VOLNĚ PŘEVEDENO Z PŮVODNÍHO WEBU!

 

14. DEN

 

                Poslední den :-( a s ní už tradiční rekapitulace. Dospělákům je teskno. Dětem jak kterým. Někteří se těší na maminky, tatínky, zvířátka ... jiní by tu s námi ještě raději zůstali ... Dospěláci by zůstali určitě všichni ...

 

CTH - nachystal Bobr s Kepem. Myslel jsem, že loňská byla tak dokonalá, že ji nejde překonat, ale kluci ukázali, že hranice dokonalosti se stále dají posouvat dál ... děcka to bavilo, dospěláky taky ... mělo to jiskru, nábor ... prostě to bylo prima včetně závěrečného rozuzlení ...

 

Počasí - letos vyšlo cooo? Nebyl tento rok žádný lepší termín. A jak to bývá, když prší a je zima, nadáváme, že prší a je zima ... když jsou vedra, nadáváme, že jsou vedra ... no málem jsme se upekli - především poslední dny, ale myslím, že jsme spokojení

 

Základna - jako loni (stejné místo) je ideální ...

 

Děti - jééé, no tak teď nevím, co mám napsat. Rok od roku "zdechlejší"? Nesportovní ... jen tak čučet na bednu, do PC ...? Ale to je prostě dobou. Už to, že na ten tábor jeli znamená, že to třeba nebude tak hrozné. Potřebovalo by to s nimi víc sportovat, chodit, ale je jasné, že ne vždy je to možné. Od toho jsme tu my ... :-)

 

Instruktoři - osvědčení odchovanci. Řekl bych - první rok, tak se učili. Ale snažili se. Na druhou stranu jim člověk furt musel něco připomínat. Myslím ale, že jsme všichni rádi, že jsme je tu měli.

 

Kuchaři - jsou dva a nejde je letos hodnotit dohromady. Jeden se tradičně snažil a řekl bych že letos víc než obvykle a druhý je takový rebel, který se musí hlídat. Papu bylo nakonec dobrý a to je to hlavní, to je jejich práce ...

 

Dospěláci - myslím, že dost dobrý. Nechci psát to co loni, protože asi bych psal to samé. Prostě banda k pohledání ...

 

Hlavas - já se nezměním ;-) (Bobr tu bobruje a povídá: "Jak se nezměním - napiš hlavas hrůza."). Kecka ...

 

Co zase závěrem? Tábor to byl krásný - ale krátký. Děkujeme za důvěru, se kterou jste nám svěřili své ratolesti. A dětem děkujeme za radost, kterou jsme si vzájemně dali. Těšíme se na příští rok (na jiné základně).

 

1. oddíl Zleva: Vláďa, Nikolka, Kuba, Gabka (velitel), Pavlínka, Venda, Marián, Lucka, Adam, Zdenda (kadet), Mira,  Dejv (kuchtík), Dan, Tomík (kuchtík)

2. oddíl Zleva: Zuzka (doktor), Gabka, Ren (velitel), Šárka (kadet), Vlastík, Maruška, Domča, Lukáš (nebo Michal),  Tom, Vítek, Michal (nebo Lukáš), Viktorka, Vendulka

3. oddíl Zleva: Šimon, Martin, Kryštof, Jirka, Hany (velitel), Adélka, Háša (velitel), Dejv (kuchta), Jana (kadet), Paťa, Tomík (kuchta), Kačka, Verča, Dominik

Zleva: Bobr, Hany, Háša, Šárka, Ren, Zdenda, Mild@, Jana, Dejv, Lucka, Tomík, Zuzanka ,Kepa, Gabka

Zleva: no to víte ... :-)

 

 

13. DEN

 

            Připlouváme do přístavu. Naše cesta dnes končí. Čeká nás posledních pár her a tolik očekávané rozdělování pokladu. Oslavíme ještě jedny narozeniny, zalyžujeme si a naposledy otevřeme táborové vetešnictví. Děti se zbaví všech svých dolárků, které si nastřádaly. Došlo taky ke konečnému vyhodnocení CTH, kterou letos vyhrál 3. oddíl pod vedením velitele Háše a Hanyho. Vyhlašuje se nejlepší táborník, kterým se stal Dan. Titul nejhodnější dítě tábora obdržela s přehledem malá Pavlínka. Odpoledne se provádí první úklid tábora a pak se všichni začínají chystat na závěrečný maškarní karneval, který se určitě protáhne až do noci. Právě teď dole duní hudba pod taktovkou Hanyho a jeho super aparatury. A dospěláci? Ti už mají slzu na krajíčku :-(

 

            Novinkou je letos taky to, že jsme stihnuli vyvolat fotky všech námořníků a tak je děti dostaly v pokladě. Teď tu s Kepem pálíme ještě DVDčka, které rozdáme při zítřejším odjezdu. Nálada už není taková jako na začátku, protože ty konce jsou prostě smutné. Takže pár dnešních fotek a já se v přestávkách mezi pálením půjdu přidat ke karnevalovým radovánkám ...

 

           

 

Další táborové narozeniny .. .

Letní lyžování v podání II. oddílu ...

Porcování medvěda ...

Na karneval dorazili Mach, Šebestová i Jonatán ...

Taky králíci z klobouku ...

Princezna ...

Pipi ...

Vodník a Ježibaba ...

Překvapením večera byly Želvy NINJA v podání vedoucích ...

Masky v plné parádě ...

 

 

12. DEN

 

            Již tradiční pařák nás ráno vytáhl ze stanů. Je mi to nuda už psát, ale tohle počasí je prostě príma - někdy až moc. Den jsme zahájili (po již tradiční rozcvičce a snídani) soutěžemi mezi oddíly. V přetahování lanem nakonec vyzvali dospěláci děti a bohužel prohráli. Musím však poznamenat, že jsme byli ochuzeni o kuchaře Dejva a Toma, kteří museli péct kuřátka a taky o velitele Hášu, kterej je celej oteklej od včerejšího vosího útoku. Výmluvy co ...

