se také „porcoval medvěd“, tedy odměna za celotáborovou snahu. Každý oddíl dostal po zásluze. Nechybí tradiční šampáňo, prskavky, svítící náramky, prostě všechno, co mají děti rády. Pak už jen na kutě, vyčůrat, pomodlit a spát. Dospěláci pak ještě pějí do rána smutné písničky a chystají ranní předávání základny.
Trbum
Holky z naší školky
Verča má konečně odpovídající označení
Co to je za objekt
Porota pro MISS
Porota při rozjímání
To je maska
Fredie Krueger
All stars on the carnival
MISS a MISSák tábora (kdo by to byl řekl, že to tak vyjde)
MISS a MISSák sympatie
Porcování medvěda
Večerní pařba
Dvanáctý den
24.08.2017
Dnes jsme po snídani vyrazili na půldenní putování z důvodu hledání dalších indicií, které nám pomohou otevřít pokladnu pevnosti Boyard. Táborníci byli vybaveni mapami, svačinou a dalšími potřebnými věcmi a mohli vyrazit. Čekala je náročná a dlouhá cesta až ke Třem smrkům. Tady je malá podpevnost Boyardu "Altuan Lesuan", kde si mohli připravit něco k snědku a kde také našli otce Fura Jr. Aby našli správnou cestu, museli využít všech svých znalostí a dovedností, takže si zase obnovili své dešifrovací a orientační schopnosti.
Cesta probíhala opět poměrně dobře. Letos opravdu pěkně šlapou. Vedoucí si děti stále chválí (pochopitelně až na nějaká pěkná kvítka). U Tří smrků získaly děti další indicie a mohly si vlastnoručně upéct oběd. Špekáčky byly kvalitní a oheň i hlad dostatečně veliký. Prostě paráda!
Když se dorazilo zpět do tábora, tak byl klid. Za poslední tři dny toho bylo až dost, a tak většina z dětí zapadla do stanů a nebo jen tak popocházely po táboře. Neměly už chuť ani nic hrát. Ha. Dostali jsme je! Neochota cokoliv dělat byla tak velká, že jsme svolili s tím, že jim necháme volný večer, který jsme pro zájemce doplnili promítáním pohádky v klubovně. Kino skončilo v devět hodit a na otázku, jestli chtějí ještě na hodinku něco pustit, většina řekla, že ne a že půjdou raději spát. Nevídané. Dospěláci samozřejmě neprotestovali, a tak šupky dupky do stanů a kolem půl desáté bylo v táboře už "mrtvo".
Byl to pěkný den. Zítra už je den poslední, slavnostní, karnevalový, kterým tábor zakončíme. Už teď se nám dělá smutno.
Zase mapy, zase šifry. Co po nás furt chtějí?
Hledej, šmudlo!
Po cestě ke Třem smrkům
Lištička
Láďa uctívá hlavního vedoucího.
Camp U Tří smrků
Dnešní oběd si "upečou" sami
Ty smrky tu jsou už řadu let. Přežijí ale nálet našich žab?
Takhle jednou na výletě
A takhle se bavíme po návratu do tábora.
Jedenáctý den
23.08.2017
Dnes ráno nás čekal šok. Jen jsme vstali, měli jsme páru u huby. Teploměr ukazuje 4,5 st. Tak to je mazec. Děti vypadají jak zbití psi. Rychle rozléváme teplý čaj. Zároveň probíhá dovoz a příprava čerstvého pečiva na snídani, vyrábí se cestovní balíčky s celodenním přídělem jídla a vedoucí kontrolují přípravu dětí na dnešní celodenní výlet. Je to spolu se slavnostním ohněm a cestou za pokladem nejkrásnější den tábora. Máme tu sehraný team a za hodinu stihneme dovést pečivo z obchodu, připravit snídani, připravit všem balíčky na cestu, posnídat, nachystat si batůžky a vyrazit.
Díky sponzorskému daru paní Šťastné (CORA Plus) si můžeme dovolit najmout autobus a prcky trochu povozit. Těšíme se, protože se po letech zase podíváme "na lodičky", tedy do Punkevní jeskyně. Autobus nás hodí na "Skalák", pak půjdeme ke vstupu do jeskyně a po projížďce na loďkách se přesuneme pěškobusem na Macochu. Tady bude krátký rozchod, než vyrazíme směr Brno - Špilberk. Protože jsme letos na pevnosti Boyard, tak míříme do zdejších kasemat.