 

            Další hry pokračovaly. Individuální hledání kastrolu "tlučení na buben" spočívalo v tom, že námořník odkrokuje od kýblu 10 kroků, pak se mu zavážou oči, dvakrát-třikrát otočí a musí vybrat směr, udělat zase deset kroků a trefit klackem kastrol (zabubnovat). No někteří se dostali pomalu až na druhý konec tábora.

 

            Hřebem večera byla dnes však největší akce tábora MISS a MISSák tábora. Soutěžní klání probíhalo celé odpoledne. Tradiční soutěžní disciplíny: představení a rozhovor s osobností, povinná disciplína "složit básničku ze zadaných témat", volná disciplína a nejočekávanější promenáda v plavkách. Zúčastnili se "dobrovolně" úplně všichni a zábava stála za to. Nakonec se MISSákem tábora stal Dan a MISS tábora loňská vicemiss Paťa. Paťka navíc získala také MISS Sympatie, kterou volí "široká táborová veřejnost". Stejné ocenění (tedy sympatie) získal také za kluky Tom.

 

            Za odměnu (za výkon v MISS) jsme dětem slíbili, že si můžou vybrat následující večerní (noční) program. Nakonec se rozhodovalo mezi bojovkou a diskotékou. No a co si myslíte, že vyhrálo? Tak přemééšléte - já jdu pařit ... ;-)

 

Soutěž v přetahování lanem ... vedoucí to zkusili a nakonec proti zbytku tábora prohráli (odveta za fotbal?)

Chodí pešek okolo ...

MISSák - promenáda v plavkách

Včera večer vzorově uklizeno - dnes večer na stanu "prasátko"

Mezinárodní porota MISS

Kdo je ten černoch? Jméno: Žerukuru

Velitel Háša po včerejším útoku vos ... dostal nad oko ... a trochu nám otíká ...

Na táboře si udržujeme doberou fyzičku ...

MISSák tábora 2011

MISS tábora 2011

Vítězná skupina MISS (u krásných holek chápu, ale ti žabáci vedle)?

Sólo pro MISS a MISSáka

MISS + MISSák tábora 2011

 

 

11. DEN

 

            Dnes nás čekal významný den - den cesty za pokladem, který je v podstatě takovou malou odměnou za celotáborovou činnost. Dnes mají najít truhlu, ke které ještě budou hledat do konce tábora klíč, který by jim měl umožnit dostat se k pokladům uvnitř. Cesta za pokladem začala až odpoledne. Dopolední činnost spočívala v hraní drobnějších her do CTH, kdy si děti zařádily především u "Trbum".

 

            Zase jsou děsná vedra, ale nějak se s tím porveme. Cesta za pokladem byla okořeněna spoustou šifer a azimutů, kde děti zúročily to, co se tu učily. Po cestě zpátky se ještě vyčachtaly v rybníku a pak už alou do tábora najít truhlu s pokladem. Bohužel se z toho stala tak trochu akční hra ... sedím si tak u počítače a plácám se s táborovýma papírama, když najednou slyším od umývárny řev ... říkám si, zase mají vodní bitvu ... pak ale "Utečtéééé ... vosy útočí ...". Tak to už jsem vylítl a koukám, děcka v táboře - křik, řev ... jako v akčním filmu. Je to zase tady ... zase vosy. Někde u tábora při hledání truhly jim někdo z prcků šlápl do hnízda. Tak šup ... z děcek sundat oblečení, Tom už valí cibuli ... Zuzka mastičky. Tak to nakonec odneslo asi 7 námořníků a jeden velitel (Háša to dostal nad oko).  Po prvotním šoku se pak děcka začaly hádat, kdo obdržel víc žihadel ... a najednou nic nebolí ... ;-) Zítra vyhlásím MISS a MISSáka "Vosí píchnutí". Fotek bude dnes míň ... ale tak aspoň něco ;-)

 

Cesta za pokladem - 1. oddíl

Trbum ...

Kdyby Verča věděla, že sedí zrovna na hledané zprávě :-)

Trochu "retro" v podání Zuzky :-)

 

 

10. DEN

 

            Taky máte tam u vás takové vedro? Tady dnes bylo děsně. Na druhou stranu jsem rád, že máme zatím letos nejlepší táborový termín (ťuk, ťuk). Každý den ale nemůžeme chodit k vodě, to by nám z programu moc nezbylo, takže jsme dneska zůstali řádit v táboře. Ještě v noci před spaním nás překvapila hlídka. Než skončila večerní (spíše noční) porada, tak nám prcci usli. No jen mrkněte, jak vypadá hlídání tábora. Myslím, že by nebylo problém ukrást je, ani nic v táboře.

 

            Ráno jsme si po rozcvičce a snídani zahráli první hry. Rychle, než bude největší vedro. Dobývání hradu pobavilo, ale dál jsme se snažili uklidit děcka do stínu a zklidnit. Dobrý čas na výuku uzlování, šifer, buzol, zdravovědy a dalších užitečných činností. Co se naučí, můžou odpoledne využít při orientačně-znalostním závodě. Po obědě otevírám táborový obchůdek, kde si děti za táborové dolary, které jsou odměnou za všemožné úspěchy a činnosti v rámci tábora, můžou vybrat nějakou tu odměnu. Chvíli na to za mnou přijde malej Mariánek a povídá mi: "Hasičuuu, nemůžeš mi nechat přenést ten bazének doprostřed tábora"? Tož námořníku - můžu. A za chvíli se už rochnili ve vodě ...