Tady si projdeme kasematy s profesionálním komentářem. Pokoukáme se po mučírně, abychom věděli, jak na zlobivé děti. I když musím říct, že letos nás děti překvapily. Bylz neuvěřitelně hodné, ukázněné a poslušné. Prohlídky proběhly v poklidu, bez řvaní a hádek. To jsme dlouho nezažili. Pochopitelně, některé nešvary zůstávají, ale patří k věci. Třeba. Spěcháme, běžte se ještě vyčůrat. Pár dětí poslechne a běží. Když se vrátí, tak říkáme, jdeme. A samozřejmě se ozvou další, já jdu ještě čůrat. To je mazec. Nebo třeba nechat batůžek s věcmi v táboře, abychom se pro něj museli vracet. Klasicky si taky nakoupili spoustu hranolek, párků v rohlíku a především sladkostí. Zákaz konzumace lízátek i ostatního jídla před vstupem do Kasemat se jich taky netýká (teda alespoň si to myslí). Ale jinak teda moc pěkný výlet a den. Po návratu do tábora už byl připraven buřtguláš s čerstvým chlebem. Mňam. Všichni jsme si chodili přidávat. I opakovaně.
Po večeři jsme ještě otevřeli táborový obchůdek s odměnami, zahráli si další balónkovou bitvu a teď probíhá večerní Kimova hra. Pak už je zase napojíme teplým čajem před spaním, vyčůrají se, pomodlí a půjdou spát. Zítra nás totiž čeká cesta za poslední indicií vedoucí k pokladu.
A jsme tady - Punkevní jeskyně
Při prohlídce byly děti moooc hodné (kupodivu)
Pohled ze dna Macochy
a z lodiček na Punkvě
Jen se zastaví, hned se cpou
Zbití vedoucí po deseti dnech spí kde můžou
Stejně tak i děti
Kasematy pod Špilberkem
Abychom věděli, co s neposlušnými dětmi
A zase jedí
V táboře ale řádí dál, i po únavném celodeňáku
Nafukovací bitva v podvečer
Desátý den
22.08.2017
Dnes ráno jsem byl nakupovat, takže jsem rozcvičku neviděl, ale když jsem vstával, tak jsem se nestačil divit. 6 stupňů je fakt málo! Když jsem se vracel z nákupu, tak už byl v plném proudu "Den svátku slunce". Házelo se kládou, střílelo ze vzduchovky, luku, foukačky a plnily se další disciplíny. Nejoblíbenější jsou jako vždycky vzduchovky a nejkomentovanější zase lovení píšťalky z vody bez použití rukou. Pokus končí zapískáním. Hraní se nám protáhlo a sváča byla trochu později. Mezi tím nás navštivila kdo? "Hygiena". Dámy z Krajské hygienické stanice - pracoviště Blansko nás přijely zkontrolovat. Procházely se stany, sociální zařízení, kuchyně a veškerou dokumentaci. Návštěva proběhla v přátelském duchu a výsledkem byly drobné nedostatky, většinou spjaté se základnou a jejím zázemím. Jsme rádi, že jsme byli zkontrolováni a nic zásadního naše práce neporušuje.
Po sváči přijela Peťa a zahrála si s dětmi jakousi podivnou kruhovou hru doprovázenou muzikou, která se dětem líbila a vyplnila čas při čekání na oběd. A ten byl dnes úplně libový. Svíčková s knedlíkem, případně s těstovinami. Děti si chodily přidávat o sto šest. A to má Tom vždycky radost. On prostě potřebuje furt chválit :-)
V průběhu poledního klidu byl otevřený táborový obchůdek, kde si děti nakupují odměny, které chtějí za táborové dolárky, které dostávají jako odměnu za soutěže a práci. Odpoledne jsme znovu zašli za otcem Fura pro další indicie a byl táborový slavík. No to zase bylo utrpení. Tedy utrpení od některých zpěváků. Někdo to pojal jako nutné zlo a spíše než zpívali, tak recitovali a mnozí ani to ne. Na druhou stranu jsme měli také šikovné zpěváky a tak zvolit tři nejlepší nebylo jednoduché. Nakonec si první místo vyzpívala Eliška Kratochvílová za svou ovečku.