 

            Odpoledne pak proběhl již zmíněný orientačně-znalostní závod, kde se námořníci pěkně zapotili. Po sváče jsme zařadili improvizované tradiční hry. Zkuste si takhle někdy doma, až nebudete mít co dělat, vysléct a zase obléct oblečení (do spodního prádla nebo plavek) a přitom držet ešus plný vody, který nesmíte vylít ani odložit. Když jsem soutěž vyhlašoval a nejeden z námořníků mi suverénně sdělil, že se účastnit nemůže, protože je prý "naostro", tak jsem zavelel "do stanů" a obléct pod oblečení plavky. Ústroj jednotná - plavky, tenisky, ponožky, triko, kraťasy. Sundat to všechno ještě jde, ale navléct zpátky propocené ponožky, to už vyžadovalo zapracovat. Taky jsem zjistil, že jeden z účastníků asi nepochopil slovo "obléct plavky" a soutěž chtěl dokončovat jako plnohodnotný "naturista". Brrr ... A když už jsme u toho, tak proč nevyužít jednotné ústroje a vyhlásit mezioddílovou soutěž,. Z oblečení co mají na sobě natáhnout nejdelšího hada. To byste nevěřili, jak vynalézavé námořníky máme. Z toho mála bylo pěkných pár desítek metrů. Vytahovaly se tkaničky od bot, dokonce i vložky do bot, stejně jako dlouhé náušnice, náramky a někteří "zafašovaní" obětovali i obvaz ... to byla taškařice ... 

 

            Večerní program patřil táborovému "Zlatému slavíkovi". Přes protesty (především starších) se nakonec všichni zúčastnili a předvedli vyrovnané i méně vyrovnané výkony. Každopádně účast se cení. Nakonec jsme vyhodnotili nejlepšího z každé kategorie (mladší, starší, nejstarší) z nichž se zároveň Pavlínka stala vítězem celkovým. Zpívala bez trémy a taky přišla krásně vymóděná. Jde vidět, že jí záleželo na celkovém dojmu a tak svou krásou i umem porotce natolik okouzlila, že ji zaslouženě první místo patří. Za odměnu, že i starší nakonec zpívali, teď dole hraje diskotéková hudba a kalí se o 106! Jdu kalit taky ... tak se zatím mějte.

 

Takhle včera vypadala hlídka ... myslím, že kdyby někdo přišel, tak nám odnese všechno i s nima ...

Dopolední dobývání přístavu ...

Učíme se zdravovědu ...

A taky mapy ...

Rozpoznáváme taky rostlinky ...

Těšíme se z krásných a stále aktualizovaných nástěnek ...

Čtení map pak aplikujeme v praxi při soutěžních kláních ...

To jsem si ale uměl vybrat krásné vedoucí ... co ... ?

Soutěž o nejdelšího hada z oblečení ...

Vedro, vedro, vedro ... tak se chladíme v bazénku ...

Rozdáváme odměny za "Slavíka tábora"

Vítězové v jednotlivých kategoriích a celkový vítěz Pavlínka

 

 

9. DEN

 

            Právě probíhá stezka odvahy pro starší, tak musím psát potichu. A co že jsme dnes všechno dělali? Inu po rohlíkovo-pomazánkové snídani započaly další boje v rámci CTH. Hry, které zde hrajeme, bych vám rád nějak nastínil, jenomže jejich písemný popis by byl natolik komplikovaný a zdlouhavý, že vás ho raději ušetřím. Ono taky těch her a jejich variací je opravdu požehnaně a všechny jsou zajímavé a moc pěkné, takže vybrat tu správnou by bylo nadmíru složité. Navíc, jak vás znám, čtete tyto stránky nedočkavě už ráno v práci, což znamená, že porušujete pracovní řád a tak bych měl být co nejstručnější, aby na vás šéf nepřišel. No jestli jste sami šéfem, tak vám to může být putna ... ;-)

 

            Na oběd jsme si dnes dali dnes gulášovou polívčičku a "čínu". Moooc dobrý ... Kvůli vedru jsme se rozhodli, že zase vezmeme lodičky a pěkného počasí využijeme ke koupání a "rybníkoplutí". To je zároveň impuls, aby si děti nakoupily nějaké ty dobroty, což teda nevidíme vůbec rádi, ale na druhou stranu si říkáme, ať mají trochu svobody v tom baštění. Točená zmrzlina je pro děti stále tabu, stejně jako dobroty "kořeněné" tatarkou či jinými, salmonelou zavánějícími, pochutinami. Největší atrakcí byla opět skluzavka, na které se nejmenší pěkně vyřádili. Takový Vítek byl víc pod vodou než na vodě, a tak byla docela dřina ho uhlídat ... říká mi ... "Mildooo, já plavu jak chobotnice ...". Hodně zabrat dostal Hany. Dětičky se na něm doslova vyřádily a já si vzpomněl, jak jsem na jeho místě stál kdysi já a ten macek se na mě věšel stejně, jako se děti věsili teď na něj. Taky jsem mu to řádně připomněl a krásně se mu zasmál ...

 

            Včera jsme měli podezření na první zapařené zadky, koupelnová kontrola však naše obavy nepotvrdila - což jsme jen rádi. Jeden borec si podvrtnul kotník a tak jsme jeli pro jistotu k felčarovi, který nás poslal na rentgen do nemocnice v Blansku. Moje vtipné poznámky, že tu nohu uřežeme vzali za své, když jsme zjistili, že doktor v nemocnici se jmenuje MUDr. Řezník. Když to náš pacient viděl, tvářil se velice nejistě. Noha nakonec zůstala kde je a jsem rád, že jsme můj vůz nezatěžovali ani žádnými sádrovými odlitky.

 

               Po návratu z "vody" jsme si dali spejšl véču - krupičku ... ta byla jako med. Sám jsem si dvakrát přidal. Po véči ještě jedna rychlá nenáročná hra a překvapení večera začalo. Rozhodli jsme se našim broukům zpříjemnit dnešní stezku odvahy. Starší a nejstarší jsme večer "zavřeli" v klubovně a na notebooku jim pustili takový příjemný horor "Paranormal Activity". Když jsem asi po hodině potichu nakoukl dovnitř a udělal "huk", tak někteří poskočili téměř ke stropu. Pak mi bylo vyhrožováno smrtí a jinými násilnými skutky. Jsem zvědav, jak jim ten elán vydrží, až je za další hodinu vypustíme po jednom v lese směr tábor. Bez baterky, jen sem tam světýlko vyznačující správný směr. Někteří po shlédnutí snímku rovnou odmítli na stezku jít a u ostatních teď netrpělivě čekám, jak se zachovají a kdo dorazí. Třeba nedorazí nikdo a bude konečně klid ;-) Ale to by zase nebyl tábor ... No nic ... jdu si poslechnout, jak se dnes v lese bude řvát. Když jsem viděl Zdendovu masku, tak mě docela zamrazilo ... no šak juknite na fotku ;-)

 

            

 

Dopolední soutěžení v rámci CTH ...

Turnaj ve vybíjené ...

Kluci foukají člun ...

Vítek ...

Áááá ... lodičky ...

Dítě v křeči ...

Gentlemani ...

Hany pod náporem pijavic ... (kdysi tak visel na mě) ...

Večerní horor místo pohádky - to správné pro předstezkovou náladu ...

Takhle bude Zdenda strašit ...

 

Jééé ... právě slyším, jak se v lese řve ... ;-) Jdu se tam pobavit ;-)

 

 

8. DEN

 

            Dnes je neděle. Kvůli včerejšímu ponocování, kdy se "ohňové" scénky protáhly až do půlnoci, jsme posunuli ranní vstávání o hodinu. Po snídani startuje celotáborová olympiáda. Střelba z luku, vzduchovek, hod kládou, přenášení míčků, stání na kůlu a další tradičně netradiční disciplíny. Pěkně nám to šlape ... na oběd už se "mastí" řízky, které tábor pěkně provoní. Pro citlivky kuřecí ... pro nás ostatní vepřík ;-) A to nám leze ... mňam ... Jsme v polovině tábora a náročný program všechny vyčerpal, takže jak jsme slíbili, zařazujeme do programu odpolední volno ... děti si můžou sami vybrat co chtějí dělat a pod dozorem vedoucího prožívají klidnější odpoledne. Někteří píšou dopisy a pohledy, jiní si pletou náramky, z dálky slyším flétnu ... já si beru luk a trávím čas výukou toho správného střílení ... Nafukujeme bazének a plníme ho vodou ... osvěžení přijde vhod. Jako vždy bazének provokuje a končí to vodní bitkou. Pak se nafukujou balónky a děcka to po sobě melou hlava nehlava.

 

               V podvečer Kepča přichystal další test námořníků - tedy další nutnou podmínku pro přidělení vyšší hodnosti. Rozdělání ohně jednou sirkou. Nooo - byli jsme měcí a mohli použít cokoliv co najdou, tedy i tradiční papír. I přes to byla úspěšnost 2 z 10ti. No to je hrůza ... ! Musíme natrénovat ... Na večeři jsme si dnes dali ještě špekoně a když jsme viděli, že děcka mají spoustu roupů a nevybouřené energie, malinké jsme poslali na stezku odvahy a velké zase na oblíbený lov bludiček. To je vždy zkouška odolnosti mužské části dospěláků. Všechno co jde utrhnout (tedy přívěsky, hodinky apod.) musí dolů, obléct maskáče či jiné pevné oblečení a hurá do toho ... Letos si být "bludička" vyzkoušel i Tom z řad dětí ... chudák si myslel, že je to pohoda, ale když jsme viděli, jak ho táhne skupina námořníků po louce a po asfaltu ... když ležel na zádech a neměl šanci se těch kobylek zbavit, tak jsme si říkali, jestli ho radši nenechat nahánět ... než být naháněn ... Nakonec jsme si řekli, že je to raubíř a že nám ho líto není ... a poslali ho na zteč znovu ... I ostatní utrpěli drobná otrhání včetně mě ... tak se jdeme i s ostatními dát zase do parády, abych byl zítra opět "krásný princ" ...

 

Nafoukli jsme bazének ... a někteří si ho řádně užívají ...

Bazének dřív nebo později vyprovokuje vodní bitvu ...

Princezny ...

Hod kládou ...

Střelba ze vzduchovky pro borce a borkyně ...

Stání na kůlu ...

Opět házíme kládou ... to jsou grimasy ...

Gabka provozuje "chůdink" ...

... a Milda lukostřelbu ...

Rozdělat oheň jednou sirkou nemusí být nic jednoduchého ...

Večerní opékání špekoňů ...

Špekoně ještě jednúc ...

Noční bojová hra "bludičky" ... táhnou hlava nehlava, asfalt neasfalt ...

 

 

7. DEN

 

            Dnes nás čeká velký den - den slavnostního táborového ohně. Je to takový táborový svátek, který probíhá každoročně v sobotu. Tomuto ohni se podřizuje činnost po celý den. Pominu-li pár drobností, jakože námořníci mohli vyzvat Bobra na souboj ve škrábání brambor, tak se dopoledne nosí a připravuje materiál - hlavně "chrastí". Následoval úklid stanů - dojedou přece návštěvy (rodiče), tak ať je to tu jako ve škatulce. Úklid se protáhl až do poobědové doby, kdy už ale nastal čas připravovat si zábavný program pro onen slavnostní oheň. I vedoucí s instruktory si připravili malou scénku.

 

            Odpoledne vedoucí s částí námořnictva odborně stavěli pagodu. Na výsledek naší snahy se můžete podívat na níže uvedených fotkách. Oheň nakonec krásně zaplál a tak jsme se mohli bavit povedenými scénkami a hrami, které byly letos na velmi dobré, slušné úrovni. Kepa říká, že zvláště mě role prince "Krasoně" neuvěřitelně sedla. Musím pochválit oddíláře, že se jim povedlo nasměrovat děti k vytvoření opravdu hezkého programu, který ke slavnostnímu ohni patří. Roli ohniváka letos zastal kuchař Dejv. Myslím, že jsme se dobře pobavili všichni. Zítra si za odměnu všichni (vedoucí i děti) uděláme oddychové odpoledne ... třeba vám z toho něco kápne (nějaký ten pěkný dopis nebo pohled) ... a třeba taky ne ... ;-)

 

Děti vyzvaly Bobra na souboj ve škrábání brambor ...