Na sváču byl puding se šlehačkou a pak jsme vyhlásili turnaj v BumperBallu, u kterého jsme vydrželi až do večera. Ono mydlit se totiž děti hodně baví. Už za tmy jsme ještě hráli balónkovou bitvu a teď se v klubovně vyhlašují výsledky celodenního skotačení. Spát se dnes půjde dřív, protože zítra vstáváme brzo ráno, protože nás čeká to nejhejčí na táboře - celodenní výlet. Hurá.
Dnes jsme taky mohli mít dalšího platícího "zákazníka". U brány a naší kasičky se zastavil pár starých lidí. Takový děda s babičkou. Po chvíli děda vytahuje peněženku. Dospěláci se baví a čekají, co to hodí. Ale co se nestane. Babička okamžitě zakročí, dědovi peněženku sebere, nadá mu a společně odchází. Skrblík, ta ženská. Chudák děda.
To je hod, jen ta kláda mohla být větší.
Luk bývá také nejoblíbenější disciplínou.
To není flétna, ale foukačka.
U vzduchovky šéfoval Míra s Verčou.
Lovení píšťalky z vody je pěkně náročná disciplína - letošní rekord byl jen 3 s.
Někdo má párek v rohlíku, my máme Zuzku v BumperBallu.
Souboje jsou tvrdé.
Studnický team
Nejhorší BumperBallová pozice - hlavou dolů
Devátý den
21.08.2017
Den jsme dnes zahájili jak jinak než ranní rozcvičkou. Tentokrát byla delší - hudební. Když jsem viděl tu divočinu, co Janďa s Verčou předcvičovaly, tak jsem se nestačil divit. Dnes byly rohlíčky obzvláště vypečené, a když se to ještě podpořilo výbornou bílou kávičkou (meltou), tak jsme byli všichni pěkně spokojení. Poslední dny tu každý den krouží kolem tábora čáp, takže už se pomalu dohadujeme, jaké miminko nám příští rok přinese. Když tu kroužil předloni, tak se v následujícím roce narodila Rozárka a miniMilda, takže je na tuty, že příští rok zas něco bude. Jsem zvědav a těším se.
Dopoledne jsme vyplnili různými hrami. Klasicky nejzajímavější jsou "hrady" a "draci". U hradů se často trochu potlučeme, protože v zápalu boje, přetlačování a tahání za nohy je to docela nářez. I letos máme pár potahaných a potlučených, ale to k tomu patří. Občas se nám trochu potrhá i oblečení, takže ze zkušenosti doporučujeme spíše neznačkové kusy :-)
Na oběd jsme si dali skvělou hrachovou polévku (snad nejlepší Tomův počin) a doplnili to oblíbeným sladkým jídlem - nudle s poctivou porcí máku a másla (pravého). Dospěláci z toho sice moc nadšení nebyli, ale po naservírování zbytku řízků ze včerejška jsou spokojeni.
Odpoledne děti vyrazily na pěší výlet na Rudické propadání, aby hledaly otce Furu Jr., protože starý otec šel do důchodu :-)
Když byly děti na vycházce, tak jsem zrealizoval takový malý vtipný počin, o kterém jsme mluvili už na začátku tábora. Vždycky se tu někdo zastaví u závory a čučí na nás. Jsme si říkali, že jsme jako zvířátka v ZOO. No a za zvířátka v ZOO se platí. Tak jsem vyrobil kasičku a infotabuli s ceníkem. Jeden pohled do tábora z účelové komunikace (do 30 s)... 6,- Kč, delší pohled (do 2 min) ... 10,- Kč, pohled s opřením o závoru (do 2 min) 30,- Kč. V ceníku je také komentovaná a nekomentovaná prohlídka v různém rozsahu (okruhy), stejně jako sleva pro děti a informace o DPH. Ceduli jsme vyvěsili před závoru. Za hodinu tam máme první dvacku. Fakt! Neuvěřitelně se tu teď chlámeme, protože všichni bedlivě sledují ty vyděšené obličeje kolemjdoucích. Teď nekecám, když vidíme dva důchodce se psem, kteří se pozastaví, přečtou a jdou dál a cestou zpět (za pár desítek minut) jdou a koukají se na druhou stranu na louku. Možná náhoda, ale všichni tu pukáme smíchy. Tu se zastaví cyklista, přečte si to, my se tu chlámeme a on na nás pokyne, zvedne prst - jako že dobrý! :-)
Proč jsme to sem nedali od začátku? O víkendu bysme jistě vydělali, protože se vždycky najde někdo, kdo tu recesi podpoří. Teď čekám, kdo si dojde objednat tu komentovanou prohlídku.
Dnes dost přituhlo a prcci si přišli pro deky. Co máme - dáme. Vaříme teplé čaje a doufám, že do rána nezmrzneme. Teď ještě probíhá večerní hra - strážné ohně a potom šup šup na kutě.
Opět ranní rozcvička - tentokrát s muzikou
Ráno se tu zase potloukal čáp. Z jeho předloňské návštěvy máme Rozárku a miniMildu, tak co budeme mít příští rok?
Draci si rvou ocasy
Cestou necestou, houštím nehouštím, jdeme za otcem Fura Jr.
Otec Fura Jr. v jeskyni
Zpracováváme indicii od otce Fura
To je prostě krásná fotka z výletu, náš hlídač a páneček
Do jeskyně vlez, zpátky nevylez
Další pěkná, která sem nejde nedat
Dřepky
Pěkná momentka z výletu
Trvalo to pouhou hodinu a už tam máme dvacku. Je hezké, že lidi ocení trochu vtipu.
Takhle končí "hrady"
Hrady dospělí, proti dětem. A kdo vyhrál? Jasně že vedoucí.
Verča jí! Verča fakt jí! Ona to umí? To je snad poprvé, co to vidím. No jo - řízek je řízek.
Osmý den
20.08.2017
Deštivé počasí, které bylo včera předpovídáno se naštěstí nepotvrdilo, takže jsme mohli dnes uspořádat táborovou olympiádu. Disciplín bylo dost. Trojskok do dálky, skok přes švihadlo, člunkový běh, sklapovačky, angličáky, výdrž ve visu a kuželky. Je to děs. Udělali jsme tři kategorie dle věku. Víte, jaké to je psát 70 diplomů (jo, umím počítat, ale v rámci některých disciplín bylo více stejných umístění). Ale děti jsou spokojené. Nabalily si dolárků a taky diplomů. Paráda.
Celý den se tu nemluvilo o ničem jiném než o obědě. Jsou totiž řízky. Dnes nám odjeli plánovaně dva táborníci na fotbalové soustředění. Tak jsem si postesknul: "No jo, tak dva táborníci jedou domů," slyšel mě Kuba a povídá: "To jsou dva řízky pro nás navíc." Za řízek by i kamarády prodali a je fakt, že byly opravdu dobré.
V rámci dne jsme si pak zahráli spoustu drobných dílčích soutěží oddílových i pro jednotlivce. Třeba přetahování lanem bývá jako obvykle hodně populární. Šifry nás provázejí celým táborem a večerní diskotéka je snad nejoblíbenější disciplínou.
Dnes nás opustil Kepča, protože od zítřka musí do práce. Je to velká škoda. Na druhou stranu nastoupil Honzík, kterého jsem překřtil na secondBOBR. Hurá. Takže vstříc novým dobrodružstvím.
Škrábání s Bobrem
Skok do dálky v rámci olympiády
Výdrž ve visu
Sklapovačky ala Vašák
Oblíbená přetahovaná
Zase ty šifry
Vybíjená - Adam, ten má ránu
Hoblůůůůjjjjj
Sedmý den
19.08.2017
Dnes byl trochu volnější den. Táborový oheň byl připravený už včera, a dnešek tak zůstal na připravu programu. Zadání bylo jasné. Zahrát úryvek z filmu, pohádky nebo seriálu a ostatní měli dle herních výkonů hádat, o jaký film se jedná. Pak si měli připravit také nějaké soutěže, případně další hry. Takže se jen tak pobíhalo, skotačilo a nacvičovalo. Sobotní oběd patří již tradičně pečeným kuřatům s rýží, letos doplněné rajskou polévkou. Odpoledne už měli táborníci nějaké ty soutěže připravené, tak jsme program doplnili o ryze pevnostní hru. Připravili jsme dvě nádoby s blivajzem a "čerstvé" živé červy. Schovali jsme do nich klíče, které měli zvolení zástupci z oddílu vylovit. Dva oddíly to nakonec zvládli a jeden přišel o klíč kvůli červům, které tábornice "nedala". Každopádně jsme se dost pobavili. Červy večer Tom hodil na pánev a udělal dospělákům moc dobré červolky. ;-) (Kecám - nebo ne?). Další volný čas jsme vyplnili Ariadninou nití, kdy naši slepci prochází podlou trasu poslepu.