Na přípravě slavnostního ohně se podílejí všichni ...

Kepča s Bobrem budují ...

Tábor není jen zábava ...

Na táboře také slavíme - "Paťka" a "Domča" mají dnes narozeniny ...

Zdenda zapaluje slavnostní oheň ...

Kytarové kvarteto ...

Děti si k ohni připravily spoustu scének ...

Padl únavou nebo úlekem ...?

Nakonac padají všichni ...

Každoroční pojídání chleba v kliku ...

Večerní nosové dostihy ...

 

 

6. DEN

 

            Dnes nás čekal celodenní výlet. Plán zněl jasně - dostat děti na Skalní mlýn k prohlídce jeskyní. Punkevní jeskyně byly bohužel obsazeny, tak na nás zbyla alespoň ta Kateřinská. Ono se řekne - na výlet, ale víte jak je těžké dostat dnešní děti někam pěšky? Rozhodli jsme se to pojmout šalamounsky a rozdělili tábor na 3 skupiny: 
- nejmladší (prťata předškolního věku a mírně školního věku, případně další, o kterých víme, že prostě neujdou) půjdou z tábora do Jedovnic, kde je svezeme BUSíkem na rozcestí ke Skalnímu mlýnu u Blanska, odtud se 3 km projdou na "Skalák", prohlídnou jeskyni a zase pošlapou 3 km zpět na BUSík
- starší (menší - větší děti, co alespoň něco ujdou) půjdou pěšky na Macochu, pak na Skalák a pak spolu s malinkýma do Blanska na BUSík
- nejstarší (největší sněženky a machři) si to pěkně šlápnou se mnou a s Kepem outdoorově celé. Trasa: Tábor - Jedovnice - Vilémovice - Macocha - Skalní mlýn - Jedovnice.
            Věřte mi, že plán "nejmladší" vyšel skvěle. Bohužel plán "starší" selhal už po cca 3 km, kdy jsme některé museli pomalu pokopávat kupředu. Tito se stali brzdou celé skupiny. Celou cestu posloucháte: "Proč nejedeme autobusem? Proč musíme někam chodit? Já s maminkou nikam chodit nemusím, všude si zajedeme autem! Maminka by tu nevydržela ani tři dny". Když to posloucháte hodiny co jdete - je to fakt náročné. Proto jsme v cca polovině cesty provedli korekci a z plánované trasy pro tuto skupinu vynechali výšlap na Macochu. Ve Vilémovicích jsme tedy oddělili skupiny a starší šli rovnou na "Skalák". Nejstarší nemají na výběr, s těmi se párat nebudeme, přibereme pár odvážlivců a dobrovolníku ze starších a šlapeme na Macochu. Hned ta cesta jinak utíká. 
            Na Macoše jsme se setkali s největší absurditou Moravského krasu - tedy s vybíráním vstupného na horním můstku. 20,- Kč dospělí, 10,- Kč děti do 15ti let a děti pod 6 let zdarma. FUJ! I jiní překvapení turisté zde nevěřili svým očím. Jeden postarší pán se provokativně zeptal mladého muže, který zde vybíral vstupné: "A to platím za jeden pohled dolů? Nebo můžu pokoukat víc?" Jiní se bavili o tom, že by nebylo špatné chytnout ho i se stánkem a poslat z toho můstku přímo dolů ... no co ... za chvíli budeme platit i za to, že se podíváme na strom nebo skálu.
            Z Macochy valíme svižně dál na "Skalák". Zde na nás už čeká skupina starších a já poslouchám, jak strastiplnou cestu vedoucí zažili - tedy nutnost neustále popohánět stádo "zdechlíků". Po chvilce doráží nejmladší skupina a tak se kompletně přesouváme do "Kateřinky". No nic moc to nebylo ... ale dětem svůj názor neříkám, protože bych poslouchal: "A to jsme sem šli jen kvůli tomu?" Po prošmejdění všech stánků se opět dělíme a tak starší bereme s Kepem speciální outdoorovou cestou. Dali jsme jim pěkně do těla, protože jsme vybrali speciální zkratku "přímo za šipkou" (geocacheři jistě znají). Škrábali jsme se mimo cestu přímo do kopce. Polomem, nepolomem ... no nádhera. Zkratka nás urychlila tak, že jsme dorazili do Jedovnic stejně, jako motorizovaná BUSíková skupina. Po cestě do tábora se děcka ještě vyblbli na houpačkách u rybníka.
            V táboře bylo mrtvo ... děcka unaveně padli na deky a odpočívali. Dejv s Tomíkem zatím připravili gulášek - pro některé extra ostrý. Pak jsem vyslechl zajímavé názory. Třeba: "Mě pálí huba ... To je dobrý že tě pálí, to spálí všechny bakterie v puse a nemusíš si dnes čistit zuby ... ".   Večer jim ale otrnulo a začínají zase řádit. Kepa jim proto připravil několik krásných běhacích her ... a snad už "padnou" :-)
            Nepadli ... takže zařazujeme ještě večerní polobojovou hru ... a to už snad musí zabrat. Zítra jim asi prodloužíme budíček, aby měli dost sil pořádně makat na táboráku ... to zase bude řečí ... 
            Ono to všechno není o tom, že by skutečně nemohli (to jsme se záhy několikrát přesvědčili), ale je to prostě o tom, že se jim nechce. Nejsou zvyklí chodit ani sportovat. Ale od toho jsou, mimo jiné, na táboře, takže když teď slavíme úspěchy s výukou skákání přes švihadlo, tak snad za chvíli oslavíme i nebrblající děti ... :-)

 

Brblavky ...