Pak už jen večeře a oheň mohl zaplát. Když jsem večer viděl to divadlo, tak si nejsem jist, jestli ta moderní pojetí dost dobře chápu. V programu byli cikáni, ocelové banány a jiné libůstky. Zahráli jsme si také tradiční šáteček. To se hraje na kytary a zpívá. Táborník chodí kolem ohně a přitom točí šátkem. Když se hudba přeruší, tak na místě, kde stojí, musí zvolit kamaráda opačného pohlaví, kterému dá pusu a šátek dá kolem krku. Tento kamarád pak zase pokračuje. Na to jeden táborník povídá: "Tohle je nejnechutnější hra na táboře." Pak si děti zase zahrály klikování s pojídáním rohlíku z úst pod ním ležícího táborníka. A zase padaly hlášky. Klikař: "Já už nemůžu, mě bolí břicho." Fandící jedinec: "S.. (kašli) na břicho a žer." Samozřejmě si pak tento fanda zaklikoval za nevhodná slova. Závěr večera pak patřil Jandě a její ohnivé show.
Koblihy nám moooc chutnají
Vedoucí už jsou unaveni, že usínají v sedě
Ariadnina nit
Trocha nostalgie - fronta na banány
Dospěláci vaří "oběd"
Výlov klíčů z červů
Verča zapaluje táborový oheň
Přátelství u ohně
Kytarové trio opět v akci, později doplněné ještě Tomem
Děti hrají divadlo
Kontrast - miniháša a Janďa
Další z vypečených her
Šestý den
18.08.2017
Kepa se dnes ráno zase ukázal. Vedl rozcvičku po vojensku. Sedl si velitelsky na kolo a děti musely běžet za ním. To je charakter :-) Nicméně pak převzali rozcvičku oddíláři a bylo z toho tradiční cvičení. Když byl zadán úkol doběhnout ke sloupu a dotknout se, tak jeden z táborníků vyděšeně protestoval: "Ale na tom sloupu je napsáno vysoké napětí, nedotýkat se!"
Vzhledem k tomu, že zítřejší den má být deštivý, operativně jsme zařadili přípravu táborového ohně na dnešní dopoledne. Takže jsme děti vyhnali do lesa sbírat klestí, následně ho motorizovaně sváželi do tábora. Potom jsme ho pěkně lámali a připravovali tak materiál pro dospěláky na odpolední stavbu táboráku. V lese ještě "jakš, takš" sbírali, ale v táboře se jim už moc nechtělo. Někteří pracovali a jiní se trochu flákali, ale na oběd, to běželi všichni. Žemlovka měla úspěch.
Odpoledne jsme se vyrazili zase koupat. No koupat, spíš než o koupání měly děti zájem o nákupy. Takže tradičně po příchodu k rybníku vše zahodily a valily na ledňáka. Vzhledem k tomu, že jsme si zjistili kvalitu vody, která je trochu horší, jsme táborníky po příchodu do tábora pro jistotu prohnali sprchou. Následovala ještě lehčí vodní bitva vedoucích proti dětem.
Na večeři byl dnes teplej pes (chleba ve vajíčku). Chtěl jsem se vsadit s Tomem o počtu udělaných kusů. Myslel jsem si, že podhodnocuje. No, ještě že jsem se nevsadil. Udělali o čtvrtinu míń než jsem tipoval, že se sní a stejně zbylo. Bodejď, když děcka došly z nákupů. Nedal jsem se a chtěl jsem skóre srovnat, bohužel 50 půlchlebů jsem nedal. Skončil jsem u 12 a funím ještě teď. Neva, na snídani si s tím poradím.