Pohled z dolního můstku do Macochy - zatím zdarma ...

V Kateřinské jeskyni ...

Obchůdky, kšeftíky ... blbosti ... na to je užije ...

Outdoorová cesta zpátky do tábora - jen pro nejstarší ...

Veget při návratu do tábora ...

Stejně jako loni - lítají tu čápi ...

Chvilková přeháňka nás zahnala do klubovny ... ale i tady se pobavíme ...

Zdenda si s dětma zazpívá ...

 

 

5. DEN

 

            Na začátek dnes začnu s úryvkem z naší strážní knihy PES:
 

 

Čas: 2:00 - 4:00
Členové hlídky: raději neuvedeno (vedení tábora jsou jména známy - viz. zápis v knize)
Průběh hlídky:

 

2:15 - vyrážíme na obchůzku, všichni spí, ti co chrápou se našli
chrápači: Háša a Hany
v klubovně slyšíme podivné chrápaní někoho z vedoucích (PS: Kuchaři spí nad kuchyní - klubovnou)
2:30 - vyrážíme na obchůzku
u Bobrova stanu jsme slyšeli pohyb
velitelé Háša a Hany přestali chrápat
v klubovně někdo chrápe ještě víc než ve 2:15
o 15 min později: 
zas chrápe celej tábor, ale nejvíc Háša a Hany
našli jsme dvě špinavé ponožky
čas 3:00 - obchůzka dopadla dobře, u stanu č. 11 jsme slyšeli zvuk
čas 3:15 - obchůzka dopadla velmi dobře, chytili jsme oběd (ježka)
čas 3:30 - obchůzka 3:35 - slyšeli řachnout haluz u umývárny a šramocení myší, kačeny na rybníku řvaly o 106!
obchůzka 3:55 - poslední obchůzka dopadla super! Mild@ chrápe jako prase zdravý.Čas: 4:00 - 6:00 h
Předání služby dalším členům hlídky
4:10 - Martin a Hany chrápou
4:20 - nic, našli jsme špinavé ponožky
4:30 - okolo tábora jede auto
4:40 - kačeny gdákají
4:50 - X a Y nechtějí odejít (X a Y = předešlá hlídka)
5:00 - kachny furt nemůžou zklapnout
5:10 - OK
5:20 - vidíme netopýra
5:30 - X furt nespí
5:40 - OK
5:50 - kachny už zas
6:00 - dem spat :-)

 

PS: chyby v textu jsou opsané dle deníku

 

            Tak doufám, že jste se pro začátek pobavili jako my. Hlídka skutečně našla ježka (viz. foto), kterého jsme zase ráno vypustili - jak jinak (na ten oběd byl moc malej). Dopoledne, když děti hrály takovou malou polobojovku v lese, rozhodla se Ren, že si nechá přebarvit hlavu. No nevím, co to do ní vjelo, ale Šárka se toho s chutí ujala. Po akci sice Renča vypadá spíš jako René (Sandokan) ... ale asi si zvykneme.

 

            Děti nejraději na někoho něco hážou ... takže jsme jim uspořádali stezku smrti ... každý, kdo proběhne smrští papírových projektilů bez zásahu, je největší borec tábora ... Je teplo ... co teplo ... vedro ... Návrh "jít k vodě" se setkal s jednoznačným zájmem ... a tak se vyrazilo. Ti řádili ... příště jim vezmeme ještě nějakou tu další nafukovačku ...

 

            Nevím, kde se vzala v mých spolubojovnících ta podlost. Po návratu do tábora mi připravili nedobrovolnou vaničkovou koupel. Nevím, kde viděli, že se takto slaví narozeniny. A tak jsem spolu s gratulacemi obdržel mokré spoďáry i triko. Ha ha ha - hrozná legrace. Kuchaři si svou reputaci nakonec spravili ... místo dortu mi naservírovali kovbojské fazole s pořádným steakem a bohatou oblohou ... tak to mám rád ...

 

            Šupl jsem vám do fotek slíbené lodičky. Koukněte, jak se děti činili. Protože nás zítra čeká celodenní výlet, tak jsme upustili od náročnějších večerních her a zařadili jsme poklidný pokec a pozpívání u táboráku. Ráno budeme vstávat dřív, protože máme objednané jeskyně a musíme to polopěšky stihnout. Takže dobrou ...

 

           

 

Kluci při hlídce chytli ježka ... prý moc dupal ...

Kadeřnický salon ala tábor ..

Dopolední ulička odvahy ...

A ještě jednúc ...

Na koupáku to je pohoda ...

Kluci nafoukli "dušu" ... a ta se stala jednou z vyhledávaných atrakcí ...

Zadečky hlídacích "psů" ...

Děti se koupou zásadně dobrovolně ...

Kamarádi mě vykoupali ... že bych se prý mohl alespoň na ty narozeniny umýt ...

Takhle jsem vypadal po koupeli ... já se koupat nechtěl ... sem se koupal v sobotu ...

Místo narozeninového dortu jsem dostal "200g steak" s kovbojskéma fazolama ...

Slíbené lodičky ...

Večerní pozpěvování u táboráčku ...

Mazánci ...

I kluci zpívají ... bodejď s "takovéma krásnéma" zpěvníčkama ...

A ze zadu ...

 

 

4. DEN

 

            To máme dnes zase krásné počasí ... že? To je správná doba na něco podlého. Děti chtějí jít nakupovat. Tak proč ne. Svázali jsme jednotlivé členy každého oddílu za ruce a ať si klidně nakupovat jdou. Nesmí se však rozvázat nebo rozpojit. Kdo se rozpojí, tak ten do obchodu nebude vpuštěn. No, a aby to nebyla jen nudná procházka, tak je vedoucí svázané povodili přes všechny překážky, které po cestě potkali. Prodavačky v obchodě nevěřícně kroutili hlavami, když jim tam naběhla tlupa svázaných dětí a pohybovali se mezi regály jako veliká housenka. Košíky se jim plandali do provazu ... no to byla legrace.

 

            Proběhlo také další povyšování. Námořníci postupně plní veškeré požadavky na vyšší služební hodnost. To byste nevěřili, jak obrovský problém je pro dnešní děti skákat přes švihadlo. Jestli si někdo myslí, že 10x bezchybně přeskočit je prostě jednoduché, tak věřte, že někteří to tu trénovali celé dopoledne. Kam ten svět spěje? Co dělají dnes v tělocviku ... ach jo ...

 

            Zatím co děti nakupovali. Já s Kepem jsme vyrazili pro lodě. Bohužel, loňské nafukovačky jsou teď mimo provoz, tak jsme museli vystačit z vlastních zásob. Obětoval jsem svoji Pálavu a Kepa svého Scouta, od Vítě jsme ještě vypůjčili Baraku a na střechy našich vozidel jsme připevnili laminátové speciály. S těmi obrovskými loděmi na střechách jsme budili patřičný rozruch. Taky ty nervy při převozu, jestli vůbec dojedeme. Nakonec se vše zadařilo a tak jsme po obědě (kuře na paprice s těstovinami a houbová polévka) vypluli. Lodě jsou pro děti každoroční velká atrakce. Lamináty jely o poznání lépe než "gumy", tak doufám, že si to všichni řádně užili.

 

            Taky mám další prima zápis ze strážní knihy: "Milda si neudělal ostudu, chrápe jako starý námořník." Proti uvedenému zápisu však vznáším námitku. Já totiž nikdy nechrápu. Ještě jsem neslyšel, že bych chrápal. Největší chrupač je každoročně Bobr a jelikož má stan za mým stanem, tak se hlídce mohlo zdát, že to jde ode mě ... Drzou službu zítra na nástupu po zásluze odměním :-))

 

            Večer jsme ještě zařadili jednoduchou Kimovu hru a odpískali večerku ... konečně zase chvíli klid ...

 

PS: Na fotky lodiček jsem samozřejmě zapomněl ... tak snad zítra ...

 

Pasování námořníků do vyšších hodností (po splnění předepsaných disciplín).

Chtěli na procházku, byli zlobiví ... svázali jsme jim ruce ...

A v tom "svazku" jim to ještě trochu znepříjemníme ;-)

A ještě víc ...

Tak konečně vyplouváme ...

Na vodě je prostě príma ...

Tomík je "starej vodák", proto velí vlastní posádce ...

Prcci s Ren ...

Zadní pohled ...

Večerní "Kimovka" ...

 

 

3. DEN

 

            Dnešní den nás opět přivítalo krásné slunečné ráno. Po rozcvičce a skvělé snídani jsme pokračovali ve výrobě lodiček - zítra se těšte na jejich fotografie. Opravdu se povedly a zdaleka předčily všechny naše očekávání. Včera večer se započaly stavět noční hlídky. Pro účely dokumentace průběhu těchto hlídek jsme založili "Deník hlídky - PES". Hned ráno nás rozesmál první zápis (část zápisu viz. foto níže). Pro ty, co by snad hůř četly, to radši "přeložím":

 

Hlídku převzali: (třeba-raději) Petr a Pavel
Čas: 22:00 - 24:00 h
Průběh služby: 
- obchůzka tábora 22:41 - svícení ve stanu č. 11
- 22:45 - svícení a povídání ve stanu č. 10: holka ze stanu č. 10 sem furt dolejzala
pořád svítí ve stanu č. 10
ve staně č. 10 se pořád svítí a mluví
23:00 v bedýnce s pet lahvema běhala myš a pak odběhla směrem ke zbytkům        Hezký co :-) Taky jsme dnes měli prvního "maroda". Po včerejším píchnutí vosou (nebo to byla včela ..?) jsme jednoho námořníka raději odvezli k místní felčarce (pro jistotu), neboť jeho "píchanec" nechtěl plasknout. Nakonec je to všechno v pořádku ... Průběžně stále prohlížíme hlavičky, zdali se někde nevyskytne nějaká ta "kamarádka" - to je taková fóobie z loňska. Taky nás dnes navštívila všemi tábory obávaná kontrola z hygieny. Na toto téma jsem si dovolil malinkou básničku, která vystihuje celou povedenou situaci.

 

Přepadla nás z nenadání, "hygiena" bez pozvání,
takhle brzy v úterý, jsme teď celí nesmělí.
Ukazuji vlídnou tvář, zvu na oběd - na guláš,
nabízím i kafíčko, vždyť svítí aj sluníčko.

 

S díky všechno odmítá, asi "sůva" nevlídná,
paní tuze přísná zdá se, kouká se i na klobáse.
Tyhle vejce! Tohle maso! Dejv si asi hodí laso,
Záchod máte? Koupelnu? Z kachliček si nesednu!
Ukažte mi čistou zem, dokumentaci hned sem!
Zuzka lítá, kroutí hlavou: "Měli radši poslat mladou",
samej předpis, samá lejstra, chybí deník? Bude zejtra!
Křivíme teď strachy huby, vyvázneme bez ostudy?
Samej zákon, paragraf, Dejv se dívá jako vrah.
Kluci vedle brousí nože a za stany kopou lože.

 

No tak pane, čisto máte, teď se hezky usmíváte,
drobnosti tu "ňáké sou", v zápise však nebudou.
Hleďme na ni, jak je milá, tuze se nám zalíbila, 
vysvědčení dobré dala a ještě nám zamávala.

 

Máme tedy v srdcích klid, že tu děti můžou být,
proto se teď veselíme, koupeme a opíjíme.
Na chvíli je zase klid, však zpátky zítra může být!
Proto vůbec neleníme a nadále furt uklízíme.