Večer jsme chtěli nechat trochu volnější, ale jak padla tma, tak tu byl takový binčus, bordus, řev, že to Kepa nevydržel a nahnal je pěkně do klubovny na organizované soutěže. Teď už probíhá ukládání a uspávání. Další den je skoro za námi.
Ranní rozcvičku vedl Kepa - vzal to po vojensku. On na kole, děti během za ním.
Cvičíme, cvičíme.
Dotknout se sloupu a zpět.
Mild@ má narozeniny, my máme přání jediný - buď furt tak krásný, mladý, hodný, milý, chytrý, prostě cool a boží jako dosud. Dík, já vím, budu. ;-) hi hi
Příprava táborového ohně, někteří makaj ...
Jiní se flákaj ...
Pátý den
17.08.2017
Dnešní den opět zahajujeme rozcvičkou. Po pomazánkové snídani jsme si začali zase hned hrát. Lovili jsme zločince, což byla opravdu krásná hra, řekl bych až kriminální. Jinak už se děti v mezipřestávkách programu zabaví krásně i samy. Sportovní vybavení je k dispozici, ale i bez něj se vymýšlí samé kulišárny. Na oběd bylo rizito (na vlastní riziko) a fazolovo-gulášová polévka. Odpolední program jsme si zpestřili hrou s přenášením vody. Začalo to nevinně přenášením na lžíci a skončilo to přenášením s brčkem za možnosti použití pusy. Pro citilivé jedince byl přenesený obsah opravdu kvalitka. Dospěláci se tady dost nasmáli a k poměření výsledných vzorků z legrace použili raději rukavice, aby nebyli intoxikováni.
Pokračovalo se branným závodem, kde každý z táborníků musel ukázat své tábornické dovednosti, které se včera naučil. Takže jsme řešili zdravovědu, orientaci a poznávání mapy, rostlinky, zvířecí stopy, uzly a šifry. No přiznám se, že mnohým to moc nešlo. Ale to se určitě do konce tábora ještě spraví. Trochu jsme taky provětrali vedoucí - taková hra "něco jako na honěnou" je docela drsná variace na denní bludičky.
Původní plán studené večeře zhatila Pavlínka (kuchta), která demokraticky rozhodla, že udělá dětem krupici. Hééééj. To bylo jako hodit kus masa vyhladovělým vlkům. Museli jsme dovařovat, minimálně ještě pro dospěláky. Dobrá práce.
Po večeři si teď zpíváme v klubovně, protože čekáme na tmu. Bude totiž stezka odvahy. To zase bude hrdinů :-) V průběhu večera jsme si opět potvrdili, že krupice je hladové jídlo, takže jsme do nich ještě teď rvali po chlebu či dvou s nějakým tím potěrem. Tak snad budou spokojení a na stezku posilnění ...
Ranní rozcvička
Ranní rozcvička - detail
Poznáváme bandity
Orientace mapy - no to jim teda moc nejde, ani nepoznají, kde je sever a to jsme je to včera učili
Poznáváme také květiny
Ach ty uzly - ty nám taky nejdou
Se Zuzkou jsme si zahráli vlastnoručně vyrobené kuželky
Přenášení vody na lžičce - to je ale vypečená hra
Daleko vypečenější je nosit tu vodu pomocí slámky a vlastní pusy
Na porovnání nanosené (naplivané) tekutiny vedoucí z legrace používají hygienické rukavice - blééééé
Rozdělávání ohňů, to mají miláčkové rádi
Otec Fura (alias Bobr) se svou speciální přesýpačkou
Večerní lovení vedoucích - hlavně sundat všechno, co jde urvat
Chudák Verča. Ale je statečná - zúčastnila se dobrovolně
Máme rádi zvířátka (i hmyz). Unikátní úlovek, který se jen tak nevidí (ne, kobylka to není)
Čtvrtý den
16.08.2017
Tak co? Obnovujete furt okno prohlížeče a stále nevidíte nový online? Teda, teď už vidíte. No. Porucha není na vašem přijímači ani na našich webových stránkách. Prachsprostě jsem jej nestihnul napsat, protože jsme měli mimořádnou situaci. Zase jsme vyjeli do nemocnice. Někdy mám pocit, že bychom měli dostat permanentku. Každopádně jsme vezli jednu tábornici s podezřením na zánět slepého střeva. A co myslíte? Měla ho tam! Teď už má po operaci a snad se dobře hojí. Tímto tě Anetko zdravíme! Myslíme na tebe a stýská se nám. Příští rok si zbytek tábora vynahradíš. Ju.