 

        Tak to byla naše dnešní návštěva. Moje básnička krásně vystihla všechny naše pocity. Klid jsme totiž potřebovali do odpoledních bojů v rámci námořnické překážkové dráhy. Druhou část odpoledne jsme si zpestřili fotbalovým zápasem vedoucí proti dětem. Jak jinak - prckové i přes velmi silný přespočet neměli šanci a vedoucí vyhráli 3:0. Jelikož poslední část fotbalového utkání spíše připomínala rugby, rozhodli jsme se vyměnit "kopačák" za šišku a pak si pořádně zařádili. Opět vedoucí vyhráli, protože děti jsou "saláti". Ho ho ho ... saláti ...

 

           Zatímco kluci bojovali ... holky se šly pěkně sprchovat, aby kluci po bitvě měli sprchy volné a dali jsme tak svoje ulepená těla trochu do formy. Večeře po tak namáhavém dni byla v tu ránu snězená, takže jsme ještě domazávali a domazávali, aby prckové měli dost na večerní zpívání před noční bojovou hrou, která právě teď probíhá ... a já to musím jít zkontrolovat ... takže zase zítra ...

 

Odpolední klídek

Mytí paluby je součástí všestranných schopností námořníků

Jeden ze zápisů v deníku hlídky PES

Rugby ...

 

 

2. DEN

 

            Dnešní ráno bylo slunečné. Zahájili jsme ho krátkou první rozcvičkou a po snídani jsme začali s prvními etapami CTH (tedy celotáborové hry). Dopoledne bylo z první části věnované mezilodním hrám (viz. foto). Po keksíkové sváče jsme si pak vysbírali názvy jednotlivých lodí a započali jejich maketovou výstavbu. Jak má taková správná loď vypadat nám včera ukázal Bobr s Kepčou.

 

Na oběd byla vydatná "Ptačí chřipka" s "Krvavým přílivem" (viz. foto jídelníčku dole), které nám mají poskytnout dostatek energie do dalších bojů. Část posádky se rozhodla, že místo odpoledního klidu bude budovat hráz. No - máme přece moc suchých věcí. Pak jsme si ještě odskočili zahrát několik drobných her a pokračovali v budování lodí. Dle plánované předpovědi nás v podvečer přepadl hustý déšť, který nám trochu překazil plánované večerní dobrodružství. Z možných variant, jak trávit mokrý večer, jsme si vybrali tolik oblíbenou diskotéku s drobnými hrami. Míra opět ukázal, kdo je králem ploužáků. Diskotékového řádění se zúčastnili také kuchaři Tomík s Davem, kteří napomohli ke skvělé večerní atmosféře. Teď už nám tolik neprší, ale stejně jdeme do hajan. Zítra nás totiž čekají další dobrodružství.

 

Dopolední mezioddílové hry

Vlastiku ... skákej pořádně :-)

Trakař dá zabrat i zkušeným borcům.

Člen posádky při přípravě oddílové lodi

Dlabeme, dlabeme ...

Zase se chtějí rochnit - tak že prý si postaví hráz přes zdejší "potok" ...

Budování takové hráze stojí spoustu sil ...

Odpolední přenášení nákladu na loď

A takto vypadá náš jídelníček

Večerních disco-hrátek se zúčastnili i naši kuchaři ... Tomík se svým bříškem měl co dělat, aby se pod provaz vešel, tak mu Ren trochu pomohla

Oblíbené taneční hry a konečný vítěz (Mira s "Paťou")

I my se snažíme :-)

Tak kluci - kdo ten bonbón namotá do pusy dřív

Mě se z teho motání motá i hlava ...

 

 

1. DEN

 

Legenda

 

     Na jaře roku 1577 se mě a mým přímluvcům konečně podařilo přemluvit královnu a přesvědčit ji, že nejcitlivější ranou bude pro Španělsko rána mířící na zdroj bohatství, které mu plyne z Nového světa. Konečně byla sepsána oficiální listina,která mi dovolila vyplout na expedici k objevení Terry Australis a k vybudování anglických kolonií na březích Jižní Ameriky v místech, na něž si nečiní nároky žádný jiný křesťanský vladař. Konečně můžu uskutečnit svůj sen!
     Již je září roku 1577 a přichází mnoho námořníků aby se přihlásili do mých služeb a do služeb naší královny Alžběty. Vyplutí se již blíží…

 

Nábor členů posádky

 

            Huráááá ... naše dobrodružství po roce opět  začíná. V odpoledních hodinách přivítal přístav Sutton Pool a především velení lodi "Zlatá Laň" nové členy posádky pro následující dobrodružnou plavbu. Po loňských "vších" zkušenostech jsme letos nic neponechali náhodě. Všichni rekruti prošli před nástupem na loď rukama jedné z našich Markytánek. Kupodivu jsme žádná veselá zvířátka nenašli a tak náš strojek zůstal nevyužit (škodááá - holky už se těšily).

 

            Takže rozloučit s maminkama, tatínkama, babičkama, psama, kočkama a kdo ví s čím vším ... a honem na první nástup. Rozdali jsme pokyny a velitelé jednotlivých palub si odvedli svoje námořníky na procházku do okolí přístavu. Po návratu jsme si zahráli první tradiční hry. Přehazku, fotbálek, volejbal i tradiční pyramidy. Následovala večeře - chapadla vyprahlé chobotnice a následně jsme se sešli v klubovně, kde proběhlo seznamování. Rozdaly se letošní zpěvníčky a zpívaly první písničky. Přístav ovládla přátelská a táborová nálada .... konečně ....

 

Úpis kapitánu Drakeovi

Verbování posádky v plném proudu ...

Úpisová kniha z vnějšku

A zevnitř ...

2. oddíl zdraví domov

Hraní v předvečer ...

Lodní zvon

Krásná lodička - dílo Bobra a Kepy (to má být předloha pro výrobu oddílových lodí)

Večerní pozpěvování a představování