Na druhou stranu jsi po Hášovi druhá, která v dosavadní historii odlovila bobříka slepého střeva.
No po včerejším tréninku jsme odehráli turnaj v přehazované. Vyhrál 2. oddíl, ale nesmím vám to prý říct, protože to ještě není oficiální. Průběžně probíhá lov "bobříků" (doufám, že už všichni vědí co to je) a řada dalších drobných soutěží. Dospěláci třetí den dojídají těstoviny a začínají se bouřit :-) za rohem kopou jámu a stloukají kříž (hi hi hi hi). Zahráli jsme si taky fotbal vedoucí proti dětem. Prcci dostali klepec. Takže táborníci: "Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky nehrajete a vokres."
Máme tu taky jelena, co leze do větví a další táborové libůstky. Prostě frkot.
Turnaj v přehazované
Bobříci frčí
Odpolední nástup
Dospěláci předvádí další vypečenou soutěž
Vážené děti, na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky nehrajete jen na táboře
Třetí den
15.08.2017
Včera jsem se ani nepochlubil, že máme prvního pořezaného. No, už v tuto chvíli jistě někteří vědí, o kterého táborníka tak asi může jít. Nápověda je, že je ze Studnic (jak jinak). Oni Studničáci opět letos nezklamali. Jeden pořezanej, jeden zkopnutej prst na noze. Prostě nějakej slabej gang. Hlavně že maj stejný trika a mikiny. Skoro bych řekl, že derby team jsou hluchavky :-)
Taky jsme už měli jeden pěkný noční výlet do nemocnice s bolavým bříškem. Nic zasadního se nepotvrdilo a cestou zpátky už táborník v autě usnul. Takový romantický výlet s Miškou.
Tolik k nehodám na začátek, abych vás trochu vystrašil. Ale jinak pohoda. Dneska jsme na snídani mazali vánočku s nutelou a kakaem. Pochopitelně se tento typ snídaně setkal s velkým úspěchem. Na dospěláky skoro nezbylo. Dopoledne jsme dětem zamotali hlavu. Z každého oddílu jsme vzali jednotlivce, kterého jsme dovedli do lesa a ukryli s ním svačinu pro ostatní. Úkolem jednotlivce po návratu na tábor bylo namalovat mapu jako cestu ke svačině. No to dopadlo. Někteří svačinu obědvali. No a když už jsme u oběda, tak takovou čočku s ježkama jsem dlouho nejedl. Bylo to skvělé!
Vzhledem k teplému dni jsme se rozhodli, že děti vezmem k vodě. Hygienická zpráva z minulého týdne hovořila o relativně bezproblémové vodě v Olšovci, takže jsme se vydali právě sem. Stav vody je sice hodně pod průměrem a skluzavky končí metr nad bahnem, ale i tak se děti vyřádily. Samozřejmě si nakoupily zásoby na večer. Už teď čekám, kdo se první poblinká. V průběhu chůze se ozve jedna z tábornic: "Veru, mě bolí nohy." Verča pohotově: "Ale to je dobře, to ti rostou svaly. Nejdřív jsi překonala únavu, teď překonáváš bolest." A tábornice najednou obrátí: "To je supeeer."
Odpolední svačinu jsme přivezli k vodě. Byli jak kobylky a jablíčka zmizela, jako když bičem mrskne.
Před večeří jsme ještě zahráli jednu vypečenou hru, kdy jsme povázali dětem nohy k sobě, a nechali je sbírat indicie po louce při současném vyhýbání se podlým vedoucím, kteří na ně házeli papírové koule. A teď už je večer a probíhá první seznamovací diskotéka. Na to čekali. Nic - jdu pařit.
Tak vypadá náš táborový maskot - unavený jak pes
To je štrůdl k vodě
Z Olšovce je spíš takové brouzdaliště - jde to přejít a neutopit se
Kepova miminka
Takhle vypadá vyzvedávání svačiny. To malé uprostřed jsem já s pytlem jablek
Příště je svážeme celé
Druhý den
14.08.2017
První táborové ráno, první rozcvička a první táborová snídaně. Rozcvička? To jako myslíte vážně?
Tom je "puntlich". Udělal libovou česnekovo-sýrovou pomazánku. Jednomu z táborníků se zdála pálivá (česnek). Tak vzal Tom sekáček na maso, postavil se do futer a povídá: "Já jsem vařil 3 roky na "Borech" a nikdo si nestěžoval. Zkus si dat druhej rohlík a uvidíš." Táborník: "Tak jo". Po chvilce: "Tak co?" Načež táborník: "Je dobrá." A bylo.
Po snídani jsme hráli tradiční hadovky, kde se v trakaři ukáže síla, v blbárně orientace a v ostatních disciplínách rychlost a mrštnost. Pak si oddíly stavěly hrady a kreslily své pevnosti. Začali jsme také s "bobříky". Budeme však muset započít osvětu. Tábornice: "Oni škrábou brambory s Bobrem." Druhá tábornice: "Jako zadarmo?" "Ne, za nějaké bobříky, ale nevím, co to je."
Připravilo se také hřiště. A hned, jak se napnula síť, započal neřízený zápas ve volejbale. No zápas. Spíš to byla parodie na volejbal, protože to plácání bylo spíše ... to plácání. V podvečer jsme se rozhodli, že vyzkoušíme ty postavené lodě přímo na rybníce. Počítal jsem, že tam někdo spadne, ale bohužel nic. Teda spíš bohudík, protože jsem dnes zdravotník. "Letos máme hodné děti," říkám. Háša hned zasmečuje slovy: "Říkat první den o dětech, že jsou hodné ..." No už se těšíme na zítřek.
Navštívil nás táborník "kadet" a zkoušel především kvalitu zdejšího trávníku.
Opět tradiční ranní hadovky. Trakař prověří sílu v rukou.
Musíme si otlačit taky zadky.
Adam je kus chlapa, ale plížení a plazení mu jde.
A kreslíme oddílové pevnosti.
Sběr materiálu na tvorbu lodí k pevnosti
Posezení na kmeni
Vašáku, co se ksichtíš? :-)
Ano, jsem pro ženskou rovnoprávnost. Chlapi držte, ať si to Verča uřízne sama. Vidím to tak, že si uřízne spíš ostudu?
Kluci připravili hřiště, které se hned obsadili hráči volejbalu. No teda volejbalu. Spíše parodií na volejbal.
A večer jsme ještě po vodě pohonili lodičky, které si děti odpoledne vyrobily.
No co myslíte? Některé se při plavbě trochu rozpadly. Osud.
První den
13.08.2017
Hurááááá. Je to tady. Konec klidu :-( No ale pro klid tu přece nejsme. Naopak. Řev, binčus, bordus. Roztáčíme hvězdná kola ... Máme tu mnoho "starých" kamarádů a taky mnoho nových kamarádů. Rozjezd tábora je celkem plynulý. Po "oficiálním" zahájení jsme drobnou hrou rozdělili děti do oddílů. Slepičky, sloni a opičky se vzájemně sdružili a už víme, kdo kam patří. První nástup, první výlet do blízkého okolí a taky první pravidla. Děti řádí jak divočáci. "Noví" táborníci se hned adaptují a od těch starších odkoukávají všechny "mazácké mórese". No to bude "materiál". V letošním roce máme nového kuchaře Toma. Je to profesionál tělem i duší a první jeho pochoutky dospělákům dělají vrásky na čele. Myslím, že přiberu. A nebude to málo! Já bych nejedl, ale to se fakt nedá! Na večeři dnes standardně podáváme hnáty starého kuřete. Kečup nebo hořčice? Večer jsme rozdali zpěvníčky a kupodivu se docela hlasitě zpívalo. Koukám, jak jsou děti sehraná banda. Čeká nás pěkná divočina.
Rozřazování do oddílů
První večeře
Kytarové trio, později doplěno kuchařem Tomem v kvarteto
Nultý den
12.08.2017
Dospěláci obsadili pevnost Boyard ...
Takto vypadá prázdný tábor. Všude klid a ticho.